SDRUŽENÍ 
Archiv
Proč teď nebudu stávkovat
Stávka zdravotníků – proč právě (ne) teď?
Snažím se tomu porozumět. Demonstrativně jsem stávkovala jednou, a to v době ministrování Ratha, kdy paušalizace příjmů lékařů nezohledňovala jejich výdaje za ošetřování rozdílně nákladných pacientů. Hrozilo tehdy ožebračení lékařů, kteří se starali o finančně nákladné pacienty, a lékaři proto odmítali pacienty, kteří vyžadovali drahou péči.
Dnes taková situace (zatím) nehrozí a současný ministr zcela nepopulisticky prohlašuje, že peněz je v systému zdravotnictví málo na to, aby se uhradila veškerá zdravotnická péče, dokonce že by lidé měli zaplatit i za běžné amalgámové plomby (a 400 Kč). Kdyby se totiž klienti zdravotních pojišťoven řádně starali o svůj chrup, zřejmě by těch amalgamových plomb potřebovali podstatně méně než nyní.
Analogicky lze uvedenou problematiku promítnout i do jiných oborů, například psychiatrie. Dnes si již pojištěnec zcela hradí hypnotikum v řádu desítky korun, zatímco zdravotní pojišťovna uhradí neuroleptikum na léčbu psychózy v řádu tisíci korun, protože zohledňuje princip (zdravotního) pojištění - „co je pro mě finančně dostupné, mohu uhradit sám, ale co nezbytně potřebuji a není pro mě finančně dostupné, mělo by hradit (zdravotní) pojištění".
Princip zdravotního pojištění je v současné době dostatečně respektován. Proč tedy stávkovat? Logická odpověď je „získat peníze". Kdo ze zdravotníků je spokojen se svými příjmy? Kolegové v privátní sféře jistě nemají pocit nadhodnocení svých příjmů, ale v každodenním kontaktu se svými pacienty vnímají i všední realitu. Proto nemají potřebu stávkovat a perspektivu svých příjmů vidí ve změně systému zdravotního pojištění, který umožní lepší ohodnocení jejich práce. Kolegové v nemocnicích se mohou cítit ohroženi, když se bude měnit systém jejich tarifních platů. Platy nemocničních lékařů v ČR jistě neodpovídají důstojnému postavení lékaře, nicméně stále jsou i budou v kompetenci vedení jejich nemocnice.
Závěrem si dovoluji shrnout, že nejsem spokojená se současným systémem zdravotní péče, který (mimo jiné) nedostatečně finančně ohodnocuje službu ve zdravotnictví. Nicméně souhlasím s postojem současného ministra zdravotnictví a šancí na systémové změny, které snad umožní efektivnější využití dostupných finančních prostředků.
Proto právě teď nestávkuji.
V Brně dne 20. 9. 2010
MUDr. Marta Holanová,
ambulantní psychiatr,
členka o. s. Lékaři pro reformu