Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně. Sonna

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Návrh zákona o zdravotních službách

zpět na předchozí stránku

O zdravotních službách
a podmínkách jejich poskytování




Stručný výtah hlavních tezí návrhu věcného záměru zákona

Zhodnocení stávající právní úpravy

I.

Problematika zdravotní péče je v současné době obsažena v celé řadě právních předpisů různé právní síly. Ve svém souhrnu se jedná o předpisy obsahově neprovázané, po odborné stránce překonané a neodpovídající požadavkům zdravotnických dokumentů evropské úrovně.

Základ právní úpravy zdravotní péče je dosud obsažen v části třetí zákona č. 20/1966 Sb. První významnější novelou, která byla publikována pod č. 548/1991 Sb., byly vytvořeny předpoklady pro odstranění centralistického modelu zdravotnictví s monopolem státní správy a pro vznik kvalitativně odlišného systému zdravotní péče. Další právní úpravy zdravotní péče představovaly přímé i nepřímé novelizace zákona č. 20/1966 Sb. související se změnami zejména v oblasti veřejného zdravotního pojištění, léčiv a zdravotnických prostředků, ochrany veřejného zdraví a nejnověji upřesnění práv pacientů a jejich osob blízkých, zejména upřesnění práva na informace o zdravotním stavu pacienta a s tím související právo nahlížet do zdravotnické dokumentace.

Do současné doby byl uvedený zákon více jak čtyřicetkrát novelizován a rovněž dotčen rozhodnutím Ústavního soudu č. 206/1996 Sb. Na zákon o péči o zdraví lidu pak v oblasti zdravotní péče navazují prováděcí právní předpisy.

Rozsah potřebných změn právní úpravy podmínek poskytování zdravotní péče a provozování zdravotnických zařízení přesahuje možnosti novelizace stávající právní úpravy a je proto nezbytné přijmout zákonnou úpravu zcela novou.

II.

Zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování bude střechovým zákonem, který upraví základní podmínky poskytování zdravotních služeb.

Dnešní právní předpisy neobsahují přesnou definici zdravotní péče, a proto orgány veřejné správy na úseku zdravotnictví neustále řeší otázky, zda činnost některého subjektu je či není zdravotní péčí, tedy zda daný subjekt má mít oprávnění k poskytování zdravotní péče.

Základní definice zdravotní služby jako zcela nového pojmu ve vztahu k dosavadním právním předpisům, podmínky pro její poskytování, práva a povinnosti subjektů poskytujících zdravotní služby, práva a povinnosti pacientů (příjemců zdravotních služeb), jejichž postavení se v procesu poskytování zdravotních služeb významně zlepšuje, práva a povinnosti zdravotnických pracovníků, bude obsahem tohoto zákona. Důraz je kladen na bezpečí pacienta a jeho individuální potřeby.

Tento zákon bude jedním ze souboru nových právních předpisů, které by měly nahradit stávající překonanou úpravu provedenou zákonem č. 20/1966 Sb. a řadu předpisů tento zákon provádějících. Bude se jednat o zákon kodexového typu obsahující obecnou právní úpravu, na který bude navazovat zákon o specifických zdravotních službách, zákon o zdravotnické záchranné službězákon o univerzitních nemocnicích a univerzitních pracovištích.

Vycházíme-li z obecně přijímaných definic zdravotní péče, je nepochybné, že ji poskytují i nezdravotničtí pracovníci. Jedná se o případy náhodného poskytnutí zdravotní péče, např. první pomoci, péče o sebe samého a péče o osobu blízkou. V těchto konkrétních případech je nezbytné umožnit poskytovat zdravotní péči i bez oprávnění. Na druhé straně je úkolem státu stanovit přesně definované podmínky pro získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb, tzn. odborné zdravotní péče poskytované za účelem zisku nebo za jiným účelem, který dovoluje zákon, na vlastní jméno a vlastní odpovědnost poskytovatele zdravotních služeb. V tomto případě musí poskytovatel zdravotních služeb splnit požadavky na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení a zajistit odborně způsobilý zdravotnický personál dle druhu a formy zdravotních služeb a oboru odborné zdravotní péče.

Zákon také člení zdravotní služby do druhů a forem, všechny další nově připravované právní předpisy již toto členění respektují. Odstraňuje se tím zcela nahodilé pojmenovávání jednotlivých druhů zdravotní péče obsažené dnes v různých právních předpisech.

Podmínky poskytování zdravotních služeb budou zákonem stanoveny jednotně pro všechny poskytovatele zdravotních služeb. Tím budou vytvořeny předpoklady pro rovný přístup fyzických a právnických osob k poskytování zdravotních služeb, např. bez ohledu na právní formu právnické osoby.

Zákon definuje již v právním řádu používaný, avšak doposud nedefinovaný, pojem zdravotnické zařízení. Podle navrhované právní úpravy bude zdravotnické zařízení definováno jako prostor, ve kterém jsou zdravotní služby poskytovány a který bude muset splňovat požadavky na věcné a technické vybavení; zdravotnické zařízení nebude mít právní subjektivitu. Nositelem právní subjektivity bude poskytovatel zdravotních služeb, tj. právnická nebo fyzická osoba, která bude oprávněna poskytovat zdravotní služby podle navrhované právní úpravy.

Návrh věcného řešení

1. Předmět právní úpravy a definice základních pojmů

1.1. Zákon upraví

  • druhy a formy zdravotních služeb,
  • podmínky pro vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a s tím spojený výkon veřejné správy,
  • práva a povinnosti pacientů a osob pacientům blízkých,
  • práva a povinnosti poskytovatelů zdravotních služeb,
  • práva a povinnosti zdravotnických pracovníků,
  • práva a povinnosti jiných odborných pracovníků a 
  • práva a povinnosti dalších osob

v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb a problematiku posouzení organizační a odborné úrovně poskytování zdravotních služeb (certifikace).

1.2. Zákon definuje zdravotní péči jako soubor činností a opatření prováděných za účelem udržení a prodloužení života fyzických osob, odhalení a odstranění nemoci nebo vady, udržení, obnovení nebo zlepšení zdravotního stavu, zmírnění utrpení, pomoc při reprodukci a porodu.

1.3. Zákon definuje pojem odborná zdravotní péče jako zdravotní péči, k jejímuž účinnému a/nebo bezpečnému poskytování jsou nutné odborné znalosti popřípadě dovednosti, popřípadě použití specializovaných metod, přístrojů nebo technologií; odborná zdravotní péče je poskytována v rozsahu specializací (odborností) definovaných zákonem č. 95/2004 Sb. a zákonem č. 96/2004 Sb. Za odbornou zdravotní péči podle tohoto zákona se nepovažuje zdravotní péče poskytována podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon.

1.4. Odbornou zdravotní péči lze poskytovat jen jako poskytování zdravotních služeb, tzn. po splnění podmínek k poskytování zdravotních služeb poskytovatelem oprávněným k poskytování zdravotních služeb dle tohoto zákona, s výjimkou poskytování odborné zdravotní péče, byť soustavně, vlastní osobě nebo osobám blízkým a členům domácnosti nebo poskytnutí první pomoci.

1.5. Zákon definuje poskytování zdravotních služeb jako poskytování odborné zdravotní péče a vykonávání dalších, v zákoně vyjmenovaných, odborných činností (posuzování zdravotního stavu fyzických osob v rozsahu tohoto zákona, stanovení a posuzování léčebného plánu, nakládání s tělem zemřelého v rozsahu stanoveném zvláštním zákonem), a to vlastním jménem a na vlastní odpovědnost poskytovatele za účelem zisku nebo jiným účelem, který připouští zákon.

1.6. Zákon stanoví, že poskytování zdravotních služeb je možné pouze na základě a v rozsahu oprávnění získaného podle tohoto zákona. Získání oprávnění k poskytování zdravotních služeb je možné po splnění podmínek zaručujících jejich odborné a bezpečné poskytování, které stanoví tento zákon a v jeho rámci prováděcí právní předpisy.

1.7. Zákon definuje poskytovatele zdravotních služeb jako fyzickou nebo právnickou osobu mající oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona.

1.8. Zdravotní péči (viz bod 1. 3.), s výjimkou odborné zdravotní péče, může fyzická nebo právnická osoba poskytovat na základě oprávnění podle zákona č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon.

1.9. Poskytování zdravotních služeb bez oprávnění podle tohoto zákona bude postihováno podle závažnosti jednání jako trestný čin nebo správní delikt.

Předmět nové právní úpravy je vymezen tak, aby podmínky poskytování zdravotních služeb byly upraveny uceleně jedním zákonem.                                

Zákon zavádí nové pojmy, kterými jsou „zdravotní služby", „poskytování zdravotních služeb", „odborná zdravotní péče". Předpokladem kvality a bezpečnosti jsou odborné znalosti a dovednosti poskytovatele a dalších osob, které jeho jménem a na jeho odpovědnost činnosti přímo zajišťují, proto je její rozsah vázán na specializace uvedené ve zvláštních zákonech.

