Úvodní stránka
Co je nového

6. 10. 2011

TZ - Pohled LPR k současné reformě zdravotnictví - 6 chyb

Pozorně sledujeme schvalování reformních zdravotnických zákonů. Netají se snahou inspirovat se holandským systémem zdravotní péče, který je v současnosti asi nejlepší na světě. Pokud však srovnáme holandský systém s navrhovaným systémem u nás, je na první pohled vidět, že se mu podobá pouze vzdáleně.

[více]

22. 4. 2011

TZ - Spoluúčast se musí řešit systémově

Občanské sdružení Lékaři pro reformu (LpR) se znepokojením sleduje nesystémové změny regulačních poplatků ve zdravotnictví. Dle zkušeností členů sdružení poplatky svůj účel splnily, jejich efekt se částečně vyčerpal a je nutné přejít na perspektivnější a komplexnější systém spoluúčasti.

[více]

14. 4. 2011

Spoluúčast – proč a jak.

Proč je spoluúčast při čerpání péče tak důležitá a jaká je její ideální výše?

[více]

13. 4. 2011

Řešení současné situace ve zdravotnictví – jedině zásadní reforma. Ale jaká?

Jak v příštích letech zařídit, aby byla zdravotní péče zajištěná pro všechny v dostatečné kvalitě, zdravotníci byli přiměřeně zaplaceni (bez potřeby stávek) a lidé nemuseli bankrotovat?

[více]

15. 11. 2010

K čemu je dobré nominální pojistné?

Kde vzít další peníze pro zdravotnictví, když státní pokladna zeje prázdnotou a zároveň nechceme všechny pacienty zatěžovat vysokou spoluúčastí?

[více]

26. 10. 2009

Úvaha o standardu a nadstandardu, o pojištění a připojištění

Pokud si přečteme volební programy jednotlivých stran, moc konkrétního se o zdravotnictví nedozvíme. Něco však přece - opakují se v nich návrhy na možnost připojistit se na nadstandardní péči. Je překvapivé, jak velký prostor všechny politické strany věnují tomuto tématu.

[více]

19. 10. 2009

Regulovaná konkurence zdravotních pojišťoven - co si pod tím představit.

Na základě nejasnosti okolo tohoto pojmu jsme sepsali několik poznámek. Dle event. dotazů článek dále upravíme. 

[více]
Pro registrované

Vládní návrh zákona o specifických zdravotních službách

zpět na předchozí stránku

Vládní návrh

ZÁKON

ze dne .........2009

o specifických zdravotních službách

 

   Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Hlava I

Obecná ustanovení

Základní ustanovení

§ 1

   Tento zákon

a) upravuje poskytování specifických zdravotních služeb a s tím spojený výkon státní správy, práva a povinnosti pacientů a poskytovatelů zdravotních služeb (dále jen „poskytovatel") a práva a povinnosti jiných právnických a fyzických osob, souvisejících s poskytováním specifických zdravotních služeb,

b) zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství, stanoví obecné zásady radiační ochrany osob v souvislosti s lékařským ozářením, režim provádění radiologických postupů a činností zahrnujících lékařské ozáření a míru odpovědnosti poskytovatelů a zdravotnických pracovníků v souvislosti s těmito postupy a činnostmi a stanoví opatření pro zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

§ 2

(1)   Specifickými zdravotními službami se rozumí zdravotní služby poskytované podle tohoto zákona.

(2)   Ustanovení zákona o zdravotních službách se v souvislosti s poskytováním specifických zdravotních služeb použijí, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Hlava II

Zdravotní služby poskytované za zvláštních podmínek

Díl 1

Asistovaná reprodukce

§ 3

(1) Asistovanou reprodukcí se rozumí metody a postupy, při kterých dochází k odběru  zárodečných buněk, k manipulaci s nimi, ke vzniku lidského embrya oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy,  k manipulaci s lidskými embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem umělého oplodnění ženy

a) ze zdravotních důvodů při léčbě její neplodnosti nebo neplodnosti muže, jestliže

   1. je málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem, a

   2. jiné způsoby léčby její neplodnosti nebo neplodnosti muže nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k jejímu otěhotnění,

b) v případě potřeby časného genetického vyšetření lidského embrya, je-li zdraví budoucího dítěte ohroženo z důvodu prokazatelného rizika přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad, jejichž nositelem je tato žena nebo muž.

(2) Zárodečnými buňkami se pro účely asistované reprodukce rozumí vajíčka a spermie.  Zárodečné buňky lze pro účely asistované reprodukce podle tohoto zákona odebrat a použít, pokud byly splněny podmínky stanovené zákonem o lidských tkáních buňkách2).

(3) Umělým oplodněním ženy se rozumí

a) zavedení spermií do pohlavních orgánů ženy, nebo

b) přenos lidského embrya vzniklého oplodněním vajíčka spermií mimo tělo ženy do pohlavních orgánů ženy.

(4) Pro umělé oplodnění ženy lze použít

a) vajíčka získaná od této ženy2),

b) spermie získané od muže2), který se ženou podstupuje léčbu neplodnosti společně,

c) zárodečné buňky darované jinou osobou2), než je uvedena v písmenech a) a b) (dále jen „anonymní dárce"); anonymním dárcem může být pouze žena ve věku od 18 do 35 let nebo muž ve věku od 18 do 40 let; přičemž muž nesmí být příbuzný v řadě přímé nebo bratr, bratranec nebo syn bratrance nebo sestřenice ve vztahu k  ženě darující vajíčka nebo ženě uvedené v písmenu a).

(5) Zárodečné buňky a lidská embrya mohou být použita pouze pro umělé oplodnění. To neplatí, jde-li o lidská embrya nevyužitá pro umělé oplodnění, která lze použít pro výzkum na lidských kmenových embryonálních buňkách za podmínek a pro účely stanovené zákonem upravujícím výzkum na lidských kmenových embryonálních buňkách3).

§ 4

   Použití postupů asistované reprodukce není dovoleno pro účely volby pohlaví budoucího dítěte, s výjimkou případů, kdy použitím postupů asistované reprodukce lze předejít vážným geneticky podmíněným nemocem mendlovského typu s vazbou na pohlaví, které

a) jsou neslučitelné s postnatálním vývojem dítěte,

b) výrazně zkracují život,

c) způsobují časnou invaliditu nebo jiné vážné zdravotní postižení, nebo

d) podle současných znalostí nejsou vyléčitelné.

§ 5

(1) Umělé oplodnění se provede ženě v jejím plodném věku, a to na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně, a jde-li o vdanou ženu, jen na základě písemné žádosti vdané ženy a jejího manžela, kteří tuto zdravotní službu hodlají podstoupit společně (dále jen „neplodný pár"). Žádost nesmí být starší než 6 měsíců; je součástí zdravotnické dokumentace vedené o ženě. Součástí žádosti je

a) výslovný souhlas muže s provedením umělého oplodnění ženy; tento souhlas musí být opakovaně vysloven před každým provedením umělého oplodnění; ošetřující lékař zaznamená mužův souhlas do zdravotnické dokumentace vedené o ženě; záznam podepíše ošetřující lékař a muž,

b) vyjádření registrujícího poskytovatele v oboru gynekologie-porodnictví, ze kterého vyplývá, že jiné metody léčby neplodnosti nevedly nebo s vysokou mírou pravděpodobnosti nepovedou k otěhotnění; tento lékař nesmí být v  pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli oprávněnému provádět metody asistované reprodukce.   

(2)   Umělé oplodnění nelze provést ženě, která má k muži, s nímž předložila žádost podle odstavce 1, příbuzenský vztah vylučující podle jiného právního předpisu uzavření manželství.

§ 6

(1) Zárodečné buňky lze odebrat a použít pro metody a postupy asistované reprodukce, jestliže byla posouzena zdravotní způsobilost

a) osoby, které mají být odebrány, a to v souladu se zákonem o lidských tkáních a buňkách, a

b) ženy, které má být umělé oplodnění provedeno (dále jen „příjemkyně").

(2) Příjemkyní nebo anonymním dárcem nesmí být osoba zbavená způsobilosti k právním úkonům nebo osoba s omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí.

(3) Anonymním dárcem dále nesmí být osoba

a) umístěná v policejní cele, ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,

b) které byla nařízena izolace, karanténa nebo je ve výkonu lůžkového ochranného léčení, nebo 

c) hospitalizovaná bez souhlasu.

§ 7

(1) Před zahájením metod a postupů asistované reprodukce je poskytovatel povinen podat neplodnému páru informaci o povaze navrhovaných metod a postupů, jejich trvalých následcích a možných rizicích a o způsobu, jakým může být naloženo s nadbytečnými lidskými embryi, včetně finančních nákladů na jejich uskladnění a délky jejich uskladnění. Informace musí být podána před svědkem, kterým je zdravotnický pracovník. Neplodný pár může požadovat, aby při podání informace byl přítomen další svědek podle jeho výběru. Záznam o podání informace podepíše ošetřující lékař, svědek, popřípadě svědci a neplodný pár; záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni.

(2) Na základě informace podle odstavce 1 neplodný pár opakovaně vysloví písemný souhlas s provedením asistované reprodukce. Součástí souhlasu je i souhlas s maximálním počtem lidských embryí, které lze vytvořit pro účely umělého oplodnění příjemkyně, a  prohlášení podle odstavce 5. Souhlas je součástí zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni.

(3) Provedení jednotlivých výkonů asistované reprodukce příjemkyni lze provést, jestliže bezprostředně před jejich započetím s nimi vyslovila souhlas. Vyslovení souhlasu zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni ošetřující lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše příjemkyně.

(4) U jedné příjemkyně smí být oplozeno jen tolik vajíček a přeneseno do jejích pohlavních orgánů jen tolik lidských embryí, kolik je podle současného stavu lékařské vědy zapotřebí k pravděpodobně úspěšnému navození těhotenství. Počet oplozených vajíček se zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni.

