Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Články do tisku

Jak nevyhodit 2 - 3 miliardy korun

zpět na předchozí stránku

Poplatky, kterým pravděpodobně zvoní hrana, jsou horké téma posledních měsíců. Přesto si myslím, že stojí za povšimnutí i jiné téma: vyhození 2 - 3 mld Kč do kanálu.

Je více než jasné, že současný systém je hodnocen jako velmi neefektivní z hlediska účelného využití prostředků veřejného zdravotního pojištění. Roční ztráty se odhadují na cca 15 - 25 %. Kde vznikají víme všichni – všude. Pacienti stále zcela iracionálně poptávají zdravotní služby napříč celým zdravotnictvím, praktičtí lékaři ani ambulantní specialisté neplní dostatečně roli, kterou v systému mají, je nadbytek akutních lůžek, zdravotní pojišťovny jsou pojišťovnami pouze podle názvu atd. Pokud ministerstvo plánuje zvýšit v následujících dvou letech prostředky veřejného zdravotního pojištění o 13 mld Kč je tedy zřejmé, že cca 2 - 3 mld. jsou vyhozené peníze.

Kritizovat umí skoro každý. Jak ale tedy lépe a efektivněji využít těchto 13 mld? Jelikož poplatky ve výši 30 Kč ukázaly, že občanům jde o peníze vždy až na prvním místě, je nutné jít tímto směrem a naopak jim umožnit nějaké peníze získat. 13 mld Kč je přibližně 1300 Kč pro každého na rok. Zdravotní pojišťovny by tedy měly od 1. 1. 2010 založit každému občanu osobní účet, na který by převedly těchto 1300 Kč (nakonec ho již stejně vedou, když počítají zaplacené poplatky). Současně by mohly přispět podobným dílem (1200 Kč) – tak by každý získal na svůj osobní účet cca 2500 Kč. Následně by se zavedla paušální 10% spoluúčast na veškerou péči, zastropovaná roční částkou 5000 Kč. Pacient by přestal platit poplatky a vždy by dostal účet za poskytnutou péči, na kterém by byla jasně vidět celková cena poskytnuté péče a výše 10% spoluúčasti, která by mu byla zdravotní pojišťovnou stržena z osobního účtu. Přístup k účtu by byl pouze přes internet. V případě vyčerpání částky 2500 Kč (peníze od státu a ZP) by pacient musel následně uhradit ZP překročení, ale pouze do celkové výše spoluúčasti 5000 Kč – tedy maximálně 2500 Kč. Doplatky za léky a poplatek za stravu v nemocnici by zůstaly zachovány.

 
    Jaké by byly důsledky? Konečně by se pacienti dozvěděli, co vlastně jejich péče stojí. Byla by zpoplatněna veškerá péče, včetně RTG, CT, rehabilitace i laboratoře. Péče praktického lékaře, která spadá do kapitace, by byla zpoplatněna paušální platbou - cca 30 Kč, výkony stejně jako jinde - tedy 10%. Na úhradu by ale pacienti mohli v prvé fázi použít peníze z osobního účtu (ZP by si je strhávaly samy – pacient by je kontroloval přes internet) a maximální doplatek za rok by tedy byl 5000 - 2500 = 2500 Kč. Odpadla by administrativa s vybíráním poplatků. Pacienti by se více zajímali o cenu péče a vykazování ze strany poskytovatelů. Prakticky by skončil fenomén zvaný ostrá tužka. Pokud pojištěnec peníze nevyčerpal, na účtu by mu zůstaly pro pozdější využití. Problémem by zůstalo snížení příjmů PL a AS, ale ten by se mohl řešit adekvátním zvýšením úhrad.

 

Spoluúčast (a vyšší než v současnosti) musí být součástí systému veřejného zdravotního pojištění a každý, kdo ji popírá, je buď hlupák nebo populista. Je zřejmé, že náš návrh není reformou, ale pouze krátkodobým stabilizační prvkem, který by konečně výrazněji vtáhl pacienta do systému. Tam by pacient současně působil jako faktor regulační (omezení poptávky spoluúčastí) i kontrolní (povinně vydávaný účet by u většiny pacientů znemožnil vykazovat neprovedené výkony).

Opravdová reforma ale musí být založená na (v pořadí podle důležitosti):

  • omezení role státu, jejího přesunu do pozice kontrolora a regulátora;
  • změně placení pojistného (cca ½ cestou procentních odvodů, cca ½ cestou nominální částky);
  • nabídce různých typů pojistných plánů – standardní, řízená péče (levnější), plány s vysokou spoluúčastí (levnější), pokladenský systém (dražší), …;
  • konkurenci zdravotních pojišťoven – cenou pojistky (nominální částka) a typem pojistného plánu;
  • konkurenci poskytovatelů;
  • vytvoření standardů zdravotní péče;
Zachování současného systému, s jeho případným vylepšováním (?) cestou změn počtu a charakteru zdravotních pojišťoven (jedna - více), cestou změn právního statutu nemocnic (ziskové - neziskové) či dalším přidáváním peněz ze státního rozpočtu je jen rychlejší nebo pomalejší cesta k bankrotu celého systému. Navíc bude provázená trvalým odlivem kvalitního personálu (ti nekvalitní se jinde neuplatní). Je ovšem otázkou, zda si to uvědomí i ti občané, které okouzlilo žonglování politiků s 30 (!!) korunami.

 

na začátek stránky