Zdravotní služby je pojem vztahující se k poskytování odborné zdravotní péče, poskytování odborné zdravotní péče je možné pouze jako poskytování zdravotních služeb a opačně – poskytování zdravotních služeb je definováno jako poskytování odborné zdravotní péče a dalších odborných činností dle tohoto zákona, a to na vlastní jméno a odpovědnost poskytovatele, za účelem zisku nebo jiným účelem, který povoluje zákona. Uvedené definice zabraňují možnosti poskytování zdravotních služeb (tedy i odborné zdravotní péče) mimo režim tohoto zákona, neoprávněné poskytování bude postihováno dle stupně závažnosti.

Nově se také hovoří o „dalších odborných činnostech". Jsou zde zařazeny činnosti, kde je nezbytné stanovit podmínky pro jejich poskytování s ohledem potřebu jejich bezpečnosti a kvality, nejedná se ale o zdravotní péči ve smyslu definice uvedené v bodě 1.2. Patří sem např. posuzování zdravotní způsobilosti v rozsahu tohoto zákona, nakládání s tělem zemřelého apod.

V rámci péče o zdraví jsou fyzickými osobami na základě vlastní volby využívány i další aktivity, a to aktivity nejenom v oblasti podpory zdraví, ale i aktivity v oblasti tzv. samoléčby (laické léčby apod.). Zákon těmto aktivitám nebrání, pouze je nedefinuje jako součást odborné zdravotní péče a zdravotní služby, jejíž kvalita je garantována státem. Důvodem je zejména ta skutečnost, že nelze objektivně hodnotit kvalitu této péče a tudíž nelze ani garantovat její bezpečnost, popř. účinnost.

1.10. Pacientem je každá fyzická osoba, které je poskytována zdravotní služba nebo jejíž zdravotní stav poskytnutí zdravotní služby vyžaduje.

1.11. Ošetřujícím zdravotnickým pracovníkem je zdravotnický pracovník, který sestavuje, koordinuje a realizuje konkrétní léčebný plán.

1.12. Léčebným plánem se rozumí plán poskytování zdravotních služeb v logické a časové posloupnosti konkrétnímu pacientovi, včetně jejich možných variant a výčtu metod. Součástí léčebného plánu může být i léčebný režim, kterým se rozumí soubor opatření, včetně doporučení úpravy životního stylu, který podporuje léčbu a minimalizuje její možná rizika.

Pacient bude moci mít v průběhu poskytování zdravotní služby současně více ošetřujících zdravotnických pracovníků (např. praktického lékaře, který pacienta doporučí k hospitalizaci a současně lékaře oddělení v nemocnici).

1.13. Zdravotnickým zařízením jsou prostory určené k poskytování zdravotních služeb, které splňují stanovené věcné a technické vybavení pro poskytování zdravotních služeb.

Prováděcím právním předpisem bude stanoveno minimální personální zabezpečení pro poskytovaní konkrétních druhů a forem zdravotních služeb a oborů odborné zdravotní péče a minimální věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení. Zdravotnická zařízení se podle druhu a formy, případně rozsahu poskytované zdravotní služby, a oboru odborné zdravotní péče člení na typy, které stanoví prováděcí právní předpis.

Zákon bude rozlišovat mezi poskytovatelem zdravotních služeb (má právní subjektivitu - je nositelem práv a povinností) a zdravotnickým zařízením (prostorem, který musí být věcně a technicky vybavený k poskytování zdravotní služby). Pro každý druh a formu zdravotních služeb budou stanoveny minimální požadavky na personální zabezpečení odborně způsobilými zdravotnickými pracovníky.

Poskytovatel zdravotních služeb bude odpovídat za splnění všech podmínek a povinností týkajících se poskytování zdravotní služby.

Oproti současné právní úpravě nebudou již jesle zařazeny mezi zdravotnická zařízení – ta to péče bude nadále pouze vázanou živností.

1.14. Zákon stanoví jednotlivé druhy a formy zdravotních služeb a jejich definice.

Druhy zdravotních služeb budou:

a) podle okolností, za kterých jsou služby poptávány – zdravotní služby prvního kontaktu (primární), ostatní zdravotní služby (sekundární),

b) podle časové naléhavosti – služby neodkladné, plánované akutní a plánované neakutní,

c) podle obsahu - služby preventivní, diagnostické, konzultační, posudkové, léčebné, ošetřovatelské, paliativní a lékárenské.

Formami zdravotních služeb budou služby ambulantní, lůžkové (akutní standardní, akutní intenzivní, následná, dlouhodobá) a jednodenní. Zákon bude blíže definovat jednotlivé druhy a formy zdravotních služeb.

2. Poskytovatelé zdravotních služeb

2.1. Poskytovateli zdravotních služeb mohou být fyzické nebo právnické osoby.

2.2. V návaznosti na formu poskytovaných zdravotních služeb se poskytovatelé zdravotních služeb dělí na

  1. poskytovatele ambulantních zdravotních služeb,
  2. poskytovatele lůžkových zdravotních služeb,
  3. poskytovatele jednodenních zdravotních služeb.           

Základní rozdělení poskytovatelů zdravotních služeb vychází z formy poskytované zdravotní služby.

Poskytovatelé ambulantních zdravotních služeb budou poskytovat zdravotní služby, při kterých se nevyžaduje přijetí pacienta na lůžko ve zdravotnickém zařízení.

Poskytovatelé lůžkových zdravotních služeb budou poskytovat zdravotní služby, které nelze poskytnout ambulantně a při nichž se vyžaduje přijetí pacienta na lůžko ve zdravotnickém zařízení na dobu zpravidla delší než 24 hodin a zdravotní služby jsou poskytovány v nepřetržité provozní době.

Poskytovatelé jednodenních zdravotních služeb budou poskytovat zdravotní služby, při nichž se vyžaduje přijetí pacienta na lůžko ve zdravotnickém zařízení zpravidla na dobu ne více než 24 hodin nebo jde o opakované pobyty trvající po dobu ne více než 24 hodin a zdravotní služby nejsou poskytovány nepřetržitě.

Jednotlivé formy poskytování zdravotních služeb se mohou kombinovat.

3. Podmínky pro vydání rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb
a další podmínky pro poskytování zdravotních služeb

3.1. Oprávnění k poskytování zdravotních služeb lze udělit fyzické nebo právnické osobě, která splní podmínky stanovené zákonem.

Obecnými podmínkami jsou

  • v případě fyzických osob
    • dosažení věku 18 let,
    • plná způsobilost k právním úkonům a 
    • bezúhonnost.
  • v případě právnické osoby
    • musí být splněna podmínka bezúhonnosti statutárního orgánu nebo členů statutárního orgánu; bude-li poskytovatelem zdravotních služeb stát nebo územní samosprávný celek, jedná se o bezúhonnost vedoucího organizační složky zřízené státem nebo územním samosprávným celkem za účelem zajištění poskytování zdravotních služeb.

Po celou dobu poskytování zdravotních služeb musí být splněny stanovené požadavky na personální zabezpečení poskytovaných zdravotních služeb a věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení.

Zákon stanoví základní podmínky pro udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, které jsou kladeny na fyzickou nebo právnickou osobu. Tyto podmínky se vztahují k osobě poskytovatele zdravotních služeb (v případě státu, obcí a krajů se vztahují k té organizační složce, jejímž prostřednictvím budou zdravotní služby poskytovány) a dále zahrnují požadavky, např. na věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení a na personální zajištění poskytovaných zdravotních služeb.

3.2. Za bezúhonného se považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání alespoň 1 roku za úmyslný trestný čin nebo za trestný čin spáchaný v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, pokud se na něho nehledí, jako by nebyl odsouzen.

3.3. Je-li poskytovatelem zdravotních služeb právnická osoba, je povinna ustanovit vždy odborného zástupce. Je-li poskytovatelem zdravotních služeb fyzická osoba, je povinna ustanovit odborného zástupce v případě, že nemá sama způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání alespoň v jednom z oborů odborné zdravotní péče, kterou poskytuje formou zdravotních služeb. Odborný zástupce řídí poskytování zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení.

3.4. Odborný zástupce musí dosáhnout věku 18 let, být plně způsobilý k právním úkonům a bezúhonný. Musí být v pracovním poměru nebo v obdobném vztahu se stanovenou týdenní pracovní dobou k poskytovateli zdravotních služeb, není-li statutárním orgánem nebo jeho členem nebo společníkem obchodní společnosti, která je tímto poskytovatelem. Stejná osoba může vykonávat funkci odborného zástupce pro jednoho poskytovatele zdravotních služeb.

Odborný zástupce musí mít způsobilost k samostatnému výkonu zdravotnického povolání v oboru odborné zdravotní péče, kterou poskytovatel formou zdravotních služeb poskytuje. Poskytuje-li poskytovatel zdravotních služeb zdravotní služby ve více oborech odborné zdravotní péče, musí mít odborný zástupce způsobilost k výkonu samostatného zdravotnického povolání alespoň v jednom z poskytovaných oborů. Pokud bude jednou z poskytovaných zdravotních služeb lékárenská služba, bude poskytovatel povinen ustanovit i odborného zástupce pro tuto zdravotní službu. Pokud bude jednou z poskytovaných zdravotních služeb služba v oboru zubní lékařství, bude poskytovatel povinen ustanovit i odborného zástupce pro tuto zdravotní službu.