(5) Pokud při umělém oplodnění příjemkyně nebyla použita všechna lidská embrya  vytvořená ve prospěch neplodného páru, lze je uchovat a použít pro další umělé oplodnění této příjemkyně. To neplatí, jestliže neplodný pár písemně prohlásí, že tato embrya nehodlá použít pro své další umělé oplodnění a zároveň vysloví souhlas s jejich použitím pro jiný anonymní neplodný pár, nebo vysloví souhlas s použitím nadbytečných embryí k výzkumu podle zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách. Lidské embryo vzniklé na základě vajíčka příjemkyně nebo spermie muže z neplodného páru lze použít pro umělé oplodnění jiné příjemkyně, pokud byla posouzena zdravotní způsobilost ženy a muže v rozsahu stanoveném pro anonymního dárce.

§ 8

   Na základě písemného souhlasu neplodného páru poskytovatel zajistí likvidaci uchovaných zmrazených lidských embryí, a to za přítomnosti nejméně dvou zdravotnických pracovníků. Záznam o likvidaci lidských embryí se provede do zdravotnické dokumentace vedené o příjemkyni.

§ 9

(1) Poskytovatel, který je oprávněn provádět metody a postupy asistované reprodukce, je povinen zajistit zachování anonymity anonymního dárce a neplodného páru a  anonymity anonymního dárce a dítěte narozeného z asistované reprodukce.

(2) Za odběr zárodečných buněk nevzniká osobě, které byly odebrány, nárok na finanční ani jinou úhradu2). Poskytovatel, který odběr provedl, hradí anonymnímu dárci na základě jeho žádosti účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložené výdaje spojené s darováním zárodečných buněk. Jejich náhradu může požadovat na příjemkyni, které má být provedeno umělé oplodnění, nebo na poskytovateli, kterému byly zárodečné buňky nebo lidská embrya k provedení asistované reprodukce předány. Poskytovatel, který převzal zárodečné buňky nebo lidská embrya k provedení asistované reprodukce a který uhradil výdaje podle věty druhé, může náhradu těchto výdajů požadovat na příjemkyni, které má být provedeno umělé oplodnění. 

(3) Poskytovatel, který provedl posouzení zdravotní způsobilosti anonymního dárce, ženy nebo muže z neplodného páru, je povinen údaje o jejich zdravotním stavu potřebné pro umělé oplodnění předat poskytovateli, který provádí umělé oplodnění; tento poskytovatel je povinen údaje o zdravotním stavu anonymního dárce uchovat po dobu 30 let od provedení umělého oplodnění a na základě písemné žádosti předat neplodnému páru nebo zletilé osobě narozené z asistované reprodukce informaci o zdravotním stavu anonymního dárce.

§ 10

(1) Umělé oplodnění může provádět pouze poskytovatel, kterému bylo uděleno oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína. Tento poskytovatel je povinen za každý kalendářního rok do konce února následujícího roku zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje o úspěšnosti metod umělého oplodnění. Úspěšností se rozumí zejména vztah mezi metodami umělého oplodnění a těhotenstvím potvrzeným srdeční akcí plodu. Ke stejnému termínu tyto údaje předá Ministerstvu zdravotnictví (dále jen „ministerstvo"). 

(2) Údaje o úspěšnosti metod umělého oplodnění u jednotlivých poskytovatelů sdělené podle odstavce 1 a průměrnou úspěšnost pro jednotlivé metody umělého oplodnění v daném kalendářním roce zveřejňuje ministerstvo každoročně do konce června ve Věstníku Ministerstva zdravotnictví (dále jen „věstník") a způsobem umožňujícím dálkový přístup.  Průměrná úspěšnost se zjišťuje na základě údajů předaných poskytovateli podle odstavce 1.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví kritéria pro posuzování úspěšnosti metod provádění umělého oplodnění, rozsah sledovaných údajů a způsob a formu jejich předávání ministerstvu.

(4) Správní úřad, který udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle jiného právního předpisu, oprávnění k poskytování zdravotních služeb změní, nebo je-li vydáno pouze pro obor reprodukční medicína, odejme, jestliže

a)  úspěšnost poskytovatele ve více jak jedné metodě umělého oplodnění byla v uplynulém kalendářním roce více jak 15% pod průměrnou úspěšností pro jednotlivé metody uveřejněné podle odstavce 2, nebo

b)  úspěšnost poskytovatele ve více jak jedné metodě umělého oplodnění byla po dobu předchozích dvou po sobě jdoucích kalendářních letech více jak 10% pod touto průměrnou úspěšností pro jednotlivé metody.

§ 11

   Metody a postupy asistované reprodukce lze provádět, pokud byly splněny též požadavky stanovené zákonem o lidských tkáních a buňkách.

Díl 2

Umělé ukončení těhotenství

§ 12

(1) Umělým ukončením těhotenství se rozumí zdravotní výkony ukončující těhotenství.  Provádí se ze zdravotních nebo jiných než zdravotních důvodů v případech, kdy plod není schopen samostatného přežití. Zdravotními důvody se rozumí takové nemoci nebo vady, u nichž existuje vysoká míra pravděpodobnosti vážného ohrožení zdraví nebo života pacientky, zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo života budoucího dítěte.

(2) Ženě, která není státním občanem České republiky, lze těhotenství z jiných než zdravotních důvodů ukončit, je-li osobou, která má nárok na rovné zacházení podle přímo použitelných předpisů Evropských společenství v oblasti sociálního zabezpečení a sociálních výhod, nebo má trvalý pobyt na území České republiky.

§ 13

(1) Těhotenství se ze zdravotních důvodů uměle ukončí, pokud s tím pacientka vysloví písemný souhlas. Svědčí-li pro umělé ukončení těhotenství genetické důvody, lze jej ukončit nejpozději do dosažení 24 týdnů těhotenství. Ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů lze provést i bez časového omezení, je-li vážně ohrožen život pacientky nebo je prokázáno těžké poškození plodu nebo je zjištěno, že jde o života neschopný plod.

(2) Pacientce zbavené způsobilosti k právním úkonům, pacientce s omezenou způsobilostí k právním úkonům tak, že není způsobilá posoudit poskytnutí zdravotních služeb, popřípadě důsledky jejich poskytnutí (dále jen „pacient zbavený způsobilosti k právním úkonům"), a nezletilé pacientce se těhotenství ze zdravotních důvodů uměle ukončí, pokud s tím vysloví souhlas její zákonný zástupce; tím není dotčeno ustanovení § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách.

§ 14

(1) Těhotenství z jiných než zdravotních důvodů se uměle ukončí, nepřesahuje-li 12 týdnů a nebrání-li ukončení závažné zdravotní důvody,

a) pacientce starší 16 let, a to na základě její písemné žádosti,

b) pacientce, která  nedovršila  16  let, nebo pacientce zbavené způsobilosti k právním úkonům, a to na základě písemné žádosti zákonného zástupce; tím není dotčeno ustanovení § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách.

   Žádost je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientce.

(2) Před provedením umělého ukončení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů je ošetřující lékař povinen podat pacientce, a jde-li o pacientku uvedenou v odstavci 1 písm. b), též zákonnému zástupci, písemnou a ústní informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích, o stádiu vývoje embrya, o alternativních možnostech řešení, o možnostech prevence otěhotnění. Informace musí být podána před svědkem, kterým je zdravotnický pracovník, a před otcem dítěte, jestliže se dostaví k poskytovateli společně s pacientkou a není podezření, že k těhotenství došlo v důsledku jeho trestné činnosti vůči pacientce. Pacientka může požadovat, aby při podání informace byl přítomen další svědek podle jejího výběru. Záznam o podání informace podepíše ošetřující lékař, pacientka, svědek, popřípadě svědci, zákonný zástupce a otec dítěte, pokud byli podání informace přítomni; záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientce.

(3) Provádění umělého ukončení těhotenství z jiných něž zdravotních důvodů lze započít, jestliže s tím pacientka nebo v případě pacientky uvedené v odstavci 1 písm. b) zákonný zástupce bezprostředně před jeho započetím vyslovili souhlas. Vyslovení souhlasu zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientce ošetřující lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše pacientka nebo zákonný zástupce.

(4) Jestliže bylo provedeno umělé ukončení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů ženě ve věku od 16 do 18 let, vyrozumí o tom poskytovatel jejího zákonného zástupce.

Díl 3

Sterilizace

§ 15

(1) Sterilizací se rozumí zdravotní výkony zabraňující plodnosti bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz. Sterilizaci lze provést ze zdravotních důvodů nebo z jiných než zdravotních důvodů. Zdravotními důvody se rozumí takové nemoci nebo vady, u nichž existuje vysoká míra pravděpodobnosti vážného ohrožení zdraví nebo života pacientky, zdravého vývoje plodu nebo zdraví nebo života budoucího dítěte.

(2) Sterilizace ze zdravotních důvodů se provede pacientovi staršímu 18 let, pokud s tím vysloví písemný souhlas.

§ 16

(1) Nezletilému pacientovi a pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům lze provést pouze sterilizaci ze zdravotních důvodů, a to na základě

a) písemného souhlasu jeho zákonného zástupce; tím není dotčeno ustanovení § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách,

b) kladného stanoviska odborné komise, a

c) souhlasu soudu.

(2) Odbornou komisi ustavuje poskytovatel. Členy odborné komise jsou tři lékaři se způsobilostí  v oboru chirurgie nebo urologie v případě provádění sterilizace u muže, tři lékaři se způsobilostí v oboru gynekologie-porodnictví v případě sterilizace u ženy, klinický psycholog a osoba, která získala vysokoškolské vzdělání v magisterském studijním programu v oboru právo (dále jen „právník"). Nejméně čtyři členové odborné komise nesmí být v pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele. Stanovisko odborné komise je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(3) Ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu doporučil, nesmí být členem odborné komise; může být k jejímu jednání přizván.

(4) Pacient a zákonný zástupce pacienta je vždy přizván k jednání odborné komise. Odborná komise podá pacientovi a zákonnému zástupci informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a jeho možných rizicích. Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise, pacient a zákonný zástupce. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen informaci pochopit nebo záznam podepsat, uvede se tato skutečnost v záznamu. Záznam je součástí  zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Poskytovatel předá kopii stanoviska odborné komise zákonnému zástupci pacienta.

(5) Návrh na vyslovení souhlasu s provedením sterilizace podává soudu poskytovatel4). Poskytovatel k návrhu připojí písemný souhlas zákonného zástupce, vyjádření pacienta a stanovisko odborné komise. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen vyjádření učinit, poskytovatel uvede tuto skutečnost s jejím odůvodněním v návrhu.

