Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Články do tisku

Regulační poplatky ve zdravotnictví

zpět na předchozí stránku

Krátká bilance u příležitosti prvního výročí jejich zavedení
a zároveň částečného rušení

Regulační poplatky byly bezesporu jedním z nejdiskutovanějších témat minulého roku. Suma třicet-šedesát-devadesát korun zajistila zdravotnictví a jeho financování takovou pozornost, jaké se mu dlouhá léta neodstávalo. Díky banálnímu obnosu 1-2-3 eura se financování zdravotnictví stalo tématem také pro pacienty, kteří se do té doby o financování zdravotní péče většinou vůbec nestarali. Zazněly hlasy pro a proti, stranou nezůstal snad nikdo - konec konců všichni jsme skuteční či potenciální pacienti.   

Osobně za velký úspěch považuji to, že toto drobné opatření dokázalo výrazným způsobem stabilizovat hospodaření zdravotních pojišťoven, umožnilo financovat péči pro podstatně větší počet vážně nemocných občanů a v neposlední řadě přimělo všechny pacienty zamyslet se nad tím, zda skutečně potřebují zdravotní péči či nikoliv. Co je příčinou toho, že poplatky byly a jsou tak účinné?     

Především je třeba si uvědomit, že poplatky působí ve vztahu pacient vs. poskytovatel zdravotní péče (event. lékarna). Protože de facto neřeší vztah pacient-zdravotní pojišťovna nebo poskytovatel zdravotní péče-zdravotní pojišťovna, podívejme se na jednotlivé poskytovatele zdravotní péče.

Pohotovostní služby: zde poplatky zapůsobily asi nejvýrazněji. Počty pacientů na pohotovostech se díky poplatku 90 Kč snížily na úroveň srovnatelnou se západní Evropou. Díky tomu, že pacienti počkali s neakutními vyšetřeními do druhého dne, klesl počet návštěv o 36 %, v absolutní hodnotě o 300 000 návštěv za tři čvrtletí. Uvažujeme-li situaci, ve které by pacient volil mezi LSPP (lékařskou službou první pomoci) a praktickým lékařem, který je hrazený kapitací, znamená toto úsporu ročně nejméně 50 mil. Kč.

Praktičtí lékaři: zaregistrovali úbytek počtu návštěv pacientů a získali více času na ty opravdu potřebné. Regulační poplatky zvýšily příjmy tohoto segmentu, ale prakticky se neodrazily v ekonomice zdravotních pojišťoven, protože praktiční lékaři jsou placeni paušálem. Efekt spočívá však nepochybně v preskripci a tedy i úhradě běžných léků typu Paralen a Ibuprofen. U praktických lékařů bohužel neznáme počet návštěv v roce 2007, takže nemůžeme odhadnout ani potenciálně ušetřený čas. U léků do 30 Kč (m.j. Ibuprofen a Paralen) došlo k poklesu počtu předepsaných balení za 11 měsíců o 4 miliony a k poklesu úhrady o 32 mil. Kč (u léků do 150 Kč pokles počet balení o 30 mil. a úhrada klesla o 670 mil.Kč). Počet návštěvních služeb, poklesl o 27%.

Ambulantní specialisté: poplatky působily ve dvou rovinách. Jednak jako regulace při čerpání péče ze strany pacientů. Ze své praxe si neumím představit, že by pacient odeslaný na indikované vyšetření  či pacient se závažným chronickým onemocněním (vyžadující péči specialisty) kvůli 30 Kč na vyšetření nepřišel. Druhá rovinou jsou případy, které vznikaly vykazováním nikdy neprovedených vyšetření a výkonů. Počet návštěv u ambulantních specialistů mimo lůžková zařízení poklesl o 14,6 %, u ambulantních specialistů v lůžkových zařízení o 17,8%. Celkem se ušetřilo za tři kvartály 5 milionů vyšetření. Při ceně jednoho vyšetření kolem 300 Kč je celková úspora cca 1,5 mld Kč. (Data jsou za první 3 kvartály, data za celý rok budou známa na konci února).

Nemocnice:  Poplatky zkrátily dobu hospitalizací, protože pacienti si nepřáli zbytečně prodlužovat hospitalizace. Průměrná délka hospitalizace se zkrátila o 4 %. Léky: regulační role poplatků se pochopitelně mohla uplatnit pouze v případě výdeje přes recept. Došlo k poklesu objemu jednotlivých balení "levných" léků (přestaly se předepisovat léky typu Paralen či Ibuprofen), ale celkový objem prostředků vydaných za léky se zvýšil zásluhou většího podávání drahých léků během hospitalizací. Celkově klesl počet balení za prvních 11 měsíců o 38 mil. (tj. o 21 %), zatímco úhrada vzrostla o 500 mil. Kč (tj. o 1,31%). Průměrná úhrada na balení vzrostla o 28 %. Jen za onkologické léky se v daném období vydalo o 1,3 mld. Kč více než ve stejném období roku 2007. Ve vztahu ke zdravotním pojišťovnám poplatky neovlivnily příjmy zdravotních pojišťoven, ale jejich výdaje. Nešlo ovšem o reálnou úsporu ve finančním vyjádření, ale o realokaci zdrojů, protože takto ušetřené prostředky byly vydány opět na zdravotní péči. Celkově příjmy zdravotních pojišťoven vzrostly meziročně o 8 mld. Kč, výdaje téměř o 15 mld. Kč. Vnitřní úspora v souvislosti s poplatky se odhaduje na 5 mld. Kč. Suma vybraných poplatků se blíží 5 miliard Kč za rok.  

Regulační poplatky již necelý rok od svého zavedení jednoznačně prokázaly svůj nepostradatelný význam ve zdravotnickém systému systému. Současný způsob regulace s pomocí paušálních poplatků jistě není jedinou možností. Jejich účinek by se ještě zvýšil, kdyby se změnila jejich struktura. Buď cestou jiného odstupňování výše poplatků – např. 30 Kč u PL, 60 Kč u AS a 90 Kč v nemocnici (přinejmenším nastavením vyšší spoluúčasti za vyšetření na nemocniční ambulanci než u ambulantního lékaře i v době mimo pohotovost) a za pohotovost, či plošným zavedením procentuální spoluúčasti na veškerou péči (včetně RTG, CT, UZ, laboratorních vyšetřeních, fyzioterapie, laboratorních vyšetření a pochopitelně také ceny hospitalizací). Samozřejmě vše při ochraně sociálně potřebných ze zdrojů sociálního pojištění.  

Co poplatky neřeší a proč je potřeba v reformách pokračovat? Neřeší stanovovaní základního rozsahu zdravotní péče, na kterou má pojištěnec nárok ze zákona. Neřeší vztah občan – zdravotní pojišťovna – výběr a individualizace pojistky (pojistných plánů), možnosti připojištění. A neřeší také vztahy mezi zdravotnickými subjekty a zdravotních pojišťoven. To vše nás při cestě za ekonomicky stabilním a efektivním systémem zdravotní péče ještě čeká. Také proto považuji rušení poplatků bez dalších změn v systému za populistický krok zpět, jehož důsledky pocítí bohužel každý až v situaci, kdy bude kvalitní péči sám potřebovat. Rušením regulačních poplatků se také vzdalujeme od úspěšné praxe regulačních opatření, která jsou v západní Evropě zavedena na mnohem vyšší úrovni již delší dobu a dobře v rámci stabilizace tamějších systémů zdravotnictví fungují.

MUDr. Roman Flašar, 
autor je předseda občanského sdružení Lékaři pro reformu
a ambulantní neurolog v Brně

Diskuze k tématu>>>

na začátek stránky