V případě právnické osoby bude muset být odborný zástupce ustanoven vždy. Fyzická osoba bude mít povinnost ustanovit odborného zástupce pouze v případě, nebude-li sama splňovat podmínky stanovené pro samostatný výkon zdravotnického povolání alespoň v jednom z oborů poskytované odborné zdravotní péče.

Zákon odstraňuje dnešní nejasnost, zda pro zdravotnické zařízení poskytující odbornou zdravotní péči ve více oborech postačuje jeden odborný zástupce.

Stejná osoba bude moci vykonávat funkci odborného zástupce pro jednoho poskytovatele zdravotních služeb, bez ohledu na to, kolik zdravotnických zařízení tento poskytovatel má. Odstraní se dnešní nejasnosti – pro kolik zdravotnických zařízení může stejná osoba být odborným zástupcem.

Základním úkolem odborného zástupce bude zajistit, aby byly zdravotní služby poskytovány v souladu s pravidly stanovenými právními předpisy a rozhodnutími správních úřadů. Odborným zástupcem se nerozumí zdravotnický pracovník vykonávající odborný dohled podle zvláštního právního předpisu (zákon č. 95/2004 Sb. a zákon č. 96/2004 Sb.).

3.5. Poskytovatel zdravotních služeb musí být pojištěn pro případ jeho odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb a pro případ povinnosti uhradit nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb. Toto pojištění musí trvat po celou dobu poskytování zdravotních služeb a musí odpovídat charakteru poskytovaných zdravotních služeb.

3.6 Zákon stanoví překážky poskytování zdravotních služeb. Zdravotní služby nebude moci poskytovat:

a) fyzická osoba, které byl uložen zákaz činnosti týkající se poskytování zdravotních služeb, a to po dobu trvání tohoto zákazu,

b) fyzická nebo právnická osoba, které bylo odňato oprávnění k poskytování zdravotních služeb z důvodu porušení povinnosti poskytovatele zdravotních služeb, a to po dobu 3 let od právní moci rozhodnutí o odnětí oprávnění,

c) fyzická nebo právnická osoba, na jejíž majetek byl prohlášen konkurs, byl-li konkurs zrušen po splnění rozvrhového usnesení nebo proto, že pro uspokojení věřitelů byl majetek této osoby zcela nepostačující, a to po dobu 3 let po nabytí právní moci rozhodnutí o zrušení konkursu.

4. Oprávnění k poskytování zdravotních služeb

4.1. O udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb rozhoduje krajský úřad, v jehož správním obvodu se nachází zdravotnické zařízení, ve kterém mají být zdravotní služby poskytovány.

4.2. Oprávnění k poskytování zdravotních služeb je udělováno rozhodnutím vydaným ve správním řízení na základě písemné žádosti. Zákon upraví náležitosti žádosti o udělení oprávnění nad rámec náležitostí stanovených správním řádem.

Budou stanoveny doklady, které musí žadatel doložit - např. doklad o způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání, seznam zdravotnických pracovníků, kteří se budou na poskytování zdravotních služeb podílet v konkrétním zdravotnickém zařízení, seznam věcného a technického vybavení zdravotnického zařízení, rozhodnutí o schválení provozního řádu orgánem ochrany veřejného zdraví, doklad o vlastnickém nebo jiném právu k objektu, ve kterém se zdravotnického zařízení nachází; v případě poskytovatele lékárenské služby závazné stanovisko vydané Státním úřadem pro kontrolu léčiv k personálnímu zabezpečení zdravotních služeb a věcnému a technickému vybavení lékárny. V případě, že bude více míst poskytování zdravotních služeb, budou některé požadované údaje (např. personální zabezpečení, věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení, rozhodnutí o schválení provozního řádu, apod.) uvedeny pro každé z těchto míst.

Zákon dále upraví náležitosti rozhodnutí o udělení oprávnění nad rámec náležitostí stanovených správním řádem. Rozhodnutí bude obsahovat místo (místa) poskytování zdravotních služeb, druh a formu zdravotních služeb a obor, popřípadě rozsah v rámci oboru odborné zdravotní péče, a den zahájení poskytování zdravotních služeb.

Na rozdíl od stávající právní úpravy bude podmínkou pro poskytování zdravotních služeb udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb pro všechny poskytovatele zdravotních služeb bez výjimky, tedy i v případě, bude-li poskytovatelem stát nebo státem založená či zřízená právnická osoba.

Rozhodování o udělení oprávnění bude náležet do přenesené působnosti krajských úřadů. Místní příslušnost krajského úřadu se bude řídit místem poskytování zdravotních služeb - umístěním zdravotnického zařízení. Zákon stanoví náležitosti žádosti o udělení oprávnění a náležitosti rozhodnutí, pokud již nejsou stanoveny správním řádem. Na udělení oprávnění vznikne právní nárok, budou-li splněny zákonem stanovené podmínky.

Personální zabezpečení a věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení posoudí krajský úřad v rámci řízení o udělení oprávnění, tj. v rámci jednoho řízení. Poskytuje-li poskytovatel zdravotní služby na více místech (ve více zdravotnických zařízeních), posuzuje krajský úřad splnění požadavků na personální zabezpečení a věcné a technické vybavení pro každé místo poskytování zdravotních služeb zvlášť.

Na řízení o udělení oprávnění se bude vztahovat správní řád.

4.3. Poskytovatel zdravotních služeb může poskytovat zdravotní služby na více místech. Pokud se tato místa nacházejí na území jednoho kraje, vydá krajský úřad tomuto poskytovateli pouze jedno rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

V případě, že bude poskytovatel zdravotních služeb poskytovat zdravotní služby na místech, která se nacházejí na území více krajů, bude muset mít rozhodnutí o udělení oprávnění vydaná příslušnými krajskými úřady vždy pro dané území kraje, na němž se místo poskytování zdravotních služeb - zdravotnické zařízení - nachází.

4.4. Bude-li žádat o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb právnická osoba, která je právním nástupcem poskytovatele zdravotních služeb, doloží tato osoba doklady prokazující převod nebo přechod majetkových práv vztahujících se k poskytování zdravotních služeb z dosavadního poskytovatele na tuto osobu. V tomto případě může krajský úřad připustit, aby předložení některých dokladů (např. prokazujících personální zabezpečení a věcné a technické vybavení zdravotnického zařízení) bylo nahrazeno čestným prohlášením této právnické osoby o tom, že nedošlo ke změnám údajů v dokladech předložených původním poskytovatelem zdravotních služeb.

Stejný postup bude v případě žadatele o udělení oprávnění pokračujícího v poskytování zdravotních služeb v případě úmrtí fyzické osoby, která poskytovala zdravotní služby.

4.5. Zákon připustí možnost, aby oprávnění k poskytování zdravotních služeb získala i fyzická osoba, která nemá vlastní zdravotnické zařízení (dále jen „osoba vykonávající samostatnou zdravotnickou praxi"). Osoba vykonávající samostatnou zdravotnickou praxi může poskytovat zdravotní služby ve zdravotnickém zařízení jiného poskytovatele zdravotních služeb.

Osoba, která hodlá vykonávat samostatnou zdravotnickou praxi, musí doložit oprávnění využívat k poskytování zdravotních služeb zdravotnické zařízení jiného poskytovatele zdravotních služeb a splnění požadavků kladených na personální zabezpečení zdravotních služeb a věcné a technické vybavení tohoto zdravotnického zařízení v plném nebo částečném rozsahu, a to smlouvou s poskytovatelem zdravotních služeb, v jehož zdravotnickém zařízení bude zdravotní služby poskytovat. Krajský úřad této osobě po splnění zákonem stanovených podmínek vydá rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

Tento postup umožní osobě vykonávající samostatnou zdravotnickou praxi poskytovat zdravotní služby na více místech a zlepší tak dostupnost zdravotních služeb a současně efektivnější využití personálních i přístrojových kapacit.

4.6. Poskytovatel zdravotních služeb bude povinen písemně oznámit krajskému úřadu do 15 dnů od jejich vzniku všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb a v žádosti o udělení oprávnění. Změny týkající se ztráty své způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání nebo ztráty této způsobilosti u odborného zástupce bude poskytovatel zdravotních služeb povinen písemně oznámit krajskému úřadu do 5 dnů od jejich vzniku. Krajský úřad na základě změn posoudí, zda jsou i nadále splněny podmínky pro poskytování zdravotních služeb a podle zjištěných skutečností případně rozhodne o změně oprávnění nebo jeho odnětí.

4.7. Oprávnění k poskytování zdravotní péče podle zákona č. 160/1992 Sb. budou po přechodnou dobu považována za oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona. Zákon stanoví termíny, do kterých budou muset poskytovatelé zdravotních služeb požádat krajský úřad o vydání nového oprávnění a termín, do kdy budou muset získat nové oprávnění podle tohoto zákona získat.

5. Přerušení poskytování zdravotních služeb

5.1. Zákon stanoví možnost poskytovateli přerušit poskytování zdravotních služby nejdéle na 1 rok. Tuto skutečnost bude povinen poskytovatel 60 dní předem oznámit příslušnému krajskému úřadu a zdravotním pojišťovnám, s nimiž má uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb, a zveřejnit způsobem stanoveným zákonem.