§ 17

(1) Sterilizaci z jiných než zdravotních důvodů lze provést pacientovi staršímu 18 let, nebrání-li jejímu provedení závažné zdravotní důvody, a to na základě jeho písemné žádosti. Žádost je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(2) Před provedením sterilizace je ošetřující lékař povinen podat pacientovi informaci o povaze výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích. Informace musí být podána před svědkem, kterým je zdravotnický pracovník. Pacient může požadovat, aby při podání informace byl přítomen další svědek podle jeho výběru. Záznam o podání informace podepíše ošetřující lékař, svědek, popřípadě svědci a pacient; záznam je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. V případě sterilizace z jiných než zdravotních důvodů musí mezi podáním informace a vyslovením souhlasu uplynout přiměřená lhůta; tato lhůta nesmí být kratší než 14 dnů.

(3) Provádění sterilizace lze započít, jestliže s tím pacient bezprostředně před jejím započetím vyslovil souhlas. Vyslovení souhlasu zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi ošetřující lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše pacient.

§ 18

   Sterilizaci nelze provádět ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby České republiky (dále jen „Vězeňská služba").

Díl 4

Kastrace

§ 19

(1) Kastrací se rozumí zdravotní výkony odstraňující hormonálně aktivní část pohlavních žláz u muže s cílem potlačit  jeho sexualitu.

(2) Kastraci lze provést pouze pacientovi staršímu 18 let, který je z důvodu lékařsky ověřeného sklonu páchat násilné sexuálně motivované trestné činy nebezpečný jiným osobám nebo který trpí sexuálně deviantními sklony a u něhož byly vyčerpány jiné možnosti léčby, pokud je na základě dvou nezávislých lékařských posudků prokázána vysoká míra pravděpodobnosti, že v budoucnosti spáchá násilný sexuálně motivovaný trestný čin.

(3) Kastrace se pacientovi provede na základě

a) jeho písemné žádosti, a

b) kladného stanoviska odborné komise.

   Žádost je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(4) Pacientovi, který je ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení nebo zabezpečovací detence se kastrace provede pouze ve zvlášť odůvodněných případech, a to na základě

a) jeho písemné žádosti,

b) kladného stanoviska odborné komise, a

c) souhlasu soudu.

   Kopie žádosti je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(5) Pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se kastrace provede na základě

a) písemného souhlasu jeho zákonného zástupce; tím není dotčeno ustanovení § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách,

b) kladného stanoviska odborné komise, a

c) souhlasu soudu.

§ 20

(1) Odbornou komisi ustavuje poskytovatel. Členy odborné komise jsou dva lékaři se způsobilostí v oboru sexuologie,  lékař se způsobilostí  v oboru psychiatrie nebo klinická psychologie, lékař se způsobilostí  v oboru urologie a právník. Nejméně čtyři členové odborné komise nesmí být v pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, nesmí být členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele. Stanovisko odborné komise je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(2) Ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu doporučil, nesmí být členem odborné komise; může být k jejímu jednání přizván. 

(3) Pacient a v případě pacienta uvedeného v § 19 odst. 5 též zákonný zástupce je vždy přizván k jednání odborné komise. Odborná komise podá pacientovi a zákonnému zástupci informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích. Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise, pacient a též zákonný zástupce, jde-li o pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen informaci pochopit nebo záznam podepsat, uvede se tato skutečnost v záznamu. Záznam je součástí  zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Poskytovatel předá kopii stanoviska odborné komise pacientovi nebo zákonnému zástupci pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům.

(4) Návrh na vyslovení souhlasu s provedením kastrace podává soudu poskytovatel4). Poskytovatel k návrhu připojí písemnou žádost pacienta, jde-li o postup podle § 19 odst. 4, písemný souhlas zákonného zástupce a vyjádření pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům, jde-li o postup podle  § 19  odst. 5, a stanovisko odborné komise. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen vyjádření učinit, poskytovatel uvede tuto skutečnost s jejím odůvodněním v návrhu.

(5) Provádění kastrace lze započít, jestliže pacient nebo zákonný zástupce pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům bezprostředně před  jejím započetím vyslovil souhlas. Vyslovení souhlasu zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi ošetřující lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše pacient nebo jeho zákonný zástupce.

§ 21

   Kastraci nelze provádět ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby.

 

Díl 5

Změna pohlaví transsexuálních pacientů

§ 22

(1) Změnou pohlaví transsexuálních pacientů se pro účely tohoto zákona rozumí provedení zdravotních výkonů, jejichž účelem je provedení změny pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce. Transsexuálním pacientem se rozumí osoba,  u níž je trvalý nesoulad mezi psychickým a tělesným pohlavím (dále jen „porucha sexuální identifikace").

(2) Zdravotní výkony směřující ke změně pohlaví lze provést pacientovi,

a) u něhož byla jednoznačně stanovena porucha sexuální identifikace a prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví, a

b) který nežije v manželství nebo v registrovaném partnerství; pacient je povinen tuto skutečnost prokázat.

(3) Zdravotní výkony směřující ke změně pohlaví se provedou pacientovi staršímu 18 let, způsobilému k právním úkonům, a to na základě

a) jeho písemné žádosti, a

b) kladného stanoviska odborné komise.

   Žádost je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(4) Změnu pohlaví nelze provést pacientovi, který je ve výkonu vazby, výkonu trestu odnětí svobody, ochranného léčení nebo zabezpečovací detence.

§ 23

(1) Odbornou komisi ustavuje poskytovatel. Členy odborné komise jsou dva lékaři se způsobilostí v oboru sexuologie, lékař se způsobilostí  v oboru psychiatrie nebo klinická psychologie, lékař se způsobilostí v oboru gynekologie nebo urologie a právník. Nejméně čtyři členové odborné komise nesmí být v pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele. Stanovisko odborné komise je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(2) Ošetřující lékař pacienta, který provedení zdravotního výkonu směřujícího ke změně pohlaví doporučil, nesmí být členem odborné komise; může být k jejímu jednání přizván.

(3) Pacient je vždy přizván k jednání odborné komise. Odborná komise podá pacientovi informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích. Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise a pacient; záznam je součástí  zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Poskytovatel předá kopii stanoviska odborné komise pacientovi. Souhlasné stanovisko odborné komise jednoho poskytovatele je platné i pro provádění zdravotních výkonů směřujících ke změně pohlaví dalšími poskytovateli.

(4) Provádění změny pohlaví lze započít, jestliže s tím pacient bezprostředně před jejím započetím vyslovil souhlas. Vyslovení souhlasu zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi ošetřující lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše pacient.

Díl 6

Psychochirurgické výkony

§ 24

(1) Psychochirurgickým výkonem se rozumí neurochirurgický výkon, který se provádí k odstranění nebo zmírnění příznaků duševních nemocí v případě, kdy jsou již jiné léčebné metody vyčerpány a pokud existuje vysoká míra pravděpodobnosti, že výkon bude účinný.

(2) Psychochirurgický výkon se provede pacientovi staršímu 18 let na základě

a) písemného souhlasu pacienta, a

b) kladného stanoviska odborné komise.

(3) Pacientovi staršímu 18 let, který je ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, ochranného léčení nebo zabezpečovací detence, se psychochirurgický výkon provede pouze ve zvlášť odůvodněných případech, a to na základě

a) jeho písemné žádosti,

b) kladného stanoviska odborné komise, a

c) souhlasu soudu.

   Kopie žádosti je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(4) Nezletilému pacientovi nebo pacientovi zbavenému způsobilosti k právním úkonům se psychochirurgický výkon provede na základě

a) písemného souhlasu jeho zákonného zástupce; tím není dotčeno ustanovení § 34 odst. 2 zákona o zdravotních službách,

b) kladného stanoviska odborné komise, a

c) souhlasu soudu.

§ 25

(1) Odbornou komisi ustavuje poskytovatel. Členy odborné komise jsou dva lékaři se způsobilostí v oboru psychiatrie, lékař se způsobilostí v oboru neurochirurgie, klinický psycholog a právník. Nejméně čtyři členové odborné komise nesmí být v pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, členem kontrolního orgánu poskytovatele nebo být statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem poskytovatele. Stanovisko odborné komise je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(2) Ošetřující lékař pacienta, který psychochirurgický výkon doporučil, nesmí být členem odborné komise; může být k jejímu jednání přizván.

(3) Pacient a v případě pacienta uvedeného v § 24 odst. 4 též zákonný zástupce je vždy přizván k jednání odborné komise. Odborná komise podá pacientovi a zákonnému zástupci informaci o povaze zdravotního výkonu, jeho trvalých následcích a možných rizicích. Záznam o podání informace podepíší členové odborné komise, pacient a zákonný zástupce. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen informaci pochopit nebo záznam podepsat, uvede se tato skutečnost v záznamu. Záznam je součástí  zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Poskytovatel předá kopii stanoviska odborné komise pacientovi nebo zákonnému zástupci nezletilého pacienta nebo  zákonnému zástupci pacienta zbaveného způsobilosti k právním úkonům.

(4) Návrh na vyslovení souhlasu s provedením psychochirurgického výkonu podává soudu poskytovatel4). Poskytovatel k návrhu připojí písemnou žádost pacienta, jde-li o postup podle § 24 odst. 2, písemný souhlas zákonného zástupce a vyjádření pacienta, jde-li o postup podle § 24 odst. 4, a stanovisko odborné komise. Není-li pacient s ohledem na svou rozumovou vyspělost schopen vyjádření učinit, poskytovatel uvede tuto skutečnost s jejím odůvodněním v návrhu.

(5) Provádění psychochirurgického výkonu lze započít, jestliže s tím pacient nebo v případě pacienta uvedeného v § 24 odst. 4 zákonný zástupce bezprostředně před jeho započetím vyslovili souhlas. Vyslovení souhlasu zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi ošetřující lékař, který záznam podepíše; záznam rovněž podepíše pacient nebo zákonný zástupce.

§ 26

   Psychochirurgické výkony nelze provádět ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby.

Díl 7

Genetické dědictví člověka

§ 27

(1) Genetickým dědictvím člověka se rozumí jaderný a cytoplazmatický genetický materiál v podobě nukleových kyselin vlastních lidské buňce (dále jen „lidský genom").

