Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Komentáře a diskuze

NA ČEM ZALOŽIT REFORMU ZDRAVOTNICTVÍ

zpět na předchozí stránku

MUDr. Bohumír Šimek, praktický lékař, Křemže
(Přetištěno ze Zdravotnických novin č. 37, 14. 9.2009, rubrika NÁZORY)

 

Rád bych se vyslovil k představám o reformě zdravotnictví, jak je mj. na webových stránkách www.lekariproreformu.cz prezentuje MUDr. Roman Flašar.

Tedy, milý kolego Romane Flašare, na rozdíl od mnoha kolegů, kterými jste i se svým sdružením považován za prostého podporovatele reformy zdravotnictví podle představ jistých politiků, nemám důvod nevěřit vám, že jde o váš přístup ke zdravotnictví, byť se návrh nápadně podobá reformě Tomáše Julínka.

Váš pohled je nejspíše poznamenán, stejně jako pohled většiny našich politiku, deformací myšlení způsobenou systematickým brainwashingem trvajícím celkem asi 45 let. To laskavě neberte jako výčitku, ale jen jako prosté konstatování skutečnosti, jak ji vnímám.

[Ne]povolené ztráty ve výši 25 procent

Stejně jako mnozí politici nepociťujete nezbytnost postavit reformu zdravotnictví na přirozených mezilidských vztazích a na svobodě lékařů a svobodě pacientů. Toto je základ, aby reforma byla hodnocena skutečnými pacienty i lékaři jako přínosná. A pro tyto skupiny bychom reformu měli dělat, pokud chceme, aby byla úspěšná. Je i v zájmu skutečných pacientů a v zájmu lékařů, pro obě skupiny je nejefektivnější. Ale pro tyto politiky není srozumitelná, což u mne vzbuzuje podezření, zda nejde o prázdnou proklamaci pravicovosti, která ve skutečnosti politikům chybí.

Náš zdravotnický systém se opírá o vybírání zdravotní daně od občanů, kterou falešně nazýváme zdravotním pojištěním. Má jít o jakési zajištění občanů v nemoci, ale se skutečným pojištěním to nemá nic společného. Veškeré toky peněz se dějí pro občana netransparentně a nesrozumitelné; ve skutečnosti nejsou řízeny redistribuujícími „pojišťovnami", ale politiky na centrální úrovni. Je to těžkopádné, socialistické a nefunguje to tak, jak by mohlo na přirozených základech.

Přináší to tudíž obrovské ztráty, jejichž výši někteří ekonomové odhadují až na 25 procent. Váš pohled, stejně jako pohled Tomáše Julínka, setrvává na těchto základech a dává svobodu zdravotním pojišťovnám, ale vazalství lékařům a jejich pacientům.

Mam reálnou obavu, že takto pojata reforma zdravotnictví nebude fungovat, jednak proto, že není postavena na přirozených základech a na svobodě lékařů a svobodě pacientů, ale hlavně proto, že naše současné redistributorky zdravotní daně nejsou schopny realizovat vaše představy, jelikož nikdy samostatně nepracovaly a nikdy neusilovaly o úspornost. Vycházeje z osobní zkušenosti vidím jejich současné úsporné programy jen jako prostou virtuální realitu postavenou v nepřirozených politických mantinelech.

Iluzorní plány a virtuální úspory

Navrhujete, aby zdravotní pojišťovny mely čtyři pojistné plány zdravotní pece: 1. standardní, 2. s vysokou spoluúčastí, 3. řízená pece s gatekeepingem, 4. pokladenský systém.