5.2. Po dobu přerušení poskytování zdravotních služeb bude poskytovatel povinen zajistit pro pacienty výpisy, opisy a kopie zdravotnické dokumentace z důvodu zajištění návaznosti zdravotních služeb. Tuto povinnost může splnit i na základě smluvního vztahu prostřednictvím jiného poskytovatele zdravotních služeb.

5.3. Opakovaně přerušit poskytování zdravotních služeb bude možné až po 10 letech.

Zákon nově umožní přerušení poskytování zdravotních služeb na určitou dobu, aniž by poskytovatel zdravotních služeb musel žádat o odnětí oprávnění k poskytování zdravotních služeb a následně při zahájení poskytování zdravotních služeb opět o udělení oprávnění žádat. Jedná se např. o situace, kdy poskytovatel zdravotních služeb pojede na delší zahraniční stáž, bude dlouhodoběji nemocen apod.

6. Zánik oprávnění k poskytování zdravotních služeb

6.1. Zákon upraví podmínky zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Oprávnění

  • zanikne buď přímo ze zákona, a to
    • smrtí fyzické osoby,
    • zánikem právnické osoby nebo
    • zrušením organizační složky státu nebo územního samosprávného celku, nebo
  • zanikne jeho odnětím krajským úřadem.

6.2. Krajský úřad oprávnění k poskytování zdravotních služeb odejme, pokud poskytovatel zdravotních služeb přestane splňovat podmínky stanovené zákonem pro poskytování zdravotních služeb.

6.3. Krajský úřad může oprávnění k poskytování zdravotních služeb odejmout, pokud

  • poskytovatel zdravotních služeb závažným způsobem nebo opakovaně porušuje podmínky poskytování zdravotních služeb a ve stanovené lhůtě tyto nedostatky neodstraní,
  • pokud toto navrhla zdravotní pojišťovna na základě zjištění nedostatků při poskytování zdravotních služeb, správa sociálního zabezpečení z důvodu neplnění závazků poskytovatele vůči státu nebo orgán, který vydal souhlas, povolení nebo jiné rozhodnutí nebo závazné stanovisko jako podklad pro vydání rozhodnutí (např. orgán ochrany veřejného zdraví nebo Státní ústav pro kontrolu léčiv),
  • v případě, že bude prokázáno, že poskytovatel zdravotních služeb, kterým je fyzická osoba poskytující sama zdravotní služby, poskytuje tuto službu pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky nebo poskytovatel – fyzická nebo právnická osoba – opakovaně nezabránil poskytování zdravotních služeb pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky.

7. Pokračování v poskytování zdravotních služeb

7.1. V případě úmrtí poskytovatele zdravotních služeb může pokračovat v poskytování zdravotních služeb

  1. dědic,
  2. dědicem určená osoba,
  3. je-li dědiců více, může pokračovat v poskytování zdravotních služeb ten z nich, na kterém se dědici písemně dohodli nebo jiná osoba, na které se písemně dohodli,
  4. není-li dědic znám, může pokračovat v poskytování zdravotních služeb osoba, která projeví o poskytování zdravotních služeb zájem; v případě více zájemců může pokračovat ten z nich, na kterém se zájemci písemně dohodnou.

Osoba uvedená ve větě prvé, která pokračuje nebo hodlá pokračovat v poskytování zdravotních služeb, je povinna písemně oznámit tuto skutečnost do 10 pracovních dnů od úmrtí poskytovatele zdravotních služeb krajskému úřadu a současně doložit doklady o své způsobilosti k samostatnému výkonu zdravotnického povolání pro obor poskytované odborné zdravotní péče nebo doložit tyto doklady u osoby odborného zástupce, musí-li být ustanoven. Dále doloží čestné prohlášení, o tom, že je oprávněna užívat prostory s věcným a technickým vybavením k poskytování zdravotních služeb, v nichž poskytoval zdravotní služby zemřelý poskytovatel, a že personální zabezpečení zdravotních služeb a věcné a technické vybavení těchto prostor zůstává nezměněno, nebo v případě změny doloží podklady nezbytné k posouzení splnění podmínek pro pokračování v poskytování zdravotních služeb. Pokračuje-li v poskytování zdravotních služeb osoba, na které se dohodli dědici, předloží krajskému úřadu též tuto dohodu.

Osoba pokračující v poskytování zdravotních služeb je povinna tuto skutečnost oznámit zdravotním pojišťovnám, se kterými měl zemřelý poskytovatel uzavřenu smlouvu o poskytování a úhradě zdravotních služeb.

7.2. Splní-li osoba, která pokračuje nebo hodlá pokračovat v poskytování zdravotních služeb, podmínky podle bodu 7.1., vydá krajský úřad této osobě bezodkladně osvědčení (dle správního řádu) o splnění podmínek pro pokračování v poskytování zdravotních služeb. Nesplní-li osoba, která pokračuje nebo hodlá pokračovat v poskytování zdravotních služeb tyto podmínky, krajský úřad poskytování zdravotních služeb zakáže, přičemž odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

7.3. Na základě původního oprávnění k poskytování zdravotních služeb zemřelé fyzické osoby lze poskytovat zdravotní služby nejdéle po dobu 90 dnů od vydání osvědčení podle bodu 7.2. Dnem zahájení poskytování zdravotních služeb má osoba, která pokračuje v poskytování zdravotních služeb, práva a povinnosti poskytovatele zdravotních služeb podle tohoto zákona.

7.4. Původní oprávnění k poskytování zdravotních služeb zemřelé fyzické osoby zaniká, jestliže nikdo do 10 pracovních dnů od jejího úmrtí neoznámí krajskému úřadu pokračování v poskytování zdravotních služeb nebo jestliže osoby, které oznámili úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb, nepředloží krajskému úřadu do 10 dnů ode dne, kdy k tomu byly krajským úřadem vyzvány, písemnou dohodu o tom, která z nich bude v poskytování zdravotních služeb pokračovat.

Původní oprávnění k poskytování zdravotních služeb zemřelé fyzické osoby zaniká též v případě, jestliže do 21 dnů od jejího úmrtí osoba, která oznámila úmysl pokračovat v poskytování zdravotních služeb, nezahájí poskytování zdravotních služeb a dále zaniká též pravomocným rozhodnutím o zákazu poskytování zdravotních služeb podle bodu 7. 2. nebo uplynutím 90 dnů ode dne vydání osvědčení podle bodu 7. 3.

7.5. V případě pokračování v poskytování zdravotních služeb pracovněprávní vztahy zaměstnanců nezaniknou smrtí zemřelého poskytovatele zdravotních služeb a budou upraveny zákoníkem práce obdobně jako v případě pokračování v živnosti při úmrtí podnikatele.

V rámci nové právní úpravy veřejného zdravotního pojištění bude stanoveno, že nástupce zemřelého poskytovatele zdravotních služeb bude mít po dobu 90 dnů právo na úhradu zdravotních služeb v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy uzavřené mezi zemřelým poskytovatelem a zdravotní pojišťovnou.

8. Práva pacienta

Zákon podrobně upraví práva pacienta při poskytování zdravotních služeb.

Vymezení práv pacientů bude v nové právní úpravě definováno mnohem šířeji a konkrétněji než v dosavadních právních předpisech. Práva pacientů budou vymezena tak, aby bylo jednoznačně zřejmé, že pacient je při poskytování zdravotních služeb rovnocenným partnerem poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnických pracovníků s právem vyslovit souhlas či nesouhlas s poskytovanými zdravotními službami, a to na základě řádně sdělené informace a poučení o poskytovaných zdravotních službách poskytovatelem zdravotních služeb nebo osobou jím k tomu určenou. Práva pacientů budou řešena zejména v souladu s principy Úmluvy o lidských právech a biomedicíně a dalšími principy zohledňovanými ve státech EU.

Mezi výslovně stanovená práva bude zejména náležet:

8.1. Právo pacienta na poskytování zdravotních služeb odpovídajících jeho zdravotnímu stavu a s přihlédnutím k současným dostupným odborným medicínským poznatkům a doporučeným postupům (dále jen „náležitá odborná úroveň").

Pacient se smyslovým postižením nebo s kombinovaným sluchovým a zrakovým postižením má při veškeré komunikaci související s poskytováním zdravotních služeb právo dorozumívat se způsobem pro něj srozumitelným a dorozumívacími prostředky, které si sám zvolí, včetně způsobů založených na tlumočení druhou osobou (viz zákon 155/1998 Sb., o znakové řeči).

Pojem „náležitá odborná úroveň" vyjadřuje obecně uznávaný postup při poskytování zdravotních služeb, přičemž tento nemůže být vymezen právním předpisem jednoznačně, neboť musí umožňovat důvodné odchylky vázané na individuální podmínky poskytování zdravotních služeb, zejména ve vazbě na potřeby a zdraví konkrétního pacienta. V medicínské terminologii je tento postup označován postupem „lege artis".

