Co je nového

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Volby nám ČSSD odsunula na léto příštího roku a tím se výrazně zvýšila pravděpodobnost scénáře nazývaného třeba Titanik. V podpalubí se lidé topí a na kapitánském můstku se vyhrává k tanci.

Současná vláda, potažmo Ministerstvo zdravotnictví, na reformní kroky rezignovala a někdy máme pocit, že si záměrně nechce připustit, v jaké situaci budou zdravotní pojišťovny v létě příštího roku. Škoda, že se k reformě zdravotnictví nepřistupuje obdobně jako k reformě státních financí. Až tak velký rozdíl v množství spotřebovaných peněz to totiž není.

Příprava nezbytné smysluplné a kvalitní reformy (včetně legislativy), která by nebyla plná chyb, se nedá stihnout za 3-4 měsíce. Jaká ta reforma bude? Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se nedozvíme. Něco však přece. Opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu. Má to však několik velkých ALE.

1. V podmínkách českého veřejného zdravotního pojištění je standardem solidárně platit prakticky vše.

2. Žádná z politických stran neřekla, jakým způsobem by chtěla tento standard omezit. Neustále omílané dražší endoprotézy a jednolůžkové pokoje jsou přece jen trochu málo.

3. Pokud se standardní péče výrazně omezí, vznikne velká skupina občanů, která na nadstandard nedosáhne.

4. Pokud zůstane rozsah standardní péče v současném rozsahu (a jsme přesvědčeni, že to tak zůstane), pak je prostor pro připojištění velmi malý - cca 3 % současného rozsahu péče.

Za zásadní nedostatek považujeme, že žádná z politických stran neřeší zvýšení efektivity systému a zajištění dostatečných prostředků pro péči v rozsahu standardní péče - tedy cca 97 % všech prostředků. Jaký paradox!! 3 % problémů zajímá všechny a 97 % problémů téměř nikoho. Proč asi? Jde totiž o zjednodušení složitých problémů a nikoho uvedené kroky moc bolet nebudou. Zvýšení efektivity a zajištění dostatečných prostředků je totiž obrovským problémem, který obnáší:

• Definování diagnostických a terapeutických standardů a zajištění prostředků na dostatečné zaplacení této péče, aby mj. mladí a schopní lékaři neodcházeli do zahraničí. Představa řešení personální krize příchodem lékařů ze zahraničí je nesmyslná, protože ti schopnější vždy budou spíše než do ČR směřovat na západ od našich hranic.

• Získání nezbytných finančních prostředků do zdravotnictví, jejichž výše je v současnosti přímo závislá na zaměstnanosti, je možné pouze změnou úhrady placení pojistného, zavedením nominálního pojistného.

• Pojištěnec by měl vědět, na jakou péči (diagnostiku, terapii, rehabilitaci) má a také nemá nárok.

• Zvýšení efektivity je základem především finančního úspěchu reformy a je mnohem obtížnější a zahrnuje celý komplex opatření, popsaný v našem návrhu reformy (www. lekariproreformu.cz). Týká se omezení role státu, konkurence zdravotních pojišťoven, volnosti při nasmlouvání potřebné péče, dohledu nad poskytovateli, zda poskytují péči v nasmlouvaném rozsahu, zdůraznění role pojištěnce výběrem pojistného plánu (čím vyšší pojistka, tím menší spoluúčast), konkurence poskytovatelů, atd.

Pokud tedy některá z politických stran hodlá přistupovat k reformě zdravotnictví zodpovědně, měla by se zajímat zejména o zajištění dostatečných prostředků a jejich efektivní využití pro 97 % rozsahu zdravotní péče.

 

 

 

 

 

na začátek stránky