Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Co je nového

K čemu je dobré nominální pojistné?

zpět na předchozí stránku

České zdravotnictví potřebuje více peněz. Jasně to vyplývá z dosavadního vývoje nákladů na zdravotnictví, jejich podílu na HDP v České republice a z dopadů stárnutí obyvatelstva. Kde ale další peníze vzít, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí? Řešením je najít takový způsob přísunu soukromých peněz, který neohrozí peněženku ani přístup ke zdravotní péči ekonomicky slabších spoluobčanů a zároveň dokáže těm majetnějším nabídnout zajímavou protihodnotu za jejich platby.

V posledních letech je hlavní diskutovanou variantou zavedení tzv. nadstandardu, tedy možnosti legálně si u vybrané neurgentní péče připlatit na „nadstandardní" poskytnutí služeb. Nic proti tomuto přístupu, vyžaduje ale hodně práce na určení „standardu" a ochraně pacienta. Také jeho rozsah, tedy množství soukromých prostředků, které touto cestou do systému dostaneme, bude pravděpodobně významně nižší, než se řada politiků domnívá.

Zkusme se tedy podívat i na jinou možnost, uplatňovanou v posledních letech v Holandsku (dlouhodobě ve Švýcarsku) a intenzívně diskutovanou a částečně zkoušenou v Německu. Jde o koncept „nominálního" pojistného, tedy pevně určené částky na hlavu, která v různé míře nahradí či doplní dnešní procentní odvody na veřejné zdravotní pojištění. Zásadní je, že výši nominálního pojistného si určí zdravotní pojišťovna a může tak učinit pro více svých produktů. V rámci jednoho produktu ale platí každý klient stejný obnos. Produkty se nesmí lišit rozsahem péče kryté z pojištění, mohou se ale lišit řadou dalších rysů. Patří k nim možnost pojišťovny směřovat pojištěnce k vybrané síti poskytovatelů, vytváření speciálních programů pro chronicky nemocné (tzv. disease management) a samozřejmě také „nadstandard". Některé produkty jsou samozřejmě pro klienta dražší a jiné levnější. Ochranu chronicky nemocných řeší zpřesněný systém přerozdělení mezi pojišťovnami.

Jak nominální pojistné co nejlépe zavést? Nejvhodnější by bylo vyměnit ho za malou část dnešních odvodů. Každý by tedy nadále platil zmenšené odvody a k tomu určitou pevnou částku. Stát by ji subvencoval ekonomicky slabším pracujícím a platil za všechny dnešní „státní pojištěnce". Celkové výdaje ze státního rozpočtu by mohly zůstat stejné.

Jaké jsou výhody tohoto uspořádání? Především splňuje základní požadavek na zvýšení přísunu soukromých prostředků a zároveň zachovává univerzální přístup k potřebným zdravotním službám. Umožňuje občanům vybrat si produkt, který jim vyhovuje, a jasně rozeznat mezi pojišťovnami, která jim ho dokáže zajistit levněji. Z hlediska mezinárodní konkurenceschopnosti České republiky je pozitivní mírné snížení nákladů na pracovní sílu a hrozby nárůstu veřejných dluhů. A konečně, vytváří tolik potřebnou motivaci pro zdravotní pojišťovny, aby se snažily nakoupit kvalitní péči za rozumnou cenu. Konečně bychom tedy mohli využít dnešních rezerv v efektivitě.

MUDr. Pavel Hroboň, M. S.
Advance Healthcare Management Institute
na začátek stránky