8.2. Právo pacienta na poskytování zdravotních služeb s jeho souhlasem, na veškeré informace o jeho zdravotním stavu, právo vzdát se práva na tyto informace a právo nahlížet do zdravotnické dokumentace, na pořízení opisů, výpisů a kopií informací shromážděných o jeho zdravotním stavu.

a) Právo pacienta na převzetí do péče a na poskytování zdravotních služeb s jeho souhlasem

  • poskytnout zdravotní služby lze pouze s pacientovým souhlasem, pokud zákon, popřípadě zvláštní právní předpisy nestanoví jinak; souhlas musí být svobodný a informovaný; pacient může svůj souhlas kdykoliv odvolat; odvolání souhlasu bude třeba respektovat, pokud nebyly provedeny nebo započaty takové zdravotní služby, které jsou nevratné, nebo pokud by jejich přerušení znamenalo vážné ohrožení života nebo zdraví pacienta; pacient může písemně určit, která osoba způsobilá k právním úkonům může místo něho vyslovit souhlas s poskytnutím zdravotních služeb,
  • v případě nezletilého pacienta nebo osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům lze zdravotní služby poskytnout jen se souhlasem zákonného zástupce nebo opatrovníka (dále jen „zákonný zástupce"); je však třeba s ohledem na rozumovou vyspělost pacienta a schopnost pochopit situaci přihlédnout k jeho vůli (viz dále),
  • jestliže pacient odmítá přes náležité vysvětlení potřebné zdravotní služby, je poskytovatel zdravotní služby povinen vyžádat si o tom písemné prohlášení; zákon stanoví postupy pro případ, kdy pacient zdravotní služby nejen odmítá, ale zároveň odmítá o tom předložit písemné prohlášení, nebo není s ohledem na svůj zdravotní stav schopen písemné prohlášení učinit; jestliže pacient odmítne zdravotní službu a současně o tom odmítne podepsat prohlášení, popřípadě nebude vzhledem ke svému zdravotnímu stavu schopen toto prohlášení učinit, podepíše prohlášení svědek,
  • je třeba respektovat dříve vyslovené přání pacienta ve vztahu k budoucímu možnému poskytnutí zdravotních služeb, je-li poskytovateli zdravotní služby toto přání známo; Toto dříve vyslovené přání bude muset být učiněno písemně a s úředně ověřeným podpisem; dříve vyslovené přání nelze respektovat, pokud by postupy podle něho vedly k aktivnímu ukončení života pacienta.

Je třeba respektovat situace, kdy pacient s ohledem na svůj zdravotní stav nemůže souhlas vyslovit, nebo případy, kdy je poskytnutí zdravotní služby veřejným zájmem (např. v případě nařízeného ochranného léčení nebo ochrany veřejného zdraví povinné léčení podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů). V navrhované právní úpravě budou vymezeny případy, kdy lze zdravotní služby poskytnout bez souhlasu pacienta (viz. dále).

b) Právo pacienta znát veškeré informace o jeho zdravotním stavu a právo vzdát se práva na tyto informace

  • právo pacienta znát informace o svém zdravotním stavu zahrnuje právo na veškeré nashromážděné informace o jeho zdravotním stavu, ať jde o diagnózu, prognózu nebo jinou závažnou skutečnost související s jeho zdravím,
  • právo pacienta nebýt o svém zdravotním stavu informován zohledňuje, kdy má pacient své vlastní důvody proto, aby nebyl seznámen s určitými aspekty svého zdravotního stavu; respektování tohoto přání nesmí být překážkou vyslovení souhlasu s potřebnými zdravotními službami; pacient může písemně určit, které osobě způsobilé k právním úkonům má být tato informace podána; vzdání se práva na informace se nevztahuje na informace o tom, že pacient trpí infekční nemocí, kterou může ohrozit zdraví nebo život dalších osob,
  • poskytovatel zdravotní služby může dočasně zadržet informaci o nepříznivé diagnóze nebo prognóze zdravotního stavu pacienta, lze-li důvodně předpokládat, že by podaná informace mohla pacientovi způsobit závažnou újmu na jeho zdraví; zákon stanoví též situace, kdy tuto informaci nemůže poskytovatel zadržet (např. zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí, terapeutická nezbytnost).

c) Právo pacienta nahlížet do zdravotnické dokumentace, na pořízení opisů, výpisů a kopií zdravotnické dokumentace

  • pacient bude moci v přítomnosti zástupce poskytovatele zdravotní služby nahlížet do zdravotnické dokumentace vedené o jeho osobě, bude mít právo na pořízení opisů, výpisů a kopií informací nashromážděných o svém zdravotním stavu ve zdravotnické dokumentaci,
  • jestliže jsou ve zdravotnické dokumentaci vedené o nezletilém pacientovi zaznamenány takové údaje o jeho zákonném zástupci, z nichž lze vyvodit podezření na zneužívání nebo týrání nezletilého pacienta, ohrožování jeho zdravého vývoje, popřípadě jiné závažné porušení rodičovské zodpovědnosti, může poskytovatel zdravotní služby omezit zpřístupnění zdravotnické dokumentace zákonným zástupcům, pokud uzná, že toto omezení je v zájmu nezletilého pacienta,
  • zákonem bude omezeno nahlížení pacientů do autorizovaných psychologických metod a popisu léčby psychoterapeutickými prostředky, kdy bude pouze nárok na informace, jejichž obsahem je popis příznaků onemocnění, diagnóza, popis terapeutického přístupu a interpretace testových výsledků,
  • pokud je vedena zdravotnické dokumentace v elektronické formě, má pacient právo na předání kopie zdravotnické dokumentace v elektronické podobě, a to v obecně srozumitelné datové struktuře.

8.3. Právo pacienta určit osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu a mohou nahlížet do zdravotnické dokumentace, pořizovat si výpisy, opisy a kopie této zdravotnické dokumentace, nebo vyslovit zákaz podávání těchto informací.

Jestliže pacient za svého života vyslovil zákaz poskytování informací o svém zdravotním stavu, mají právo na tyto informace osoby blízké pouze v případě, že je to v zájmu ochrany jejich zdraví.

Právo pacienta bude vymezeno v rozsahu již platné právní úpravy zakotvené zákonem č. 20/1966 Sb. Pacient bude moci určit jakýkoliv okruh osob nebo pouze jedinou osobu, kterou bude možné informovat. Tato skutečnost bude zaznamenána ve zdravotnické dokumentaci.

Zákon vymezí rozsah a podmínky poskytování informací o zemřelém pacientovi osobám blízkým, pokud pacient za svého života zakázal poskytování informací. Půjde zejména o informace nezbytné pro ochranu zdraví osob blízkých, popřípadě dalších osob. Při realizaci uvedených práv bude třeba respektovat vůli pacienta, který za svého života vyjádřil nesouhlas se zpřístupněním informací o svém zdravotním stavu.

Poskytovatel zdravotní služby bude oprávněn informovat osoby blízké a osoby žijící v domácnosti pacienta o takových skutečnostech, jejichž znalost je pro tyto osoby nezbytná zejména pro zajištění správné péče o pacienta především „doma" a rovněž pro ochranu jejich zdraví. Předmětem těchto informací nebude sdělení o konkrétním zdravotním stavu pacienta - jeho nemoci. Je zde rozdíl zejména mezi podáváním informací o zdravotním stavu a informací sdělených osobám blízkým, popřípadě členům domácnosti; účelem těchto informací je vytvořit pro pacienta takové prostředí a takové klima, které mu pomůže překonávat problémy související s jeho zdravotním stavem (jde zejména o informace o tom, jak např. změnit životosprávu, zejména nevhodné stravovací návyky nebo pohybový režim, jak reagovat na některé formy specifického chování pacienta související s nemocí nebo předpokládanými zdravotními službami, jak pomoci překonat určitá omezení související s nemocí apod.).

8.4. Právo pacienta vyžádat si odborný názor jiného poskytovatele zdravotních služeb, kterého si sám zvolí, k navrhovanému léčebnému plánu. Zvolenému poskytovateli musí být umožněn přístup do zdravotnické dokumentace pacienta.

Vzhledem k tomu, že pacient má právo svobodně se rozhodnout o poskytnutí zdravotních služeb, bude mu přiznáno právo požádat o odborný názor jiného poskytovatele zdravotních služeb v případě, že bude mít pochybnosti o navrhovaném postupu. Pacient tak bude moci získat další informace nezbytné pro jeho rozhodnutí. Uvedené právo se netýká provádění duplicitních zdravotních služeb, ale odborného názoru vycházejícího z kompletních údajů o zdravotních stavu pacienta a poskytnutých zdravotních službách vedených ve zdravotnické dokumentaci.

8.5. Pacient si pro poskytování zdravotních služeb bude moci zvolit poskytovatele zdravotních služeb, pokud zákon možnost volby nevyloučí nebo pokud nenastanou zákonem vymezené důvody pro odmítnutí přijetí pacienta.

Právo volby se nevztahuje např. na

  • poskytnutí neodkladné péče,
  • převoz zdravotnickou záchrannou službou,
  • pracovně lékařskou službu;

právo volby nemají osoby ve výkonu vazby, ve výkonu trestu odnětí svobody, při ochranném léčení. Právo volby se rovněž nebude vztahovat na případy, kdy bude veřejný zájem na poskytnutí zdravotních služeb konkrétnímu pacientovi, například z důvodů ochrany veřejného zdraví (zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů).

