Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Co je nového

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

zpět na předchozí stránku

V aktuální záplavě informací o zdravotnictví se bohužel zapomíná na to nejpodstatnější. Na potřebu opravdové reformy. Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

Řešení existuje. Jedná se o zásadní reformu zdravotní péče, při které je potřeba změnit rozsah základní péče, systém placení pojistného, role pojištěnců, poskytovatelů, zdravotních pojišťoven i státu.

Jak by tedy měl systém opravdu vypadat?

Na začátku máme občana s potenciální potřebou zdravotní péče. Pokud chceme zajistit kvalitní péči pro všechny, je nutné přistoupit k solidárnímu veřejnému zdravotnímu pojištění. Zde poprvé vstupuje do své opravdové role stát a musí jasně stanovit, co bude obsahem základního balíku zdravotní péče, na který bude mít každý občan nárok. Za uplynulých 20 let to zatím nikdo nestanovil. Právě stanovení tohoto rozsahu bude rozhodující pro celkovou potřebu financí. Čím větší rozsah, tím více se musí vybrat. Současně se jasně vytvoří rámec pro nadstandard a připojištění. Dále je rolí státu také stanovit a garantovat základní kritéria kvality zdravotní péče. Standardní péče by měla obsahovat i parametr dostupnosti - tedy času a vzdálenosti, které budou jistě jiné pro objednání u praktického lékaře a pro kardiochirurgickou operaci. Z parametrů rozsahu, kvality a dostupnosti potřebné péče pak vyplyne poslední charakteristika hrazené zdravotní péče - její objem, a tedy i potřeba prostředků na její zaplacení.

Tento objem péče budou muset pojištěncům zajistit zdravotní pojišťovny - plátce péče. Zdravotní péči si musí kupovat u poskytovatelů za tržní ceny, tedy za takové, jaké si spolu domluví. Musí skončit nesmyslná úhradová vyhláška. Je však nezbytné, aby si pojišťovny začaly opravdu konkurovat, jinak postupně dospějeme k systému 1 zdravotní pojišťovny po vzoru národní zdravotní služby. Příkladů monopolního chování máme u nás dost a není to správná cesta. Pouze pluralitní systém s konkurencí jak na straně plátců (pojišťoven), tak na straně poskytovatelů (nemocnic, léčebných ústavů či ambulantních lékařů), umožňuje udržet náklady na rozumné úrovni (i když jistě budou stále vysoké a rostoucí) při dostatečné kvalitě péče. Současně ale zajistí proplacení reálných nákladů poskytovatele (poskytovatel nepřistoupí na smlouvu, která mu nepokryje náklady). Zdravotní pojišťovny musí mít volnost při vytváření smluvní sítě a základním kriteriem bude zajištění (nasmlouvání) dostatečného počtu zdravotnických zařízení, která budou schopna poskytnout zákonem stanovený standardní rozsah péče v požadované kvalitě i objemu. Tím se zajistí, že prostředky půjdou pouze těm, které systém opravdu potřebuje. Je pravděpodobné, že ne na všechny nemocniční kapacity se dostane, stejně jako na některá ambulantní zařízení v místech jejich velké koncentrace.

Po navázání smluv pojištovny zjistí, kolik zdrojů opravdu potřebují. Větší část získají z odvodů na zdravotní pojištění, včetně odvodů za státní pojištěnce. Tyto prostředky je nutné lépe přerozdělovat,  nejen podle věku a pohlaví, ale také podle závažnosti zdravotního stavu pojištěnců. Dalším zdrojem se musí stát nominální pojistné, které si budou pojišťovny vybírat přímo od občanů a jehož výši si budou stanovovat sami na základě finanční situace - konečně normální pojistka. Výše tohoto nominálního pojistného pak bude zcela přirozeně reflektovat pokles výběru odvodů na zdravotní pojištění v době krize a naopak může poklesnout při zvýšené zaměstnanosti a zvýšení výkonu hospodářství - zdroje ve zdravotnictví tedy přestanou být závislé na výákonu ekonomiky. Právě výše nominálního pojistného bude také ukazatelem hospodaření zdravotní pojišťovny a jedním z nejdůležitějších kritérií, podle kterého si pojištěnci budou zdravotní pojišťovnu vybírat. Současné „pseudopojišťovny" se stanou opravdovými pojišťovnami.

A jako poslední bod je nutné zajistit kontrolu toho, zda zdravotní pojišťovny opravdu zajišťují standardní péči v rozsahu stanovaném zákonem a zda mají dostatek prostředků (včetně rezerv) na zaplacení této péče zdravotnickým zařízením.

S požadavkem takového systému měl jít LOK do střetu s vládou, pak by ho jistě podpořila mnohem širší lékařská veřejnost. Možná, že by pak příjmy lékařů přesáhly více než trojnásobek průměrného příjmu, ale asi ne všech.

MUDr. Roman Flašar

Předseda o.s. Lékaři pro reformu
na začátek stránky