Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně. Sonna

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Popis systému zdravotní péče navrhovaný LpR

zpět na předchozí stránku

 

LpR, o.s. považuje za jediný možný systém, který vyvede české zdravotnictví z krize, systém založený na konkurenci zdravotních pojišťoven. Podstatným způsobem se změní postavení všech základních skupin:

  • zdravotních pojišťoven
  • poskytovatelů – praktických lékařů i specialistů (ambulantních i nemocničních)
  • pacientů
  • státu

Zdravotní pojišťovny,

fungující v režimu veřejného zdravotního pojištění (povinné a solidární), se stanou samostatnými, navzájem si konkurujícími právní subjekty bez vlivu státu (ten stanoví pouze zákonné mantinely pro jejich činnost).

  • Budou nakupovat pro své pojištěnce péči od efektivních poskytovatelů při dodržení kvality péče.
  • Nebudou moci odmítnout žádného pojištěnce či pojišťovat dle zdravotního rizika.
  • Budou nabízet různé zdravotní pojistné plány a bude záležet pouze na občanech, jaký produkt si vyberou - budou posuzovat kvalitu a cenu.
  • Z pasivních přerozděloven peněz bez jakéhokoliv vlivu se stanou sebevědomé ústavy, které podstatně zvýší svoji aktivitu směrem ke kontrole realizovaných a k účinné regulaci plánovaných finančních toků.

Pojišťovny by neměli provozovat zdravotnická zařízení. Vznikne prostor pro vstup dalších pojišťoven na trh.


Dalším předpokladem tohoto systému je výrazná změna ohodnocení lékařské práce. Je nutné vytvořit nový ceník lékařských výkonů na základě standardů tvorby cen, včetně dostatečné ceny lékařské práce, práce sestry, ohodnocení materiálových vstupů a přiměřeného zisku. Ceník musí být pravidelně valorizován a musí být pro zdravotní pojišťovny nepodkročitelný, čímž se zamezí dumpingu.

Otázkou – zejména, ale ne výhradně, pro péči ústavní – je to, zda zisk má být schopen krýt i investice, nebo zda mají existovat další zdroj financování mimo zdravotní pojištění.


Vznikne konkurence poskytovatelů zdravotní péče.

Pojistné plány budou nastaveny tak, aby pro pacienta bylo finančně výhodnější upřednostnit (pokud to bude možné) péči u PL před AS a péči u AS před péčí v nemocnici. Žádný z poskytovatelů nesmí být státem zvýhodňován. Každý musí být zodpovědný za své hospodaření.


Mělo by dojít k výrazné změně postavení PL

kteří se musí se stát prvním základním kamenem péče o pacienty ve spolupráci s AS. Je nutné zvýšit atraktivnost oboru zvýšením příjmů ambulancí PL. Měl by se ale změnit poměr mezi příjmy, které má PL za kapitaci a příjmy, které má z provedených výkonů – z dnešního poměru cca 85 ku 15 na cca 50 ku 50. Je třeba zásadně vyřešit předatestační vzdělávání PL. Všechny tyto změny povedou ke zvýšenému zájmu mladých lékařů o tento obor.

Současně je třeba zvýšit motivaci pacientů na poskytování péče v ambulancích PL a v domácím prostředí. Také je nutné zajistit, aby nebyla jejich péče využívána zbytečně. K tomu by mělo vést zavedení rozumných poplatků za každou návštěvu a současně zřetelné odstupňování poplatků v ambulancích AS. V současné době navrhovaný systém poplatků 30 Kč v ambulanci PL i AS je naprosto nevyhovující.


Systém ambulantních specialistů

by se měl měl stát druhým základním kamenem nového systému. Do těchto ambulancí by se mělo přesunout maximum možné péče, kterou již není možné poskytnout v ambulancích PL a kterou není nutné poskytovat v nemocnicích. První podmínkou je dostatečné materiální i personální vybavení a druhou podmínkou je motivace pacientů a ZP poskytovat tuto péči právě v ambulancích. Jak pro pacienty, tak pro ZP musí být péče poskytnutá u AS levnější než v nemocnicích. K tomu bude sloužit právě systém poplatků a nastavení pojistných plánů. Předpokládáme, že výrazný prostor v ambulancích AS (ať existujících či nově vznikajících) dostanou lékaři z nemocnic (viz zákon o svobodném povolání lékaře).

Financování AS musí být výkonové dle nového sazebníku výkonů.


Třetím základním kamenem budou nemocnice,

kde bude poskytována pouze ta péče, která sem opravdu patří. Mělo by dojít ke snížení počtu hospitalizací a počtu lůžek poskytujících akutní péči. Nepotřebné lůžkové kapacity by s měly změnit na lůžka následné péče či zrušit. Současně by mělo dojít ke koncentrace některých druhů péče na menší počet pracovišť (zejména ve větších nemocnicích).