8.6. Právo nezletilého pacienta a osoby zbavené způsobilosti k právním úkonům být hospitalizován za zákonem stanovených podmínek současně se svým zákonným zástupcem nebo jinou osobou, do jejíž péče byl tento pacient svěřen.

Právo hluchoslepého pacienta, který nekomunikuje běžným způsobem, být hospitalizován za zákonem stanovených podmínek současně se svým průvodcem. Podmínkou je, že tato osoba ovládá zvolený jazykový kód, který pacient preferuje.

8.7. Právo pacienta podat stížnost proti postupu poskytovatele zdravotních služeb při poskytování zdravotních služeb, právo požadovat přezkoumání závěru lékařského posudku; zákon stanoví způsob podávání a šetření stížností a požadavků na přezkum lékařského posudku.

Ustanovením ohledně možnosti požadovat přezkoumání závěru lékařského posudku je reagováno na právo, které vyplývá pacientovi z úpravy vydávání posudků o zdravotní způsobilosti, a to vzhledem k tomu, že v případě negativního lékařského posudku může být pacient omezen na některých svých právech.

9. Povinnosti pacienta

Zákon podrobně upraví povinnosti pacienta. Úprava povinností pacienta sleduje především ty povinnosti, kterými lze pozitivně ovlivnit vývoj jeho zdravotního stavu a zároveň omezit možné negativní dopady na třetí osoby. Každé povinnosti bude pro případ jejího porušení odpovídat příslušná sankce.

Mezi povinnosti pacienta bude zejména náležet:

9.1. Povinnost pacienta podrobit se povinným lékařským prohlídkám, odborným vyšetřením, a dalším opatřením v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními právními předpisy a dodržovat léčebný plán.

V případě, že hospitalizovaný pacient závažným způsobem omezuje ostatní pacienty a jeho chování není způsobeno zdravotním stavem, může být z lůžkového zdravotnického zařízení propuštěn, pokud by tím nedošlo k ohrožení jeho života nebo zdraví.

9.2. Pacient je povinen sdělit poskytovateli informace o tom, že je nosičem infekční nemoci, stanovené zvláštním právním předpisem upravujícím ochranu veřejné zdraví a další závažné skutečnosti, týkající se jeho zdravotního stavu.

9.3. Pacient bude povinen prokázat na vyžádání poskytovatele svou totožnost.

10. Poskytování zdravotních služeb bez souhlasu pacienta

Poskytování zdravotních služeb bez souhlasu pacienta úzce navazuje na právo poskytovat pacientovi zdravotní služby pouze s jeho souhlasem. Proto poskytování zdravotních služeb bez souhlasu pacienta musí být v zákoně vymezeno konkrétně a jednoznačně.

10.1. Bez souhlasu lze převzít do péče pacienta a poskytnout mu zdravotní služby pouze pokud

  • je uloženo ochranné léčení (trestní zákon),
  • jsou stanoveny povinné léčení, povinné prohlídky, očkování (návaznost na zákon č. 258/2000 Sb.),
  • se jedná o neodkladné zdravotní služby a souhlas nelze vzhledem ke zdravotnímu stavu pacienta získat,
  • jde o osobu jevící známky duševní poruchy nebo intoxikace a která závažným způsobem ohrožuje své zdraví nebo ohrožuje své okolí,
  • jde o nezletilou osobu nebo osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům, u které je podezření na týrání nebo zanedbávání,
  • jde o neodkladné zdravotní služby nutné k záchraně života nebo zabránění vážnému poškození zdraví nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, a to i v případě, že zákonný zástupce s poskytnutím zdravotních služeb nesouhlasí.

V případě, že půjde o nezletilého pacienta nebo pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, který bude schopen pochopit nutnost poskytnutí zdravotních služeb a s jejich provedením bude souhlasit, ale zákonný zástupce nevysloví souhlas a nepůjde o zdravotní služby podle předchozího bodu, rozhodne o poskytnutí zdravotních služeb soud.

10.2. Bez souhlasu pacienta lze rovněž použít omezující prostředky, pokud to jeho zdravotní stav vyžaduje. Zákon stanoví podmínky použití omezujících prostředků. O použití omezujících prostředků rozhoduje poskytovatel zdravotní služby, který tuto skutečnost neprodleně zaznamená do zdravotnické dokumentace a uvede důvod, pro který bylo k použití omezujícího prostředku přistoupeno. Použití omezujících prostředků je nutno považovat za krajní řešení v případech, kdy je to nezbytně nutné pro ochranu pacienta, třetích osob a majetku.

10.3. Omezujícími prostředky se rozumí umístění v izolační místnosti, omezení pacienta v pohybu prostřednictvím ochranných pásů, kurtů nebo umístěním v síťovém lůžku, omezení držením zdravotnickými pracovníky nebo jinými pracovníky.

11. Povinnosti a práva poskytovatele zdravotních služeb

11.1. Povinnosti poskytovatele zdravotních služeb bude povinen zajistit takové podmínky a učinit taková opatření, aby při poskytování zdravotních služeb bylo zaručeno respektování a uplatňování práv a povinností pacientů a práv a povinností zdravotnických pracovníků. Vedle povinností odpovídajících právům pacientů zákon vymezí další povinnosti poskytovatele, a to zejména povinnost

  • poskytovat zdravotní služby pouze v souladu s oprávněním k poskytování zdravotních služeb,
  • upozornit pacienta na pochybení v léčbě, o provedené nápravě těchto pochybení a o možných následcích z toho plynoucích,
  • vést zdravotnickou dokumentaci v souladu s právními předpisy,
  • zachovat mlčenlivost o všech skutečnostech, o kterých se dověděl v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem pacienta; povinností mlčenlivosti nebude poskytovatel zdravotních služeb vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem, bude-li předmětem řízení spor mezi ním a pacientem, zdravotnickým pracovníkem nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb; tím není dotčena povinnost oznamovat některé skutečnosti podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů (např. podezření na týrání, zneužívání, zanedbávání dětí nebo osob zbavených způsobilosti k právním úkonům, přijetí pacienta s nezjištěnou totožností, podezření na sebevraždu),
  • poskytovat zdravotní služby za mimořádných událostí a krizových stavů, včetně povinnosti připravovat se průběžně na tyto situace,
  • 1x ročně zaslat příslušnému krajskému úřadu počty stížností pacientů a návrhů na přezkoumání lékařských posudků, které šetřil ze své úrovně, s rozdělením na oprávněné a neoprávněné,
  • vydat ceník poskytovaných zdravotních služeb a uveřejnit jej na veřejně přístupném místě; tato povinnost neplatí pro poskytovatele poskytujícího lékárenskou službu,
  • na veřejně přístupném místě uveřejnit provozní (ordinační) dobu a zajistit její dodržování,
  • v době nepřítomnosti nebo dočasného přerušení provozu zajistit zástup pro všechny zdravotní služby, které nesnesou odkladu a uveřejnit tuto informaci na místě přístupném pacientům;
  • v případě poskytovatelů lůžkových zdravotních služeb zpracovat traumatologický plán,
  • poskytovat krajskému úřadu, popřípadě kraji a Ministerstvu zdravotnictví informace potřebné pro přípravu a řešení mimořádných událostí a krizových stavů,
  • zajistit na výzvu zdravotnické záchranné služby bezodkladně účast zdravotnických pracovníků na poskytování zdravotních služeb při mimořádných událostech, hromadných nehodách, nebo otravách, průmyslových haváriích nebo přírodních katastrofách,
  • zajistit na základě výzvy orgánu ochrany veřejného zdraví bezodkladně účast zdravotnických pracovníků při poskytování zdravotních služeb při epidemiích nebo nebezpečí jejich vzniku, hromadných nehodách nebo otravách, průmyslových haváriích, přírodních katastrofách a jiných mimořádných událostech.

11.2. Povinnost poskytovatele lůžkových zdravotních služeb vydat vnitřní předpis, v němž bude

  • zejména upraven postup zdravotnických pracovníků, popřípadě též jiných odborných pracovníků při
    • zajištění návaznosti zdravotních služeb mezi jednotlivými pracovišti zdravotnického zařízení,
    • zacházení se zdravotnickou dokumentací s důrazem na zamezení neoprávněnému nahlížení do zdravotnické dokumentace a pro zamezení jejího poškození, zničení nebo ztráty,
    • nakládání s léčivými přípravky na pracovištích zdravotnického zařízení po jejich výdeji lékárnou nebo jiným k tomu určeným pracovištěm s důrazem na zamezení jejich zneužití nebo ztráty,
    • zajištění bezpečnosti pacientů zdržujících se ve zdravotnickém zařízení v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb, a ochrany jejich majetku,
    • vstupu pacientů a návštěv pacientů do prostor zdravotnického zařízení a jejich pohyb v těchto prostorách,
    • zajištění identifikace zdravotnických pracovníků a ostatních zaměstnanců poskytovatele zdravotních služeb a dále osob, jimž jsou poskytovány zdravotní služby,
    • realizaci traumatologického plánu lůžkového zdravotnického zařízení,
  • upravena organizace zdravotnického zařízení.