(2) Genetické vyšetření je vyšetření pacienta zahrnující genetické testování podle současné úrovně vědeckého poznání. Genetickým testováním se rozumí laboratorní analýzy lidských chromozomů, nukleových kyselin, proteinů, metabolitů nebo další vyšetření nutná ke genetické diagnóze.

(3) Genetická vyšetření lze provádět pouze pro účely

a) zdravotních služeb, a to k

1. zjišťování geneticky podmíněných nemocí a vrozených vývojových vad,

2. zjišťování genetického podílu na  vzniku a průběhu nemocí,

3. odhalení genetické predispozice nebo náchylnosti k nemoci,

4. určení nositele genu  způsobujícího nemoc, nebo

5. určení preventivních postupů, případně léčby,

b) výzkumu spojeného se zdravím a jeho poruchami. 

(4) Genetická vyšetření za účelem zjištění závažných dědičných poruch nebo vyloučení rizika těchto poruch pro účely zdravotních služeb nebo výzkumu lze provést pouze po podání náležité informace v průběhu genetického poradenství poskytovatelem v oboru lékařská genetika s písemným souhlasem pacienta.  V případě prenatálního genetického vyšetření obsahuje informace podle věty první údaje o účelu vyšetření a  důsledcích vyplývajících z výsledků vyšetření.

(5) Genetické vyšetření biologického materiálu odebraného z těla zemřelého lze provést

a) pro účely zjištění příčin úmrtí,

b) pro účely zjištění geneticky podmíněných nemocí, jestliže s tím pacient za svého života nebo osoby blízké zemřelému vyslovily souhlas; pro souhlas s genetickým vyšetřením se použijí ustanovení zákona o zdravotních službách obdobně.

(6) Za podstoupení genetického vyšetření nesmí být vyšetřovanému nabídnuta nebo poskytnuta finanční odměna nebo jiný prospěch.  Výsledky genetických vyšetření nesmějí být bez písemného souhlasu pacienta poskytovány třetím osobám. Třetími osobami nejsou zdravotničtí pracovníci, pokud tyto výsledky potřebují k poskytování odborné zdravotní péče. Prodej výsledků genetických vyšetření je zakázán.

(7) Prenatální genetické vyšetření nesmí být prováděno s cílem zjistit u plodu pohlaví z jiných důvodů než podle odstavce 3 písm. a).    

§ 28

(1) Zásah směřující ke změně lidského genomu lze provádět pouze pro preventivní, diagnostické nebo léčebné účely, a to pouze tehdy, je-li vyloučeno, že by mohl vést k jakékoliv změně v genetickém dědictví kteréhokoliv z potomků.

(2) Každý postup, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která má shodný lidský genom s jinou lidskou bytostí, a to živou nebo mrtvou, je zakázán.

(3) Je zakázáno přenášet

a) celý lidský genom do buněk jiného živočišného druhu a naopak,

b) lidské embryo do dělohy jiného živočišného druhu.

Díl 8

Odběry lidské krve a jejích složek, léčba krví nebo jejími složkami

§ 29

Odběry lidské krve a jejích složek

(1) Odběry lidské krve  nebo jejích složek  (dále jen „krev") pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů může provádět jen poskytovatel oprávněný k provádění odběrů krve podle zákona o léčivech5).

(2) Krev pro potřeby uvedené v odstavci 1 nelze odebrat osobám

a) nezletilým; to neplatí v případech, kdy nelze  nahradit nezletilého dárce krve dárcem zletilým; s odběrem musí vyslovit písemný souhlas zákonný zástupce nezletilého pacienta a schválit jej pověřený zdravotnický pracovník zařízení transfúzní služby, 

b) umístěným v policejní cele, ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody, nebo v ústavu pro výkon zabezpečovací detence,

c) umístěným ve školském zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo v zařízení sociálních služeb, byla-li nařízena ústavní výchova, popřípadě uložena ochranná výchova,

d) při nařízené izolaci, karanténě nebo v rámci výkonu lůžkového ochranného léčení, nebo

e) hospitalizovaným bez jejich souhlasu,

   s výjimkou odběrů pro přímé dárcovství mezi přímými příbuznými navzájem, které nelze nahradit, a odběrů pro potřebu zdravotních služeb osobě, které je krev odebrána, například autotransfúze.

(3) Krev pro účely uvedené v odstavci 1 lze odebrat pouze osobě, která k tomu udělila písemný souhlas. Jde-li o osoby nezletilé nebo zbavené způsobilosti k právním úkonům, písemný souhlas uděluje zákonný zástupce.  

§ 30

Léčba krví nebo jejími složkami

(1) Léčbou krví se rozumí podání transfúzních přípravků pacientovi transfuzí a  krevních derivátů a dalších léčivých přípravků pocházejících z lidské krve pacientovi5) v rámci preventivních nebo léčebných zdravotních služeb. Před podáním transfúzního přípravku transfúzí se posuzuje slučitelnost transfúzního přípravku s krví příjemce transfúzního přípravku. Za posouzení slučitelnosti transfúzního přípravku s krví příjemce odpovídá poskytovatel, který provádí transfúzi; záznam o slučitelnosti transfúzního přípravku s krví pacienta je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

(2) Za krev odebranou pro výrobu krevních derivátů a pro použití u člověka podle jiných právních předpisů a za její odběr nevzniká osobě, které byla krev odebrána, nárok na finanční ani jinou úhradu, s výjimkou účelně, hospodárně a prokazatelně vynaložených výdajů spojených s odběrem její krve, o které tato osoba požádá.

Hlava III

Ověřování nových postupů použitím  metody,
která dosud nebyla v klinické praxi na živém člověku zavedena

§ 31

(1) Na živém člověku lze provádět ověřování nových postupů v oblasti preventivních, diagnostických a léčebných zdravotních služeb použitím metody, která dosud nebyla v klinické praxi zavedena (dále jen „nezavedená metoda") pouze za podmínek stanovených tímto zákonem.  

(2) Ověřování nezavedené metody lze provádět pouze za předpokladu, že

a) pacient, na němž má být nezavedená metoda ověřována, dal na základě informace podle § 32 odst. 1 písemný souhlas s ověřováním nezavedené metody,

b) lze očekávat, že nezavedená metoda přinese příznivé výsledky ve prospěch pacienta, na němž má být ověřována, a lze důvodně předpokládat, že se po úspěšném ověření stane novým způsobem prevence, diagnostiky a léčení,

c) ověření nezavedené metody nelze dosáhnout se srovnatelnou účinností jiným způsobem, a

d) nehrozí opodstatněné nebezpečí, že následkem ověřování nezavedené metody dojde k dlouhodobému nebo vážnému poškození zdraví pacienta, na němž má být nezavedená metoda ověřována.

(3) Ověřování  nezavedené metody lze na nezletilé osobě a osobě zbavené způsobilosti k právním úkonům provádět pouze na základě  písemného souhlasu uděleného jejich zákonným zástupcem po podání informace podle § 32, pokud

a) jsou splněny podmínky stanovené v odstavci 2 písm. b) až d),

b) ověření nezavedené metody se srovnatelnou účinností nelze provádět na pacientech schopných udělit souhlas, a

c) tyto osoby s ohledem na svou rozumovou vyspělost nebo schopnost informaci pochopit vyslovily s ověřováním souhlas; nesouhlas těchto osob s ověřováním není třeba respektovat, je-li takové ověření jedinou možnou alternativou léčby u jinak neléčitelného onemocnění.

(4) Ověřování nezavedených metod nelze provádět na osobách ve výkonu vazby,  trestu odnětí svobody nebo umístěné v ústavu pro výkon zabezpečovací detence, pokud takové ověření není jedinou možnou alternativou léčby u jinak neléčitelného onemocnění.

§ 32

(1) Informace o nezavedené metodě podaná pacientovi nebo zákonnému zástupci pacienta, na němž má být tato metoda ověřována, musí být prokazatelná a srozumitelná, a obsahuje

a) údaje o ověřované metodě včetně účelu, pro který je ověřována,

b) konkrétní postup, který se bude týkat pacienta,

c) možný přínos ověřované metody pro pacienta,

d) předvídatelná rizika a možné obtíže nebo omezení spojená s ověřováním metody a předpokládaná rizika spojená s předčasným  odvoláním souhlasu,

e) údaje o jiných možnostech léčby,

f) údaje o způsobu ochrany údajů získaných o pacientovi a o způsobu uveřejňování informací a údajů zjištěných v souvislosti s ověřováním metody rozhodných pro vyhodnocení a zavedení ověřované metody, a

g) požadavky na spolupráci a léčebný režim pacienta.

(2) Souhlas pacienta s ověřováním nezavedené metody musí trvat po celou dobu jejího ověřování. V případě  odvolání souhlasu pacientem nelze v ověřování metody pokračovat.

§ 33

   Ověřování nezavedené metody může provádět poskytovatel, kterému ministerstvo udělilo povolení k ověřování nezavedené metody. Žádost o udělení povolení vedle náležitostí stanovených správním řádem obsahuje

a) popis nezavedené metody,

b) zdůvodnění účelnosti ověřování  nezavedené metody,

c) zprávu o výsledcích získaných laboratorním výzkumem, pokusy na zvířatech nebo jiným předklinickým výzkumem,

d) přehled současných poznatků o řešeném problémů včetně poznatků získaných z ciziny,

e) podrobný plán ověřování nezavedené metody,

f) pracoviště, kde má být nezavedená metoda ověřována, s uvedením jména, popřípadě jmen a příjmení zdravotnických pracovníků, kteří ji budou ověřovat, včetně označení těch, kteří budou ověřování řídit, a jejich kvalifikace,

g) posouzení zdravotních rizik při zohlednění všech dostupných informací k dané metodě, která by mohla vzniknout při ověřování nezavedené metody,

h) informativní údaje o okruhu pacientů, na nichž má být nezavedená metoda ověřována,

i) závazné stanovisko Státního úřadu pro jadernou bezpečnost k ověřování nezavedené metody, jejíž součástí je lékařské ozáření.

§ 34

(1) Státní úřad pro jadernou bezpečnost vydá závazné stanovisko k ověřování nezavedené metody, jejíž součástí je lékařské ozáření, na základě písemné žádosti poskytovatele do 60  dnů od jejího doručení. Žádost musí obsahovat údaje podle § 33 v rozsahu potřebném k posouzení nezavedené metody ve vztahu k lékařskému ozáření a radiační ochraně.

