Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně. Sonna

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Komentáře a diskuze

Flašar versus Šimek, aneb pokladenský systém po...třetí

zpět na předchozí stránku

(pokračování diskuze ze Zdravotnických novin)

Dík za diskusi. Musím jen podotknout, že pokud by měla být moje představa o pokladenském systému taková, jakou Vy ji předkládáte, musel bych se považovat za blázna. Takto je představován mými odpůrci pokladenský systém v čiré podobě. Všichni víme, že prakticky pro nikoho z nás není možné, abychom propláceli osobně péči v miliónech korun. Ostatně proto potřebujeme zdravotní pojišťovny. Ale skutečné pojišťovny a nikoliv prosté redistributorky zdravotní daně.

Asi se ztotožňujete s dalším argumentem odpůrců pokladenského systému o nerovném vztahu mezi lékařem a pacientem, který je nutné ohlídat pojišťovnou, aby pacient nebyl bit. To je projevem nedůvěry vůči lékařům. Tato nedůvěra se u nás táhne od komunistického Února 1948 až do dnešní doby. Řešitelná je přes ČLK, která má mít dozor nad kvalitou a distribucí zdravotní péče.

To není nedůvěra z dob komunistů - to tvrdíte pouze Vy, to jsou statistická data ze západní Evropy v počátcích pojišťovacích systémů. Prostě výkony lékařů se přizpůsobovaly tomu, jak byli placeni. Když měli nějaký luktrativní přístroj, najednou jeho využití stouplo o desítky procent. Pokud byli následně placeni paušálem, využití kleslo. Prostě se chovali tržně. Jste opravdu velký idealista, pokud si myslíte, že všichni lékaři se budou chovat tak, aby léčili co nejlépe a přitom co nejefektivněji.
Systematický dozor nad jednotlivými praxemi ze strany ČLK je iluzorní, musí existovat nějaký mechanismus, který včas upozorní na extrémní (ekonomické či odborné) chování lékaře, a to je možné pouze se sofistikovaným informačním systémem, který dnes mají pouze zdravotní pojišťovny.

Usilujete, jako všichni moji odpůrci, aby byly zachovány regulace pojišťovnou přes lékaře, aby nedocházelo ke zneužití zdravotní péče. Proto většina vidí jedinou možnost v tom, že smlouvu s pojišťovnou musí mít lékař a nikoliv jeho pacient. A limitace musí jít přes lékaře. Za Davida Ratha jsme poznali, že tato cesta vede k nedostupnosti zdravotní péče a ke korupci a protekci. Proto jsem přesvědčen, že smlouvu s pojišťovnou potřebuje pacient a limitace musí jít také přes něho. Pokud se dnes pacient chová nezodpovědně a udělá si několik zbytečných vyšetření, postižen je lékař. Myslím si, že pacient má právo žádat jakékoliv zvláštnosti. Ale za své, nikoliv z peněz lékaře.

Vy jste snad návrh naší reformy nečetl nebo nepochopil. Proč pořád opakujete, že nechceme smlouvu pacienta s pojišťovnou? Samozřejmě, že chceme. A chceme, aby si pacient mohl vybrat a aby cenu nominální částky určila pojišťovna sama dle potřeb finančního krytí péče. No a srovnávat opatření Dr. Ratha s naším návrhem je přece nesmysl.
Neumíme si představit, jak zabránit tomu, že pacient (řada pacientů) rychle vyčerpá své prostředky, pokud je bude mít pod svou "kontrolou". V opačném případě si také obtížně umíme představit, že pacient před každým dražším výkonem či léčbou bude konzultovat svou pojišťovnu, zda léčbu uhradí.

Jsem také rád, že jsem z Vašeho textu pochopil, proč tvrdíte, že pokladenský systém je nejdražší. Jde o špatný přístup pojišťoven, který není dostatečně ohlídán státem. Jestliže pacienti zbytečně zvyšují náklady na své zdraví a lékařům je to jedno, jak uvádíte, pak je pro pojišťovny jednodušší nestarat se o nákladovost jednotlivých pacientů a pouze zvyšovat výši pojištění. A zde je klíč. Místo aby zneužívání zdravotní péče hradil zneužívající, hradí ji všichni pojištěnci. To je stejný systém zneužívání v pokladenském jako to máme u nás. Takový pokladenský systém samozřejmě nemůže fungovat levněji.