Minimální obsah těchto vnitřních předpisů stanoví Ministerstvo zdravotnictví prováděcím právním předpisem.

11.3. Právo poskytovatele zdravotních služeb odmítnout přijetí pacienta, pokud

  • by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení tak, že by nebyl schopen zajistit poskytování kvalitních zdravotních služeb tomuto nebo ostatním pacientům, které má ve své péči,
  • by vzdálenost místa pobytu pacienta neumožňovala výkon návštěvní služby,
  • nemá se zdravotní pojišťovnou pacienta uzavřenu smlouvu a pacient žádá poskytování zdravotních služeb hrazených z prostředků veřejného zdravotního pojištění

to neplatí, jde-li o pacienta, kterému je třeba poskytnout neodkladné zdravotní služby nebo zdravotní služby, které jsou nezbytné z hlediska ochrany veřejného zdraví nebo pokud se jedná o krizové stavy nebo je soudem nařízeno ochranné léčení.

Každé odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb musí být pacientovi písemně potvrzeno včetně uvedení důvodu odmítnutí. Pacient bude mít v případě odmítnutí právo obrátit na zdravotní pojišťovnu, jejímž je pojištěncem.

Dále může poskytovatel odmítnout pacienta tehdy, bylo-li by poskytnutí zdravotních služeb v rozporu s jeho etickým přesvědčením a svědomím, má však povinnost zajistit pacientovi s jeho souhlasem jiného poskytovatele; poskytovatel nemůže odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi, pokud by došlo k ohrožení života nebo zdraví pacienta.

11.4. Právo poskytovatele zdravotních služeb požádat Ministerstvo vnitra o poskytnutí adresy místa trvalého pobytu pacienta, osob jemu blízkých nebo zákonných zástupců, pokud je tento údaj v rámci poskytování zdravotních služeb nezbytný a pokud jej nelze zjistit běžným způsobem. Zákon stanoví náležitosti žádosti.

V průběhu poskytování zdravotních služeb může dojít k situacím, kdy je třeba žijícímu pacientovi nebo v případě úmrtí pacienta osobám blízkým sdělit některé důležité informace (např. informace o onemocnění, jejímž včasným neoznámením může dojít k ohrožení života nebo zdraví). Poskytovatel zdravotních služeb však nemusí mít k dispozici adresu místa trvalého pobytu. V těchto případech se může obrátit na Ministerstvo vnitra, které požadované údaje poskytne z informačního systému evidence obyvatel.

12. Povinnosti a práva zdravotnických pracovníků

Zákon vymezí povinnosti a práva zdravotnických pracovníků tak, aby při respektování práv a povinností pacientů bylo zabezpečeno poskytování zdravotní péče a zdravotních služeb v rámci jejich odbornosti a v souladu s potřebami pacienta.

12.1. Povinnost zdravotnického pracovníka zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého povolání, s výjimkou případů, kdy skutečnost sděluje se souhlasem pacienta.

Povinností mlčenlivosti nebude zdravotnický pracovník vázán v rozsahu nezbytném pro obhajobu v trestním řízení a pro řízení před soudem, bude-li předmětem řízení spor mezi ním, popřípadě jeho zaměstnavatelem a pacientem, zdravotnickým pracovníkem nebo jinou osobou uplatňující práva na náhradu škody nebo na ochranu osobnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb; tím není dotčena povinnost oznamovat některé skutečnosti podle tohoto zákona a zvláštních právních předpisů (např. podezření na týrání, zneužívání, zanedbávání dětí nebo osob zbavených způsobilosti k právním úkonům, přijetí pacienta s nezjištěnou totožností, podezření na sebevraždu).

Za poskytování zdravotních služeb pacientovi je odpovědný poskytovatel zdravotních služeb, tedy i za naplnění práv pacientů. Je nositel práv a povinností vůči pacientovi. Jeho povinností je tedy stanovit takové kompetence a povinnosti svým zaměstnancům, aby splnil všechny zákonem mu stanovené povinnosti a vytvořil prostředí, kde budou práva pacienta dodržována. Povinnosti zdravotnických pracovníků jsou tedy definovány vnitřními předpisy poskytovatele, vyplývají z pracovněprávních vztahů a organizačního uspořádání organizace.

Některé povinnosti, kompetence a činnosti zdravotnických pracovníků jsou dány i jinými právními předpisy (zákony i prováděcími právními předpisy) a není třeba je tu opakovat.

12.2. Práva zdravotnických pracovníků jsou zejména právo

  • na informaci o tom, že pacient je nosičem infekční nemoci, stanovené zvláštním právním předpisem upravujícím ochranu veřejného zdraví, a o dalších závažných skutečnostech, týkajících se jeho zdravotního stavu,
  • neposkytnout zdravotní služby v případě, že by došlo k přímému ohrožení jeho života nebo k vážnému ohrožení jeho zdraví,
  • odmítnout poskytnutí zdravotních služeb pacientovi v případě, že by jejich poskytnutí odporovalo jeho etickému přesvědčení a svědomí, s tím, že je povinen informovat o této skutečnosti poskytovatele zdravotních služeb; ten je povinen pacientovi zajistit s jeho souhlasem jiného zdravotnického pracovníka nebo poskytovatele zdravotních služeb; zdravotnický pracovník nemůže odmítnout poskytnutí zdravotní péče pacientovi, pokud by došlo k ohrožení života nebo zdraví pacienta,

12.3. Povinnosti i práva uvedená v bodech 12. 1. a 12. 2. se vztahují i na jiné odborné pracovníky.

13. Zdravotnická dokumentace

13.1. Zákon stanoví nezbytné náležitosti zdravotnické dokumentace. Bude umožněno vést zdravotnickou dokumentaci na záznamovém nosiči ve formě textové, grafické včetně záznamů zobrazovacích metod nebo audiovizuální.

Zákon stanoví bližší podmínky pro vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě - nezbytnou podmínkou bude mimo jiné dostupnost zaručeného elektronického podpisu.

13.2. Zákon stanoví podmínky, za jakých bude možno nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta a v případě potřeby si z ní pořizovat výpisy, opisy a kopie, a to v rozsahu nezbytném pro splnění konkrétního úkolu.

13.3. Zákon upraví nakládání se zdravotnickou dokumentací v případě zániku rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Ten, kdo žil se zemřelým poskytovatelem ve společné domácnosti, bude povinen oznámit úmrtí poskytovatele krajskému úřadu, který vydal rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, a zajistit dokumentaci před neoprávněným nahlížením. Pro potřebu zajištění zdravotnické dokumentace bude tato osoba povinna předat zaměstnancům krajského úřadu zdravotnickou dokumentaci pacientů a soupis této předávané zdravotnické dokumentace.

Příslušný krajský úřad bez zbytečného odkladu zajistí zdravotnickou dokumentaci před nahlížením neoprávněnými osobami, oznámí způsobem v místě obvyklým převzetí zdravotnické dokumentace a do doby zvolení nového poskytovatele zdravotních služeb pacientem zajistí pro pacienty výpisy, opisy nebo kopie jejich zdravotnické dokumentace, a to pro zajištění návaznosti poskytnutí zdravotních služeb. Pro tyto potřeby může krajský úřad pověřit těmito činnostmi jiného poskytovatele zdravotních služeb, pokud s tím tento poskytovatel souhlasí. V případě, že bude bez přerušení pokračováno v uvedených činnostech, nebude zdravotnickou dokumentaci přebírat krajský úřad, ale pověřený poskytovatel.

V případě, že dojde k zániku rozhodnutí o udělení oprávnění z jiného důvodu než je úmrtí poskytovatele, bude moci poskytovatel předat krajskému úřadu pouze kopii zdravotnické dokumentace pacientů a bude povinen předat soupis předávané zdravotnické dokumentace.

13.4. Prováděcí právní předpis stanoví:

  1. podrobnosti o rozsahu údajů o zdravotním stavu pacienta a skutečnostech souvisejících s poskytováním zdravotních služeb a s postupem při poskytování zdravotních služeb vedených ve zdravotnické dokumentaci,
  2. náležitosti a obsah jednotlivých částí zdravotnické dokumentace,
  3. podrobnosti o způsobu vedení, zpracování a zacházení se zdravotnickou dokumentací v písemné a elektronické formě,
  4. skartační řád a skartační plán.

Návrh zákona předpokládá prováděcím předpisem upravit jednotné náležitosti, které bude muset zdravotnická dokumentace obsahovat, uchovávání a skartaci zdravotnické dokumentace, problematiku, která má výrazný forenzní dosah.

14. Národní zdravotnický informační systém

14.1. Národní zdravotnický informační systém je jednotný celostátní informační systém určený zejména

  • k sběru a zpracování údajů o zdravotním stavu obyvatelstva a  o poskytovatelích zdravotních služeb,
  • k sběru a zpracování údajů pro Národní zdravotní registry (o zdravotním stavu pacientů s vybranými společensky závažnými nemocemi za účelem vyhodnocování diagnostické a léčebné péče, sledování vývoje, příčin a důsledků těchto nemocí a statistická a vědecká zpracování, dále o zdravotnických pracovnících a poskytovatelích zdravotních služeb); seznam registrů bude uveden v prováděcím právním předpise

14.2. Úkoly uvedené v bodě 14.1. plní Ministerstvo zdravotnictví nebo jím pověřená právnická osoba. Údaje podle bodu 15.1. předávají do Národního zdravotnického informačního systému poskytovatelé zdravotních služeb.