(2) Ministerstvo na základě posouzení žádosti udělí nebo  neudělí povolení k ověřování nezavedené metody do 90 dnů od doručení žádosti. Jde-li o ověřování nezavedené metody, jejíž součástí je lékařské ozáření, může ministerstvo udělit povolení pouze na základě souhlasného stanoviska Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

(3) Rozhodnutí o udělení povolení k ověřování nezavedené metody vedle náležitostí stanovených správním řádem obsahuje

a) vymezení nezavedené metody, k jejímuž ověřování byl udělen souhlas,

b) vymezení podmínek, za nichž lze nezavedenou metodu ověřovat,

c) lhůty pro podávání zpráv o jednotlivých etapách ověřování.

(4) Ministerstvo může povolení k ověřování nezavedené metody odejmout, jestliže

a) poskytovatel porušil podmínky stanovené k ověřování nezavedené metody tímto zákonem nebo v povolení k ověřování nezavedené metody, a to  na základě výsledků vlastních zjištění nebo podnětu etické komise ustavené poskytovatelem pro ověřování nezavedené metody (dále jen „etická komise"), nebo

b) k odejmutí povolení dal podnět  příslušný krajský úřad, který v rámci kontrolní činnosti zjistil porušení podmínek pro poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona nebo  jiného právního předpisu.

(5) Poskytovatel, kterému bylo odejmuto povolení k ověřování nezavedené metody, je povinen ověřování neprodleně ukončit a provést takové úkony, aby v souvislosti s ukončením ověřování nebylo ohroženo zdraví nebo život pacientů.

(6) Účastníkem řízení o udělení nebo neudělení povolení k ověřování nezavedené metody je poskytovatel, který předložil žádost podle § 33.

§ 35

  Poskytovatel před zahájením ověřování nezavedené metody

a) ustaví etickou komisi,

b) uzavře pojištění odpovědnosti za škodu na zdraví způsobenou pacientům v souvislosti s ověřováním nezavedené metody, a to s pojišťovnou, které bylo uděleno povolení k provozování pojišťovací činnosti podle jiného právního předpisu6); rozsah pojištění musí odpovídat rizikům spojeným s konkrétní ověřovanou metodou.  

§ 36

(1) Etická  komise je  nezávislou komisí,  jejímž úkolem je

a) posuzovat z etického hlediska ověřování nezavedené metody,

b) vykonávat  dohled  nad  průběhem ověřování nezavedené metody z  hlediska  bezpečnosti a zachovávání  práv  pacientů, na nichž je nezavedená metoda ověřována.

(2) Členy etické komise jsou zdravotničtí  pracovníci  a další osoby, z nichž nejméně dvě třetiny nesmějí být v pracovně právním nebo obdobném vztahu k poskytovateli, který ji ustavil, členem kontrolního orgánu, statutárním orgánem, členem statutárního orgánu nebo společníkem tohoto poskytovatele. Etická komise musí mít nejméně 5 členů. Předsedu a členy etické komise jmenuje a odvolává poskytovatel. Členy etické komise mohou být  pouze osoby bez osobního zájmu  na ověřování nezavedené metody; člen etické komise předloží o této skutečnosti čestné prohlášení.

(3) Pokud etická komise zjistí při své činnosti skutečnosti, které nasvědčují tomu, že nejsou dodržovány podmínky, za nichž lze nezavedenou metodu ověřovat, neprodleně tyto skutečnosti sdělí poskytovateli a ministerstvu.

§ 37

(1) Poskytovatel ověřující nezavedenou metodu je povinen

a) podávat ministerstvu ve lhůtách stanovených v povolení k ověřování nezavedené metody zprávy o jednotlivých etapách ověřování,

b) neprodleně přerušit nebo zastavit ověřování nezavedené metody, vznikne-li opodstatněná pochybnost, že nezavedená metoda nepřinese předpokládaný výsledek, nebo že její ověřování by mohlo vést k dlouhodobému nebo vážnému poškození zdraví pacientů, na němž je ověřována; tuto skutečnost neprodleně oznámit ministerstvu,

c) neprodleně oznámit ministerstvu vzniklou nežádoucí příhodu; nežádoucí příhodou se rozumí nepříznivá změna zdravotního stavu pacienta vzniklá v důsledku ověřování nezavedené metody,

d) umožnit kontrolu v průběhu ověřování nezavedené metody osobám pověřeným ministerstvem nebo členům etické komise.

(2) Poskytovatel předloží do 30 dnů po ukončení ověřování nezavedené metody ministerstvu závěrečnou zprávu o výsledku ověřování, ve které zároveň posoudí nezavedenou metodu z hlediska možnosti jejího využití při poskytování zdravotních služeb. Pokud bylo pro udělení povolení k ověřování nezavedené metody vydáno závazné stanovisko Státním úřadem pro jadernou bezpečnost, předloží poskytovatel do 30 dnů po ukončení ověřování Státnímu úřadu pro jadernou bezpečnost zprávu o průběhu ozáření a skutečnostech důležitých z hlediska radiační ochrany.

§ 38

(1) Ministerstvo na základě závěrečné zprávy o výsledku nezavedené metody, z níž vyplývá možnost jejího využití při poskytování zdravotních služeb, posoudí, zda nezavedená metoda splňuje podmínky pro zavedení do klinické praxe. Při posuzování výsledků nezavedené metody přihlíží k přínosům této metody pro zlepšení zdravotního stavu pacientů.

(2) Ministerstvo na základě závěru posouzení nezavedenou metodu uzná jako standardní metodu, nebo ji neuzná. Tuto skutečnost sdělí poskytovateli, který nezavedenou metodu ověřoval, a jde-li o její neuznání, uvede důvody, které vedly k tomuto závěru.

(3) Ministerstvo uveřejní ve věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup

a) uznanou standardní metodu,

b) neuznanou nezavedenou metodu, včetně důvodů, které vedly k jejímu neuznání.

Hlava IV

Posudkové zdravotní služby a lékařské posudky,
pracovně lékařské služby, posuzování nemocí z povolání

Díl 1

Posudkové zdravotní služby a lékařské posudky 

§ 39

  Součástí posudkových zdravotních služeb je posuzování

a) zdravotní způsobilosti ke vzdělávání a v průběhu vzdělávání (dále jen „vzdělávání") nebo k tělesné výchově a sportu nebo k jiným činnostem podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů,

b) zdravotní způsobilosti pro potřebu a na žádost správních orgánů nebo jiných orgánů v případech stanovených jinými právními předpisy,

c) zdravotní způsobilosti na vyžádání pacientem nebo jeho zákonným zástupcem nebo s jeho souhlasem na vyžádání právnickou osobou,

d) zdravotní způsobilosti k práci nebo k výkonu služby na základě pracovně lékařské prohlídky; součástí posuzování zdravotní způsobilosti k práci nebo k výkonu služby je zejména posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců podle § 51 až § 56,

e) zdravotního stavu při nemoci z povolání,

f) zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění a pro potřeby úřadu práce,

g) zdravotního stavu pacienta pro jiné účely.

§ 40

(1) Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti nebo o zdravotním stavu (dále jen „lékařský posudek") vydává poskytovatel na žádost pacienta, který je posuzovanou osobou, nebo jiné k tomu oprávněné osoby po posouzení zdravotní způsobilosti, popřípadě zdravotního stavu posuzované osoby, posuzujícím lékařem, a to na základě zhodnocení

a) výsledků lékařské prohlídky a dalších potřebných odborných vyšetření (dále jen „lékařská prohlídka"),

b) výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě jejím registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktický lékař pro děti a dorost (dále jen „registrující poskytovatel"), nebo jde-li o posuzovanou osobu, o jejímž zdravotním stavu je vedena dokumentace na území jiného státu, též na základě výpisu z této dokumentace, ke kterému je přiložen úředně ověřený překlad do českého jazyka; úředně ověřený překlad se nepředkládá k výpisu ze zdravotnické dokumentace vedené ve slovenském jazyce. Výpis ze zdravotnické dokumentace posuzující lékař může vyžádat prostřednictvím posuzované osoby,

c) požadavků na zdravotní náročnost pro výkon práce nebo služby, vzdělávání, sportu, tělesné výchově nebo jiné činnosti (dále jen „činnost"), pro které je osoba posuzována, a podmínek, za kterých je činnost  vykonávána.

(2) Lékařský posudek vydává registrující poskytovatel posuzované osoby, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak. Posuzujícím lékařem je lékař se způsobilostí v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktický lékař pro děti a dorost, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

§ 41

(1) Lékařský posudek musí být vydán nejdéle do 10 pracovních dnů od obdržení posledního potřebného podkladu, nestanoví-li tento zákon nebo jiný právní předpis jinak. Pro účely posouzení dalšího trvání zdravotní způsobilosti lze lékařskou prohlídku posuzované osoby provést nejdříve 90 dnů před koncem platnosti dosavadního lékařského posudku; tím není dotčena možnost provedení lékařské prohlídky při změně zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu nebo podezření na tyto změny.

(2) Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda je posuzovaná osoba pro účel, pro který je posuzována, zdravotně způsobilá, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou, anebo zda její zdravotní stav splňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována.

(3) Stejnopis lékařského posudku je součástí zdravotnické dokumentace vedené o posuzované osobě. Posouzení zdravotní způsobilosti nebo zdravotního stavu pro potřeby vydání lékařského posudku hradí ten, kdo o něj žádá, pokud z tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá jinak.

(4) Lékařský posudek se nevydá, jestliže se posuzovaná osoba odmítne podrobit lékařské prohlídce; posuzující lékař tuto skutečnost zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o této osobě. Jestliže o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby požádala jiná k tomu oprávněná osoba, poskytovatel jí oznámí nevydání posudku, včetně důvodu jeho nevydání. Jestliže nebyl lékařský posudek vydán, pohlíží se na posuzovanou osobu pro činnost, pro kterou měla být zdravotně posouzena, jako na zdravotně nezpůsobilou nebo jako na osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.

§ 42

(1) Poskytovatel, který lékařský posudek vydal, zajistí neprodleně jeho prokazatelné předání

a) posuzované osobě, a

b) osobě, která o posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby za účelem vydání posudku oprávněně požádala, není-li posuzovanou osobou.