Musí se zavést platební mechanismy, které zohlední počet a tíži léčených pacientů. Financování nemocnic by mělo být převedeno na systém DRG. Není přeci možné, aby jedna nemocnice dostala za operaci kyčelního kloubu 160 000 Kč a druhá 60 000 Kč, či aby laparoskopická operaci žlučníku stále ve fakultní nemocnici cca 40 000 Kč a v centru jednodenní chirurgie 14 000 Kč. Tolik potřebné zvýšení platů lékařů v nemocnicích však může přijít až po reformě, nikdy nepřijde od státu, protože ten už peníze nemá.

Je třeba zavést kvalitnější "tréninkové programy", tj. rezidentury pro mladé lékaře. Současně podporujeme vytvoření univerzitních nemocnic. Lékaři z nemocnic také dostanou prostor v rozvíjející se ambulantní sféře. Tuto změnu ale opět musejí chtít pacienti a ZP, na základě nastavení spoluúčasti za jeden den pobytu v nemocnici a typu pojistného plánu, který si u pojišťovny zaplatí.


Podstatně se změní role pacienta,

který bude vždy určitou částí finančně zainteresován na úhradě poskytované péče. Bude nastavena tak, že pokud existuje možnost výběru provedení určitého lékařského zákroku v ambulanci či nemocnici, tak bude pro něj vždy ekonomicky výhodnější podstoupit zákrok či vyšetření v ambulanci. Míru spoluúčasti si pacient stanovuje sám (výběrem pojistného plánu), vyšší spoluúčast znamená levnější pojištění a naopak. Pacient bude možností spořit si na svém osobním účtu či bonusy od pojišťoven odměňován za zdravý životní styl.

Celý systém je výrazně solidární (a zcela vystoupit ze systému a nepodílet se na solidaritě není možné), ale nejedná se v žádném případě o sociální síť. Tu musí zajišťovat stát z daní, ne lékařská zařízení na vrub zdravotního pojištění. Další, dodatečné pojištění pacientů není nutné. Občané by si měli uvědomit, že spoluúčast nejsou pouze finance navíc, ale i tolik potřebná regulace celého systému – pacient bude při zachování solidárnosti stále motivován k efektivnímu chování.


Také stát musí jednoznačně změnit svou roli

Z role neschopného a nedostatečného zaopatřovatele všeho a všech se musí změnit na maximálně spravedlivého rozhodčího, který definuje základní pravidla hry a přísně dbá na jejich dodržování.


Jedním z mechanismů reformy zdravotnictví je,

aby se společně s finančními prostředky přesunul do ambulantního sektoru také příslušný podíl lékařů. Erudované lékaře z nemocnic je třeba vyvázat z často nesmyslných pracovních smluv. Rovněž je žádoucí, aby tito erudovaní specialisté nemuseli (třeba i pod tlakem svých vedení) suplovat práci ambulantních lékařů namísto provádění specializovaných ryze nemocničních výkonů. Vhodná by byla například změna statutu lékaře na lékaře vykonávajícího svobodné lékařské povolání. Pro takového lékaře by pak nebylo problémem navazovat smlouvu s nemocnicemi i privátními ambulancemi dle vlastního uvážení a potřeb daných zařízení. Nastalo by naprosto přirozené a tolik potřebné propojení ambulantních a nemocničních lékařů. Tím by se také zrušil současný nesmyslný antagonismus těchto skupin. Je specialista, který bude pracovat 3 dny v nemocnici a 2 dny ve své privátní praxi AS či nemocniční lékař?


Jaký je očekávaný výsledek systémových změn:

  • Sníží se počet (zbytečných) návštěv pacientů ulékařů azvýší se cena lékařské práce.
  • Významná část péče, včetně lékařů, se přesune do ambulancí či jednodenních stacionářů, sníží se potřeba lékařů sloužit ústavní pohotovostní služby.
  • Sníží se fixní náklady v nemocnicích (za předpokladu redukce akutních lůžek i personálu), které výrazně snižují efektivnost systému a tím i platy lékařů - zvýši se platy lékařů, kteří již nebudou tak ekonomicky závislí na službách.
  • Pacienti získají za stejné peníze více zdravotní péče.
  • Zůstane zachována výrazná solidárnost systému, ale nesmí se jednat o sociální síť (od toho platíme daně).
  • Dojde k přirozenému prolínání ambulantních a nemocničních lékařů - zruší se jejich (často uměle přiživovaná) animozita.

Domníváme se, že v tomto návrhu (konzultovaném s dostupnými špičkovými odborníky) je možno nalézt reálné řešení současných palčivých problémů jak nemocničních tak ambulantních lékařů.

29. května 2007 Lékaři pro reformu, o.s.

na začátek stránky