14.3. Potřebné údaje (rodné číslo, místo trvalého pobytu, státní občanství, anamnestické a diagnostické údaje, údaje o průběhu a léčbě onemocnění) lze v zákonem stanovených případech sbírat bez souhlasu osoby, o které jsou vedeny.

14.4. Zákon vedle dosavadních registrů vymezí registry nové, zejména

  • Národní registr dávek z lékařského ozáření; sběr dat bude bez souhlasu pacienta,
  • Národní registr pitev nařízených orgánem činným v trestním řízení (soudních pitev) a toxikologických vyšetření,
  • Národní registr dětských úrazů; sběr dat bude bez souhlasu zákonného zástupce pacienta.

14.5. Prováděcí právní předpis stanoví:

  • okruh poskytovatelů zdravotních služeb předávajících osobní a další údaje do Národního zdravotnického informačního sytému,
  • způsob, formu, rozsah, periodicitu a lhůty předávání požadovaných osobních a dalších údajů do Národního zdravotnického informačního systému.

15. Nakládání s tělem zemřelého, postup při úmrtí, pitvy

15.1. Na těle zemřelého lze provádět prohlídku těla zemřelého, pitvu, odběr biologického materiálu, tkání, buněk, orgánů, odnímání částí lidského těla pro výzkum, výukové účely, výrobu léčiv nebo zdravotnických prostředků, vyjmutí implantabilních zdravotnických prostředků; tyto úkony jsou oprávněni provádět jen poskytovatelé oprávnění k poskytování těchto zdravotních služeb.

15.2. Tělo zemřelého lze použít pouze pokud

  • s tím zemřelý za svého života vyslovil prokazatelný souhlas, souhlas může vyslovit po smrti pacienta i osoba blízká zemřelému,
  • nevzniklo podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc,
  • nejde o zemřelého ve výkonu vazby nebo trestu odnětí svobody,
  • nebude zmařen účel pitvy.

Tím není dotčena problematika upravená transplantačním zákonem.

15.3. Pro potřeby lékařské vědy, výzkumu, výukovým účelům, pro výrobu nebo přípravu léčiv a pro výrobu zdravotnických prostředků lze část těla pacienta nebo tělo zemřelého použít, pouze pokud se tím neohrozí zdraví jiného člověka. Z těchto důvodů se posoudí zdravotní způsobilost pacienta nebo zemřelého.

15.4. Použití části těla pacienta nebo těla zemřelého nemůže být pro nikoho zdrojem finanční úhrady.

15.5. Úmrtí osoby nebo nález těla zemřelého mimo zdravotnické zařízení je povinna oznámit osoba, která se o úmrtí dozvěděla nebo která nalezla tělo zemřelého, neprodleně na některé číslo tísňového volání. Z linky tísňového volání se ihned předává výzva k provedení prohlídky těla zemřelého poskytovateli zdravotních služeb, který je oprávněn provádět prohlídky těl zemřelých.

15.6. Kraj bude zajišťovat na svém území prohlídky těl zemřelých mimo zdravotnické zařízení.

Tyto prohlídky budou provádět

  • v pracovní dny v době od 7,00 do 19,00 v případě svých registrovaných pacientů praktičtí lékaři;
  • v případě neregistrovaných pacientů, pacientů, u kterých se praktického lékaře nepodaří zjistit, a v ostatní době poskytovatelé zdravotních služeb uvedení v rejstříku.

Kraj uzavře pro tyto účely s poskytovatelem zdravotních služeb smlouvu, ve které se vymezí způsob a výše úhrady za smluvní činnosti.

15.7. Krajské úřady povedou rejstříky poskytovatelů zdravotních služeb provádějících prohlídku těl zemřelých mimo zdravotnické zařízení. Rejstřík bude obsahovat jméno a příjmení poskytovatele zdravotních služeb, telefonní nebo jiný obdobný kontakt, území, ve kterém prohlídky těl zemřelých provádí, termíny, ve kterých prohlídky provádí.

15.8. Pitvy se provádějí na odděleních patologie nebo soudního lékařství. Zákon stanoví, ve kterých případech se pitvy musí povinně provádět.

15.9. Prováděcí právní předpis stanoví

  • podrobnosti postupu při úmrtí a provádění pitev,
  • včetně účelu pitvy a 
  • obsah a vzor tiskopisu „list o prohlídce zemřelého" a 
  • způsob jeho vyplňování a dále
  • postup při úmrtí a provádění pitev osob zemřelých za mimořádných událostí a krizových stavů.

16. Posudková služba a lékařský posudek

16.1. Posudkovou službu poskytuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti k práci, službě nebo jiné činnosti (např. ke studiu, přípravě na povolání, k řízení motorových vozidel) vydává poskytovatel zdravotních služeb, a to na základě

  • zhodnocení výsledků lékařské prohlídky,
  • výsledků odborných vyšetření,
  • znalosti
    • zdravotní náročnosti práce (je to souhrn podmínek, za kterých je konkrétní práce, služba nebo činnost vykonávána, včetně bezpečnostních a zdravotních rizik a v případě výkonu práce též faktorů pracovních podmínek a jejich míry, které samostatně nebo v souhrnu zatěžují organismus),
    • výkonu služby nebo jiné činnosti a 
    • podmínek, za kterých jsou práce, výkon služby nebo jiná činnost vykonávány.

16.2. Zákon upraví bližší podmínky a povinnosti posuzovaných osob, poskytovatelů zdravotních služeb a posuzujících a ošetřujících lékařů související s posuzováním zdravotního stavu a vydáním lékařského posudku a nakládáním s ním (např. pacient bude povinen se podrobit nezbytným vyšetřením).

16.3. Z posudkového závěru lékařského posudku vydaného za účelem posouzení zdravotní způsobilosti musí být zřejmé, zda posuzovaná osoba

  • je zdravotně způsobilá,
  • je zdravotně způsobilá s podmínkou,
  • je zdravotně nezpůsobilá k práci, výkonu služby nebo jiným činnostem, popřípadě
  • pozbyla dlouhodobě zdravotní způsobilost.

16.4. Posuzovaná osoba nebo osoba, které v souvislosti s vydáním lékařského posudku vyplývají povinnosti má možnost podat návrh na přezkoumání lékařského posudku poskytovateli zdravotních služeb. Musí tak učinit v zákonem stanovené lhůtě, po uplynutí této lhůty právo na přezkum zaniká. Při prokázání důvodů, které posuzované osobě objektivně bránily v podání návrhu ve stanovené lhůtě, může poskytovatel zdravotních služeb zmeškání lhůty pro podání návrhu prominout. Při podání návrhu na přezkoumání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti zákon vyloučí odkladný účinek. Zvláštní režim přezkumu bude uveden pro přezkoumání rozhodnutí o ukončení pracovní neschopnosti.

16.5. Pokud poskytovatel zdravotních služeb návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí návrh v zákonem stanovené lhůtě na přezkoumání krajskému úřadu, který tomuto poskytovateli udělil rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

16.6. Správní úřad návrh na přezkoumání lékařského posudku

  • zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí nebo
  • napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli zdravotních služeb, který tento posudek vydal, k vydání nového lékařského posudku na základě nového, popřípadě doplňujícího posouzení zdravotního stavu pacienta.

16.7. Zákonem se odejme odkladný účinek lékařského posudku vydaného ve věci posouzení zdravotní způsobilosti k práci, službě nebo jiné činnosti.

16.8. Posuzování zdravotního stavu pro účely sociálního zabezpečení a úrazového pojištění upravují zvláštní právní předpisy.

17. Stížnosti, odborné komise

17.1. Zákon stanoví okruh osob oprávněných podat stížnost na způsob poskytování zdravotních služeb (těmito osobami budou pacienti, a v případě zemřelého pacienta osoby blízké pacientovi a členové jeho domácnosti), dále stanoví subjekt, který stížnosti prošetřuje (poskytovatel zdravotních služeb).

17.2. Poskytovatel zdravotních služeb bude moci pro potřeby posouzení stížnosti ustanovit odbornou komisi. K jednání komise bude moci být přizván též zdravotnický pracovník podílející se na poskytování zdravotních služeb, které jsou předmětem stížnosti, a osoba, která podala stížnost.

17.3. Osobě, která podala stížnost, v termínech stanovených zákonem doručí poskytovatel zdravotních služeb vyrozumění o ukončení šetření stížnosti včetně závěrů šetření a případných nápravných opatřeních, pokud byla stanovena.

17.4. Stěžovatel v případě nesouhlasu se způsobem vyřízení stížnosti může podat námitky, které vypořádá krajský úřad, který poskytovateli udělil rozhodnutí o udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

17.5. Podle závažnosti námitek stěžovatele bude moci krajský úřad ustanovit k šetření stížnosti nezávislého odborníka nebo nezávislou odbornou kom

na začátek stránky