(2) Osobě, která není osobou uvedenou v odstavci 1 písm. b), a které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, předává posudek posuzovaná osoba, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

(3) Právní  účinky lékařského posudku

a) se závěrem o zdravotní nezpůsobilosti  posuzované osoby nebo zdravotní způsobilosti s podmínkou nastávají pro osobu, které byl předán, dnem jeho prokazatelného předání,

b) se závěrem o zdravotní způsobilosti posuzované osoby nastávají pro osobu, které byl předán, dnem, kdy končí platnost předcházejícího posudku, nejdříve však dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení potvrzení posudku krajským úřadem,

c) o zdravotním stavu nastávají pro osobu, které byl předán, dnem uplynutí lhůty pro podání návrhu na jeho přezkoumání nebo dnem prokazatelného doručení potvrzení posudku krajským úřadem.

(4) Lékařský posudek lze použít pro účely, pro které byl vydán, do 90 dnů ode dne jeho vydání, není-li v něm nebo jiném právním předpise stanovena kratší lhůta. Jestliže správní úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, napadený lékařský posudek  podle § 45 odst.  2 písm. a) potvrdí,  může tento posudek k tomu oprávněná osoba použít pro účely, pro které byl vydán, do 10 pracovních dnů ode dne  prokazatelného doručení potvrzení posudku.

(5) Lékařský posudek pozbývá platnost uplynutím doby, na kterou byl vydán, nebo dnem, kdy měla být podle jiného právního předpisu nebo rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví nebo posuzujícího lékaře nebo jiné k tomu oprávněné osoby provedena lékařská prohlídka za účelem dalšího posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby. Lékařskou prohlídku k vydání nového lékařského posudku lze provést nejdříve 90 dnů před skončením platnosti dosavadního lékařského posudku. Časová platnost dosavadního lékařského posudku a lhůta k provedení lékařské prohlídky stanovená orgánem ochrany veřejného zdraví nebo jiným právním předpisem za účelem dalšího posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby se provedením lékařské prohlídky podle věty druhé nemění. Jestliže je lékařský posudek neplatný, považuje se posuzovaná osoba pro účel, pro který měla být zdravotně posouzena, za zdravotně nezpůsobilou nebo za osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován.

§ 43

(1) Posuzující lékař, který zjistí, že posuzovaná osoba není nadále zdravotně způsobilá k výkonu činnosti nebo k výkonu činnosti s podmínkou, anebo že její zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována, oznámí tuto skutečnost posuzované osobě a bezodkladně též osobě, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, je-li mu tato osoba známa. Posuzovaná osoba se pro tuto činnost považuje za zdravotně nezpůsobilou, popřípadě zdravotně způsobilou s podmínkou, nebo za osobu, jejíž zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byla posuzována, a to do doby, než nastanou právní účinky nového lékařského posudku.  

(2) Lékař, který má důvodné podezření, že změnou zdravotního stavu pacienta došlo ke změně zdravotní způsobilosti k  činnosti nebo k výkonu činnosti s podmínkou,  anebo  že  jeho zdravotní stav nesplňuje předpoklady nebo požadavky, ke kterým byl posuzován, je povinen o této skutečnosti informovat pacienta a poskytovatele příslušného k vydání lékařského posudku, je-li mu poskytovatel znám nebo jestliže mu jejich adresu pacient sdělil. Součástí informace jsou údaje o zdravotním stavu pacienta, které vedly k podezření, že došlo ke změně zdravotní způsobilosti.  

(3) Za účelem zjištění zdravotní způsobilosti a vydání lékařského posudku na základě informace podle odstavce 2 je posuzovaná osoba povinna dostavit se na vyzvání poskytovatele příslušného k vydání lékařského posudku nebo jiné k tomu oprávněné osoby v určeném termínu k lékařské prohlídce. Nedostaví-li se k lékařské prohlídce, považuje se za zdravotně nezpůsobilou a posuzující lékař to, že se nedostavila k prohlídce, oznámí osobě, které uplatněním posudku vznikají práva nebo povinnosti, pokud mu je tato osoba známa.

§ 44

(1) Má-li posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, za to, že lékařský posudek je nesprávný, může do 10 pracovních dnů ode dne jeho prokazatelného předání podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Osoba, které uplatněním posudku vznikají práva nebo povinnosti, a které byl posudek předán posuzovanou osobou, může návrh na přezkoumání lékařského posudku podat nejdéle do 100 dnů od jeho vydání.

(2) Jestliže byl návrh na přezkoumání lékařského posudku podán po uplynutí lhůty podle odstavce 1, poskytovatel návrh odloží. Tuto skutečnost písemně sdělí osobě, která návrh na přezkoumání lékařského posudku podala, a osobě, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, pokud je mu známa, a posuzované osobě, nejde-li o osoby, které návrh podaly. Při prokázání důvodů, které posuzované osobě nebo jiné osobě oprávněné k podání návrhu na přezkoumání objektivně bránily v podání návrhu ve stanovené lhůtě, může poskytovatel zmeškání lhůty pro podání návrhu prominout.

(3) Návrh na přezkoumání lékařského posudku nemá odkladný účinek, jestliže z jeho závěru vyplývá, že posuzovaná osoba je pro účel, pro nějž byla posuzována, zdravotně nezpůsobilá nebo zdravotně způsobilá s podmínkou.

(4) Vyhoví-li poskytovatel návrhu na přezkoumání v plném rozsahu, napadený lékařský posudek bezodkladně zruší a na základě zjištěných skutečností, popř. nového posouzení zdravotní způsobilosti vydá posudek nový.

(5) Pokud poskytovatel návrhu na přezkoumání lékařského posudku nevyhoví v plném rozsahu, postoupí do 10 pracovních dnů ode dne jeho doručení spis s návrhem na přezkoumání, včetně podkladů potřebných pro přezkoumání lékařského posudku a se svým stanoviskem, správnímu úřadu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb.

(6) Poskytovatel sdělí písemně skutečnost, že mu byl návrh na přezkoumání lékařského posudku podán, osobě, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, pokud je mu známa, a posuzované osobě, nejde-li o osoby, které návrh podaly. Obdobně postupuje, vyhoví-li návrhu na přezkoumání lékařského posudku v plném rozsahu nebo postoupí-li návrh na přezkoumání správnímu úřadu, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb.  

§ 45

(1) Správní úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, při přezkoumání lékařského posudku zjišťuje, zda

a) bylo posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby provedeno a lékařský posudek vydán k tomu oprávněným poskytovatelem,

b) byly provedeny lékařské prohlídky, které stanoví právní předpisy nebo které indikoval posuzující lékař,

c) byl zdravotní stav posuzované osoby pro účely zdravotního posouzení zjištěn úplně, a

d) závěr o posouzení zdravotní způsobilosti odpovídá zjištěnému zdravotnímu stavu;

   při přezkoumání lékařského posudku vychází z podkladů předaných poskytovatelem.

(2) Správní úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, do 15 pracovních dnů ode dne doručení spisu s návrhem na přezkoumání lékařského posudku

a) tento návrh zamítne a napadený lékařský posudek potvrdí, nebo

b) napadený lékařský posudek zruší a vrátí věc poskytovateli k vydání nového lékařského posudku, nebo

c) napadený lékařský posudek zruší.

(3) Správní úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, může v rozsahu potřebném pro přezkoumání lékařského posudku podle odstavce 1

a) vyzvat poskytovatele k doplnění jím předaných podkladů a zároveň určit lhůtu, v níž je poskytovatel povinen podklady předložit; poskytovatel je povinen poskytnout potřebnou součinnost,

b) požadovat další odborné stanovisko;

   v těchto případech se běh lhůty podle odstavce 2 přeruší.

(4) Další návrh na přezkoumání lékařského posudku potvrzeného nebo zrušeného správním úřadem, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, nelze podat. Jestliže správní úřad, který poskytovateli udělil oprávnění k poskytování zdravotních služeb, potvrdí lékařský posudek, lze provést nové posouzení zdravotní způsobilosti posuzované osoby pouze v tom případě, jestliže je z lékařské prohlídky zřejmé, že posouzení její zdravotní způsobilosti povede pravděpodobně k jinému závěru, než je uveden v dosavadním lékařském posudku.  

§ 46

(1) Při posuzování zdravotní způsobilosti a vydávání lékařského posudku podle § 44 a § 45 se postupuje obdobně s tím, že je-li poskytovatelem

a) Vězeňská služba, návrh na přezkoumání lékařského posudku předá posuzující lékař řediteli organizační jednotky Vězeňské služby, v nichž jsou poskytovány zdravotní služby, který podle § 44 lékařský posudek přezkoumá; pokud ředitel organizační jednotky Vězeňské služby návrhu na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho Generálnímu ředitelství Vězeňské služby, které postupuje podle § 45,

b) Bezpečnostní informační služba, návrh na přezkoumání lékařského posudku podle § 44 přezkoumá posuzující lékař; pokud návrhu na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho řediteli Bezpečnostní informační služby, který postupuje podle § 45,

c) Úřad pro zahraniční styky a informace, návrh na přezkoumání lékařského posudku podle § 44 přezkoumá posuzující lékař; pokud návrhu na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho řediteli Úřadu pro zahraniční styky a informace, který postupuje podle § 45,

d) Generální ředitelství cel, návrh na přezkoumání lékařského posudku podle § 44 přezkoumá posuzující lékař; pokud návrhu na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho generálnímu řediteli Generálního ředitelství cel, který postupuje podle § 45,

e) Ministerstvo vnitra, návrh na přezkoumání lékařského posudku předá posuzující lékař určenému zdravotnickému pracovníkovi ve zdravotnickém zařízení v oboru působnosti Ministerstva vnitra,  popřípadě organizační složky státu jím zřízené, v nichž jsou poskytovány zdravotní služby, který podle § 44 lékařský posudek přezkoumá; pokud určený zdravotnický pracovník návrhu na přezkoumání nevyhoví v plném rozsahu, předá ho Ministerstvu vnitra, které postupuje podle § 45.

(2) Jde-li o přezkoumání lékařského posudku o zdravotní způsobilosti leteckého personálu, postupuje se podle zákona o civilním letectví.