  • Ad 1: Standardní systém představuje dosavadní zdravotní péči. Chyby dobře známe. Peněz na potenciální zdravotní peci a na proplácení zdravotní peče lékařům je málo. Pacient musí nadále žít v komunistické iluzi, že může dostat veškerou zdravotní peci za peníze, které odevzdal ve zdravotní dani.
  • Ad 2: Vysoka spoluúčast může občanovi garantovat lepší zdravotní peci a lékařům lepší proplácení. Ale může byt další příčinou vyšších ztrát z našich peněz.
  • Ad 3: Řízená zdravotní pece s gatekeepingem muže být v současném systému nejefektivnější, ale realizovaná podle představ našich politiku je neúměrně náročná pro zdravotní „pojišťovny". Osobně nevěřím, že pojišťovny budou takového řízení schopny, a jsem přesvědčen o virtuálnosti jejich úsporných programů.
    Gatekeeping mohl být nejefektivnější, a proto zcela nechápu, proč naši politici vyvíjeli takové úsilí, aby ho zbořili. Byl zde za komunistické éry a fungoval úsporně. Ale podkladem jeho úspornosti je právě to, že sám prakticky lékař si vybírá odborné spolupracovníky podle svých reálných možností a pacientových potřeb. Gatekeeping pres pojišťovny zdravotní systém neúměrně prodražuje.
  • Ad 4: Pokladenský systém je nejpřirozenější systém v mezilidských vztazích. Jeden občan něco udělá pro druhého a ten mu za to zaplatí. Jenže ve zdravotnictví se mohou kolem jednoho občana točit miliony korun. Proto se na takovou peci musí pojistit.

Odevzdat zdravotní daň a předpokládat, že jsem pojištěn, je vsak ten nejneefektivnější způsob. Své peníze nevkládám do zdravotnictví, ale do rukou politiku zprostředkovaně pres „pojišťovny", spoléhám na nevinnost politiků a předpokládám, že je rozdělí tak, abych nakonec nezůstal neošetřen. Jako občan dělám tu chybu, že mi nevadí, že tento pro mne zcela netransparentní tok peněz nemohu vůbec ovlivnit. Jde o kolektivistické uložení peněz, což osobně považuji za nejohrozenější uložení.

Osobní smlouva na optimální péči

Pokud jako občan chci své peníze vložit do zdravotnictví, musím mít místo současného pseudopojištění skutečné pojištění u skutečné zdravotní pojišťovny, s níž budu mít osobní smlouvu na optimální zdravotní peci (místo lékaře, který je donucen ji uzavírat na omezování této péče). Jako občan musím mít možnost svobodně a smysluplně zvolit zdravotní pojišťovnu a z jejich produktu si vybrat svobodně ten, který mi bude nejlépe vyhovovat. A protože jako prosty občan nemam na proplacení několikamilionových plateb, musí za mne tyto platby provádět moje skutečná zdravotní pojišťovna, kterou jsem si vybral a prostřednictvím které osobně garantuji lékaři proplacení zdravotní pece. Právě bez této osobní garance pacienta systém zdravotnictví nemůže fungovat. Těmto problémům nejvíce odpovídá pokladenský systém, a proto jsem přesvědčen, ze z něho musíme vycházet, pokud chceme udělat skutečnou reformu výhodnou pro skutečné pacienty a pro lékaře.

Zatím se setkáváme jen s povrchní komunistickou ideologií stvrzující, že kolektivní uložení peněz na naše zdraví je nezbytné a že opravdové zdravotní pojišťovny nepotřebujeme. Další námitkou je, že pokladenský systém je administrativně tak náročný, že je mnohem drali než systémy ostatní. Zatím mi vsak nikdo toto tvrzení validně neprokázal, proto jej nadále povazuji za nejefektivnější pro pacienta i lékaře. A pokud, kolego Flašare, uvádíte konkrétní zkušenosti z Nizozemska, pak nepochybuji, že tento systém tam mají nastaven stejně špatně jako my ten nás socialistický. Vedle toho má ještě jednu výhodu - pokud se mi jako občanovi bude zdát příliš drahý, musím změnit zdravotní pojišťovnu.

A na závěr nejzávaznější výtka k vašemu náčrtu reformy, kterou mam i vůči reformě zdravotnictví v režii Tomáše Julínka. Oba se snažíte o organizaci úspor na straně lékařů, ale zcela bez povšimnutí necháváte ztráty na celostátní úrovni, o nichž předpokládáme, že jsou mnohonásobně vyšší a řádově v desítkách miliard korun. To lze vyvozovat z chování politiků a z toho, co na sebe řeknou.

 

diskuze k tématu ===>

na začátek stránky