Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Stále aktuální

Je pokladenský systém skutečným řešením?

zpět na předchozí stránku

V poslední době je částí lékařů, zvláště praktických lékařů, navrhován pokladenský systém jako rychlé a účinné řešení současných problémů ve zdravotnictví. Systém je představován jako smlouva mezi občanem a zdravotní pojišťovnou (ZP) na úhradu zdravotní péče poskytnutou v síti zdravotnických zařízení. Péči hradí občan ve zdravotnickém zařízení v hotovosti. Cenu si určuje lékař sám a uhrazený obnos je následně pojištěnci uhrazen dle pojistky se zdravotní pojišťovnou. Systém vypadá na první pohled velmi elegantně a obsahují i určitou složku spoluúčasti. Ale pouze na první pohled! Má totiž několik zásadních nedostatků.

1. Administrativní náročnost a neefektivnost

Systém je nesmírně administrativně náročný pro pojišťovny. Zatímco ve větších městech by bylo nutno likvidovat měsíčně deseti- a statisíce účtů, občané malých měst a obcí by byli nuceni do poboček pojišťovny dojíždět. Pokud by byl tento systém realizován, zcela jistě by odčerpával ze zdravotního pojištění velké částky za náročné a (podle našeho názoru také zbytečné) administrativní úkony. Jen velmi vzdáleně to lze přirovnat k situaci v pojišťovnách po velkých záplavách či vichřicích, jenže by se jednalo o stav trvalý! Určitým řešením by samozřejmě pak mohl být systém spoluúčasti, kdy by pojišťovna např. hradila pouze účty nad určitou hranici. Přestože je částí lékařské veřejnosti tento pojistný produkt představován jako velice efektivní řešení, ukazuje se, že to není pravda. Ve srovnání s moderními pojistnými produkty (koncept smluvní sítě, plány s vysokou spoluúčastí) je cena pojistky pro občana asi o 10 %vyšší než v případě jiných pojistných plánů. A toto navýšení je dáno zbytečnou administrativou. Je tedy otázkou, proč by měli občané platit více, když stejnou kvalitu a stejně zaplacené lékaře lze dosáhnout efektivnějšími cestami. Těch 10 % jsou zdroje, které lze investovat do další zdravotní péče (realizováno jako příjem poskytovatelů) a ne za úředníky zdravotních pojišťoven.

2. Problém pro sociálně slabší skupinu obyvatelstva

Při platbě v hotovosti by vznikl velký ekonomický problém pro sociálně slabší skupiny obyvatelstva (zcela nesrovnatelný se současnými poplatky), neboť spousta českých rodin by na to zřejmě neměla. Představme si situaci, kdy by např. čtyřčlenná rodina měla zaplatit během kratší doby 5-10 000 Kč za zdravotní ošetření a čekat několik týdnů na proplacení.

A to nemluvíme o lécích, laboratorních vyšetřeních či zobrazovacích metodách. Nejen lékaři by totiž v tomto systému mohli požadovat přímou platbu - také lékárník by oprávněně požadoval přímou úhradu všech léků, s možností jejich následné částečné nebo úplné úhrady zdravotní pojišťovnou proti účtu. Při ošetření na pohotovostní ambulanci by pacient musel zaplatit nejen práci lékaře, ale také několik stokorun za rentgenový snímek a laboratorní statimové vyšetření. To by nepochybně významně zhoršilo sociální aspekt, pro který považujeme systém za neprůchodný.

3. Kapitace

Pokladenský systém předpokládá zrušení kapitace, protože by jinak ztratil smysl. V současnosti sice kapitace není ideální řešení, ale pro velkou většinu PL kapitace představuje oprávněnou finanční jistotu. Do budoucna by měl nepochybně poměr příjmu PL z kapitace klesat (tč. činí asi 85 % příjmů) a stoupat příjem za zdravotní služby spojené s dostatečnou spoluúčastí pacienta.

4. Nekomplexnost návrhu

Pokladenský systém řeší pouze situaci ambulantní lékařů, kteří provádějí klinická vyšetření. Nenabízí řešení celého systému poskytování zdravotní péče. V současné době je však největším a nejméně efektivním příjemcem peněz ze zdravotního pojištění špatně nastavená nemocniční síť. Zavedení přímých plateb (s následným proplacením pojišťovnou) při hospitalizaci je nepochybně zcela nereálné. Pokladenský systém není v žádném případě komplexní systém, ale jen jedna z možností jak řešit financování ambulancí.

5. Konflikt zájmů

Vztah lékaře a pacienta je zatížen výrazným konfliktem (nebo spíše odlišností) zájmů z důvodu placení služeb třetí stranou. Čím je spoluúčast menší, tím je konflikt zájmů větší. Vezměme si jako příklad např. opravu auta, které je pojištěné na spoluúčast např. 10 % (min. 10 000 Kč). Majiteli poškozeného auta je celková výše opravy prakticky lhostejná. Při ceně opravy 50 či 100 tisíc platí stále stejně – tak proč by si nenechal opravit ještě něco, co ani nebylo nutné? No a při ceně 200 tisíc zaplatí pouze 20 tisíc. Aby se posílila zodpovědnost pojištěnce a snížila současná iracionální poptávka po zdravotních službách, je třeba výrazně zvednout spoluúčast (na 50 %) a tím zainteresovat pojištěnce na racionální a efektivní léčbě, a současně umožnit hrazení i spoluúčasti se zdrojů zdravotního pojištění (přesun prostředků na osobní účet), protože jinak by mohla být výše spoluúčasti společensky diskriminující. Tímto způsobem bude pacient schopen nést podstatně vyšší okamžitou spoluúčast. Současně je trvale zapotřebí zvyšovat informovanost pacienta.

Tento moderní typ "pokladenského systému" je v reformních zákonech obsažen jako jeden ze 3 možných pojistných plánů, který si pacient vybírá. Pokladenský systém s cca 10% spoluúčastí nemá smysl a na větší spoluúčast občané prostě nemají.

6. Závěr

Závěrem je možné říci, že obhajoba pokladenského systému na počátku 21. století je známkou naivity jeho obhájců a neznalostí toho, kde se věda o ekonomice zdravotnictví v současnosti nachází. Na jejich obhajobu je však možné podotknout, že by to byla pro lékaře (ale pouze pro ně) podstatně lepší varianta řešení financování ambulantních služeb, než v současnosti. Proč ale zavádět něco překonaného, když jsou již efektivnější způsoby jak řešit reformu zdravotnictví.

Diskuze k tématu>>>

(Článek byl uveřejněn ve Zdravotnických novinách)

na začátek stránky