 

Společná ustanovení pro posudkové zdravotní služby a lékařské posudky

§ 47

(1) Při posuzování zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění se použijí ustanovení § 39 až § 46 obdobně s tím, že

a) dokladem o prokazatelném předání rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti posuzované osobě je záznam ve zdravotnické dokumentaci, který posuzovaná osoba podepíše, nebo v případě zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence vyznačení doručení na dodejce,

b) rozhodnutí nabývá právní účinky dnem vydání,

c) lhůta pro podání návrhu na přezkoumání podle § 44 odst. 1 činí 3 pracovní dny; tento návrh nemá odkladný účinek,

d) lhůta pro postoupení návrhu na přezkoumání podle § 44 odst. 5 činí 5 pracovních dnů,

e) účastníkem řízení o přezkoumání rozhodnutí je poskytovatel, který rozhodnutí vydal, a osoba, jejíž zdravotní stav je posuzován; návrh na přezkoumání rozhodnutí může podat tato osoba nebo osoba, které uplatněním rozhodnutí vznikají práva nebo povinnosti.

(2) Posuzování  zdravotního stavu pro účely důchodového pojištění, nemocenského pojištění, státní sociální podpory, pomoci v hmotné nouzi, sociálních služeb, sociální péče a úrazového pojištění upravují jiné právní předpisy.

(3) Ustanovení o povinnosti zachovávat mlčenlivost podle jiného právního předpisu se použijí tak, aby nebyla zkrácena procesní práva posuzované osoby a osob, kterým jeho uplatněním vznikají práva a povinnosti. Tím nejsou dotčeny jiné právní předpisy, které stanoví povinnost sdělovat určité skutečnosti, popřípadě povinnost zachovávat o určitých skutečnostech mlčenlivost.

§ 48

   Při rozhodování orgánu nemocenského pojištění o zdravotním stavu pro účely nemocenského pojištění podle jiného právního předpisu7) se ustanovení  § 39 až § 46   nepoužijí.

§ 49

Posuzování zdravotní způsobilosti ke vzdělávání, k tělesné výchově a sportu  

(1) Zdravotní způsobilost ke vzdělávání posuzuje a lékařský posudek o zdravotní způsobilosti vydává registrující poskytovatel. Posuzujícím lékařem je lékař se způsobilostí v oboru praktický lékař pro děti a dorost nebo v oboru všeobecné praktické lékařství, pokud tento zákon nebo jiný právní předpis nestanoví jinak.

(2) Jestliže se praktické vyučování nebo praktická příprava uskutečňuje

a) na pracovištích právnických nebo fyzických osob, vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti osoby připravující se na povolání před jejím zařazením na praktické vyučování nebo praktickou přípravu a v jejich průběhu poskytovatel pracovně lékařských služeb této osoby,

b) pouze ve škole nebo školském zařízení, vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti osoby připravující se na povolání před jejím zařazením na praktické vyučování a v jeho průběhu poskytovatel pracovně lékařských služeb školy,

c) na pracovištích osob uvedených v písmenu a) i ve škole nebo školském zařízení, vydává lékařský posudek o zdravotní způsobilosti osoby připravující se na povolání před jejím zařazením na praktické vyučování a v jeho průběhu poskytovatel pracovně lékařských služeb osob uvedených v písmenu a).

(3) Zdravotní způsobilost k 

a) tělesné výchově v rámci vzdělávacích programů a uvolnění z vyučování v předmětu tělesná výchova, sportu pro všechny8), výkonnostnímu sportu v organizovaných sportovních soutěžích, pokud nejde o případy podle písmene b) nebo c), posuzuje a lékařský posudek vydává registrující poskytovatel,

b) vrcholovému sportu, ke sportovní reprezentaci státu a její přípravě posuzuje a lékařský posudek vydává poskytovatel  v oboru tělovýchovné lékařství; vrcholovým sportem pro účely tohoto zákona se rozumí oblast sportu, která zahrnuje státní sportovní reprezentaci a přípravu talentovaných sportovců k této reprezentaci, kterými jsou členové resortních sportovních center8) nebo sportovních center mládeže a obdobných zařízení pro přípravu sportovců,

c) vzdělávání ve školách se zaměřením na sport a tělesnou výchovu a v průběhu výuky posuzuje a lékařský posudek vydává poskytovatel v oboru tělovýchovné lékařství.

(4) Právnická osoba vykonávající činnost školy, v níž se uskutečňuje vzdělávání, jehož součástí je praktické vyučování, hradí posuzování zdravotní způsobilosti, včetně lékařských prohlídek, žáků střední školy nebo studentů vyšší odborné školy.

§ 50

   Prováděcí právní předpis stanoví

a) postupy při zajišťování lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu odborných vyšetření,

b) seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k vzdělávání, sportu, tělesné výchově nebo jiné činnosti,

c) náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti.   

Díl 2

Pracovně lékařské služby
a posuzování zdravotní způsobilosti uchazeče o práci

Pracovně lékařské služby

§ 51

(1) Pracovně lékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je poradenství zaměřené na ochranu zdraví zaměstnanců před pracovními úrazy, nemocemi z povolání, a nemocemi souvisejícími s prací, a dále diagnostické, konzultační a posudkové zdravotní služby poskytované zaměstnancům k tomu příslušným poskytovatelem; jejich součástí je pravidelný dohled  na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby (dále jen „práce"), vykonávaný k tomu příslušnými poskytovateli za účelem zjišťování podmínek práce ve vztahu ke zdraví  zaměstnanců  a hodnocení vlivu podmínek práce na  zdraví.  

(2) Pracovně lékařské služby pro zaměstnance zajišťuje zaměstnavatel za podmínek stanovených tímto zákonem a jinými právními předpisy.

§ 52

(1) Poskytovatelem pracovně lékařských služeb je poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství nebo poskytovatel v oboru pracovní lékařství, pokud s ním zaměstnavatel uzavřel písemnou smlouvu.  

(2) Jde-li o posuzování zdravotní způsobilosti k práci zaměstnanců zařazených podle jiného právního předpisu9) do kategorie první nebo druhé a není-li součástí práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, může zaměstnavatel uzavřít smlouvy s jejich registrujícími poskytovateli v oboru všeobecné praktické lékařství. 

(3) Zaměstnavatel, který uzavřel smlouvu podle odstavce 2, zajišťuje pracovně lékařské služby, které jdou nad rámec posuzování zdravotní způsobilosti k práci, na základě  písemné smlouvy s poskytovatelem uvedeným v odstavci 1.

§ 53

Zaměstnavatel je povinen

a) umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovně lékařských služeb vstup na každé své pracoviště a sdělit jim informace potřebné k hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na pracovišti, včetně výsledků měření faktorů pracovních podmínek, předložit jim technickou dokumentaci strojů a zařízení, sdělit jim informace rozhodné pro ochranu zdraví při práci; v případě pracovišť, která podléhají z důvodu státního nebo jiného zákonem chráněného tajemství zvláštnímu režimu, vstupují na tato pracoviště pouze určení zaměstnanci poskytovatele pracovně lékařských služeb, kteří jsou v tomto případě povinni dodržet zvláštní režim,   

b) při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti,

c) při odeslání zaměstnance k pracovně lékařské prohlídce podle tohoto zákona nebo jiných právních předpisů vybavit jej žádostí obsahující údaje o druhu práce, režimu práce a pracovních podmínkách, ke kterým je posouzení zaměstnance požadováno,

d) je-li právnickou nebo fyzickou osobou, na jejímž pracovišti se připravují osoby na povolání, zajišťovat též pracovně lékařské služby  podle § 49 odst. 2 písm. a) nebo c).

§ 54

   Zaměstnanec je povinen

a) podrobit se pracovně lékařským službám u poskytovatele pracovně lékařských služeb, se kterým zaměstnavatel uzavřel smlouvu, a dalším zdravotním službám indikovaným poskytovatelem pracovně lékařských služeb pro hodnocení zdravotního stavu; poskytovatele dalších zdravotních služeb určí zaměstnanci poskytovatel pracovně lékařských služeb; další zdravotní služby jsou součástí pracovně lékařských služeb,

b) podrobit se pracovně lékařským službám nařízeným podle jiného právního předpisu,

c) sdělit poskytovateli pracovně lékařských služeb jméno a  adresu registrujícího poskytovatele a dalších poskytovatelů, kteří ho přijali do péče,

d) sdělit poskytovateli pracovně lékařských služeb na jeho žádost nebo z vlastního podnětu všechny jemu známé nebo podezřelé skutečnosti související s ochranou zdraví při práci.

§ 55

(1) Poskytovatel pracovně lékařských služeb je povinen

a) informovat zaměstnance o možném vlivu faktorů pracovních podmínek na jeho zdraví, a to se znalostí vývoje jeho zdravotního stavu,

b) informovat zaměstnavatele o možném vlivu faktorů pracovních podmínek na zdravotní stav jeho zaměstnanců,

c) spolupracovat se zaměstnavatelem, zaměstnanci a s odborně způsobilými osobami podle zákona upravujícího zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci10) s orgány ochrany veřejného zdraví a dalšími správními orgány,

d) neprodleně oznamovat zaměstnavateli zjištění závažných nebo opakujících se skutečností negativně ovlivňujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci,

e) podat podnět kontrolním orgánům v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci11) k sjednání nápravy nad dodržováním povinností v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci12) v případě, že zjistí, že zaměstnavatel nepostupuje v souladu s lékařskými posudky nebo přes opakované upozornění neplní povinnosti v bezpečnosti a ochraně zdraví při práci stanovené jinými právními předpisy.

(2) Poskytovatel pracovně lékařských služeb je oprávněn požadovat po zaměstnavateli zajištění měření, popřípadě expertizy, a to za účelem analýzy pracovních podmínek, pracovního prostředí a odezvy organismu zaměstnanců, včetně výsledků kategorizace zdravotních rizik, pokud má podezření, že došlo k takové změně pracovních podmínek, která negativně ovlivňuje nebo by mohla ovlivnit zdraví zaměstnanců. Zaměstnavatel je povinen měření nebo expertízy požadované poskytovatelem podle věty první zajistit. Jestliže s požadavkem na zajištění těchto měření nebo expertíz  nesouhlasí, požádá o stanovisko příslušnou krajskou hygienickou stanici, nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o práci v ionizujícím prostředí13). V žádosti nesouhlas se zajištěním měření nebo expertíz podle požadavku poskytovatele pracovně lékařských služeb odůvodní.