V tomhle jsme asi zcela zajedno - ani my nepovažujeme za normální, že pojišťovny omezují veškerou svou kontrolní agendu na kumulativní kvantitativní ukazatele jednotlivých zařízení, která pak "regulují", zatímco je v jejich možnostech kontrolovat individuální případy (např. pacienty nápadně nákladné nebo s nápadně velkým počtem vyšetření) nebo se zaměřit na detailní analýzu činnosti zařízení ekonomicky "vybočujících".
Raději bychom viděli situaci, kdy pojišťovna odmítne lékaři (zařízení) proplatit léčbu nebo vyšetření u konkrétního pacienta, protože ji ohodnotí jako neúčelnou, nadbytečnou či neadekvátní jeho stavu. Jsme přesvědčeni, že pojišťovny k tomu mají dostatek podkladů; musely by samozřejmě zaměstnat kvalitní odborníky, kteří by léčbu na základě těchto podkladů hodnotili a případně revidovali (všiml jste si, že revizní lékaři prakticky zmizeli?).

V současnosti garantuje platby lékaři zdravotní pojišťovna a stát. Jak tyto garance fungují, jsme poznali za panování Milady Emmerové. Tyto vztahy jsou nepřirozené. Garantovat proplacení zdravotní péče musí sám pacient! Částečně cash, částečně přes pojišťovnu. Proto pacient potřebuje skutečnou pojišťovnu a přímý vztah a přímou smlouvu s ní, aby mohl tuto pojišťovnu kontrolovat a případně ji smysluplně změnit.

Jsem přesvědčen, že v podstatě myslíme dost blízce, pokud odložíme ideologické pohledy. Pokladenský systém v původní čiré podobě není možný, ale dobrá reforma z něho musí vycházet. Pokud má být stavěna v zájmu pacientů a jejich ošetřujících lékařů. Jen přirozené vztahy a svoboda člověka jsou nejefektivnější. To víme oba. Proto i samotný pacient musí být odpovědný za proplacení zdravotní péče lékaři. To je klíč!

My žádné ideologické pohledy nemáme. My hledáme co nejlepší řešení. Stále nám chybí vaše konkrétní představa - jak pacient bude odpovědný, jak konkrétně bude realizovat platbu za péči jemu poskytnutou z peněz pojišťovny?

Sám pociťujete jako nezbytné definování standardů proplácení zdravotní péče. Pochybuji, že naši byrokraté na ministerstvu toho budou schopni. Za dvacet let to nedokázali. Proto to v efektivním systému musí udělat samy zdravotní pojišťovny, které musí vědět, na jakou zdravotní péči mají. A to, na co nemají, musí proplatit pacient a nikoliv jeho ošetřující lékař, jak je tomu dnes.

Standardy zdravotní péče jsou skutečně mnohem důležitější složkou reformy, než si je většina z nás schopna představit. Nepředstavujeme si je ovšem jako kuchařku, jako doporučený odborný postup! Standard musí vymezit, JAKÝ DRUH VYŠETŘENÍ je nezbytný pro stanovení diagnózy, a pokud je diagnóza (diagnostická skupina) potvrzena, JAKÝ DRUH LÉČBY musí být pacientovi na vrub zdravotního pojištění poskytnut, s tím, že tento typ léčby či péče MUSÍ BÝT poskytovateli UHRAZEN.
Největší smysl má - a tam by měla začít - taková standardizace postupů u onemocnění významně nákladných (např. dlouhodobých chronických nemocí, zejména pokud správná léčba může významně zlepšit stav pacienta) a nebo u onemocnění (úrazů) tak častých, že jejich kumulativní nákladnost je z hlediska celkových nákladů na zdravotní péči závažná. Při známé frekvenci takových stavů v populaci by nemělo být velkým problémem zhodnotit na péči potřebné finance a z jejich (ne)dostupnosti vyvodit hranice (ne)proplácení.
Naopak se domníváme, že zcela okrajová je dnes otázka "nadstandardů" a jejich případného komerčního (při)pojištění.

 

Reforma Tomáš Julínka je pro mne problematická tím, že dává svobodu jen pojišťovnám a vazalství lékařům a pacientům. To je jen kosmetická úprava našeho současného socialistického systému, která nakonec stejně povede k nedostupnosti zdravotní péče a do korupce a protekce. V systému Tomáše Julínka je pánem pojišťovna, které slouží lékař i pacient. V systému přirozených vztahů a občanské svobody je přirozenou cestou pánem pacient, kterému slouží lékař za úplatu a pojišťovací ústav tento vztah zajišťuje.

Ideální situací je ta, kdy pánem je pacient, který si vybírá "nejlepší", tedy pro něj nejvhodnější zdravotní pojišťovnu, dávajíc jí tak možnost přesně stanovené míry zisku ne za to, že je u ní pojištěn, ale protože mu při jeho pojištění poskytuje zprostředkovatelské služby. Ideální situací je ta, kdy pánem je lékař, který si vybírá ty pojišťovny, které jsou z jeho hlediska "nejsolidnější", tedy ohodnotí jeho služby nejlépe, a pouze pro klienty takové pojišťovny je ochoten poskytovat služby v jiném režimu než za přímou úhradu.

MUDr. Bohumír Šimek

Tučný text: Lékaři pro reformu

na začátek stránky