(3) Krajská hygienická stanice nebo Státní úřad pro jadernou bezpečnost přezkoumá důvod žádosti zaměstnavatele a své stanovisko písemně sdělí do 15 dnů od obdržení žádosti  zaměstnavateli.

§ 56

  Zaměstnavatel hradí pracovně lékařské služby poskytované jeho zaměstnancům, s výjimkou posuzování nemocí z povolání, a sledování vývoje nemocí z povolání a vývoje zdravotního stavu při lékařských preventivních prohlídkách po skončení rizikové práce, upravených v zákoně o ochraně veřejného zdraví9).

§ 57

Posuzování zdravotní způsobilosti osoby ucházející se o práci

(1) Jde-li o osobu ucházející se o práci, postupuje se při posuzování její zdravotní způsobilosti k práci obdobně jako při posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců v rámci pracovně lékařských služeb s tím, že

a) vstupní lékařská prohlídka se uskutečňuje u poskytovatele pracovně lékařských služeb, se kterým má  případný zaměstnavatel uzavřenu smlouvu; zaměstnavatel může uznat posudek registrujícího poskytovatele v oboru všeobecné praktické lékařství, jde-li o práci, která je podle jiného právního předpisu9) zařazena do kategorie první nebo druhé a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy,

b) osoba ucházející se o práci se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovněprávního vztahu nebo obdobného vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce.

(2) Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o práci, pokud se s případným zaměstnavatelem nedohodne jinak, nebo nestanoví-li jiný právní předpis jinak.

§ 58

Prováděcí právní předpis, nestanoví-li jiný právní předpis14) jinak, stanoví

a) postupy při zajišťování lékařských prohlídek, druhy, četnost a obsah lékařských prohlídek nezbytných pro zjištění zdravotního stavu posuzované osoby a posuzování zdravotní způsobilosti včetně rozsahu odborných vyšetření,

b) organizaci, obsah a rozsah pracovně lékařských služeb,

c) seznam nemocí, stavů nebo vad, které vylučují nebo omezují zdravotní způsobilost k práci nebo službě,

d) náležitosti lékařského posudku ve vztahu k posuzované činnosti.

 

Díl 3

Nemoci z povolání

Oddíl 1

Posuzování a uznávání nemocí z povolání

§ 59

(1) Zdravotní stav osoby posuzované v souvislosti s nemocí z povolání posuzují poskytovatelé v oboru všeobecné praktické lékařství, kteří poskytují pracovně lékařské služby, nebo v oboru pracovní lékařství.

(2) Nemoci z povolání posuzují, uznávají a vývoj zdravotního stavu osoby s uznanou nemocí z povolání sledují poskytovatelé v oboru pracovní lékařství, kteří získali povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání.

§ 60

(1) Poskytovatel uvedený v § 59 odst. 2 nemoci z povolání uznává na základě

a) výsledků odborných vyšetření provedených poskytovatelem uvedeným v § 59 odst. 1 a jeho stanoviska,

b) výsledků dalších odborných vyšetření, a

c) ověření podmínek vzniku nemocí z povolání podle odstavce 3.

(2) Poskytovatel uvedený v § 59 odst. 1 za účelem posouzení a uznání nemocí z povolání předá poskytovateli uvedenému v § 59 odst. 2 kopii zdravotnické dokumentace v rozsahu potřebném k posouzení nemoci. Obdobně se postupuje, nesplňuje-li nemoc posuzované osoby nadále podmínky pro trvání nemoci z povolání stanovené prováděcím právním předpisem.

(3) Při posuzování nemocí z povolání se vedle zhodnocení skutečností uvedených v § 40 ověřují též podmínky vzniku nemocí z povolání15). Tyto podmínky ověřuje

a) příslušný orgán ochrany veřejného zdraví, 

b) Státní úřad pro jadernou bezpečnost, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání v souvislosti s prací v podmínkách ionizujícího záření,  

c) poskytovatel pracovně lékařských služeb podle § 59  odst. 2, jde-li o podezření na vznik nemoci z povolání při výkonu práce v zahraničí, k níž byl zaměstnanec vyslán zaměstnavatelem se sídlem v České republice, a to na základě sdělení posuzovanou osobou a podrobného písemného vyjádření vysílajícího zaměstnavatele o podmínkách, za kterých byla práce v zahraničí vykonávána, popřípadě dalších zjištění z místa výkonu práce; výsledky ověření podmínek vzniku nemocí z povolání jsou pro poskytovatele posuzujícího nemoc z povolání závazné. 

(4) V případě osob trvale žijících v zahraničí se při posuzování a uznávání nemocí  z povolání vychází z lékařské zprávy vydané v zemi pobytu posuzované osoby a ověřené k tomu příslušným orgánem země, pokud z vyhlášených mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, nevyplývá jinak; k lékařské zprávě musí být připojen její úředně ověřený překlad do českého jazyka; překlad se nevyžaduje, jde-li o lékařskou zprávu ve slovenském jazyce. 

(5) Ze závěru lékařského posudku musí být zřejmé, zda se nemoc posuzované osoby uznává jako nemoc z povolání, nebo zda nemoc posuzované osoby již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání stanovené prováděcím právním předpisem. Poskytovatel uvedený v § 59 odst. 2,  který vydal lékařský posudek,  zajistí neprodleně jeho prokazatelné předání osobám podle § 42 odst. 1 a dalším osobám, kterým uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, jejichž výčet je vymezen prováděcím právním předpisem. 

§ 61

(1) Poskytovatel je povinen odeslat k poskytovateli uvedenému v § 59 odst. 1 osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání, nebo k poskytovateli uvedenému v § 59 odst. 2, je-li podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání. Povinnost odeslat zaměstnance k poskytovateli uvedenému v § 59 odst. 1 nebo 2 má též zaměstnavatel, má-li důvodné podezření  na vznik nemoci z povolání  nebo, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání.

(2) Pokud poskytovatel uvedený v § 59 odst. 2 uznal nemoc z povolání na základě chybných údajů při posuzování nemoci z povolání, provede nové posouzení zdravotního stavu posuzované osoby; na základě nového posouzení vydá nový lékařský posudek, jímž se nemoc z povolání uzná, nebo z jehož závěru bude zřejmé, že nejde o nemoc z povolání.

(3) V případě podezření na vznik nemoci z povolání nebo podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání, je posuzovaná osoba povinna podrobit se odbornému vyšetření indikovanému poskytovatelem uvedeným v § 59 odst. 1 nebo 2, a to u poskytovatele, kterého mu tento poskytovatel určí. Poskytovatel uvedený v § 59 odst. 1 nebo 2 určenému poskytovateli sdělí skutečnosti, které vedly k podezření podle věty první. Určený poskytovatel je povinen provést odborné vyšetření v termínu dohodnutém s posuzovanou osobou, nejdéle však do 30 dnů od dne sdělení poskytovatelem pracovně lékařských služeb.

(4) Jestliže se posuzovaná osoba odmítne podrobit odbornému vyšetření, nahlíží se na  ni jako na osobu, která nemocí z povolání netrpí. Uvedenou skutečnost musí poskytovatel sdělit osobě povinné k náhradě škody na zdraví, pokud je mu známa. Lékařský posudek se nevydá.

§ 62

   Zaměstnavatel je povinen umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele uvedeného v § 59 odst. 1 nebo 2 vstup na pracoviště, kde zaměstnanec nebo bývalý zaměstnanec pracuje nebo pracoval za podmínek, jejichž vlivem posuzovaná nemoc z povolání vznikla, a to za účelem zjištění dalších skutečností nebo provedení klinického testu, popřípadě odebrání vzorku materiálu nebo pořízení audiovizuálního záznamu potřebného k posouzení nemoci z povolání. Zaměstnavatel je též povinen pro zajištění objektivity šetření a ověření podmínek vzniku nemoci z povolání umožnit vstup na pracoviště bývalému zaměstnanci.

§ 63

   Prováděcí právní předpis stanoví

a) podrobnosti o posuzování a uznávání nemocí z povolání,

b) podrobnosti o posuzování nemocí z povolání v případech, kdy nemoc nadále nesplňuje podmínky nemocí z povolání,

c) okruh osob, kterým poskytovatelé uvedení v § 59 odst. 2 předávají lékařský posudek o nemoci z povolání,

d) podmínky, za nichž nelze nemoc nadále uznat za nemoc z povolání.

Oddíl 2

Povolení k uznávání nemocí z povolání

§ 64

(1) Ministerstvo udělí povolení k uznávání nemocí z povolání poskytovateli v oboru pracovní lékařství na základě jeho žádosti, která  obsahuje

a) dentifikační údaje poskytovatele

b) kopii oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru pracovní lékařství,

c) rozsah a objem zdravotních služeb, které je schopen zajistit, a jejich minimální personální zabezpečení,

d) minimální technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení,

e) cenu za zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, za kterou hodlá zdravotní služby poskytovat.

(2) Poskytovatel může podat žádost na základě výzvy zveřejněné ministerstvem. Výzva ministerstva obsahuje

a) místo, kam se žádosti předkládají,

b) lhůtu pro předložení žádostí,

c) území, pro které mají být zdravotní služby poskytovány,

d) požadavky na rozsah a objem požadovaných zdravotních služeb.

(3) Ministerstvo po posouzení předložených žádostí a skutečností v nich uvedených vyřadí poskytovatele, kteří nevyhověli  podmínkám vymezeným ve výzvě, a u ostatních určí  pořadí ve vztahu k území, pro které mají být zdravotní služby poskytovány. Povolení k uznávání nemocí z povolání lze udělit poskytovatelům v pořadí určeném podle věty první. Povolení se uděluje na dobu 5 let.

(4) Povolení k uznávání nemocí z povolání obsahuje

a) údaje podle odstavce 1 písm. a),

b) vymezení území, pro které mají být zdravotní služby poskytovány,

c) rozsah a objem zajišťovaných zdravotních služeb.

(5) Ministerstvo zveřejní seznam poskytovatelů, kterým udělilo povolení k uznávání nemocí z povolání, způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(6) V případě, že se pro dané území nepřihlásí ve stanoveném termínu žádný poskytovatel, zajistí uznávání nemocí z povolání ministerstvo.

(7) Na udělení povolení není právní nárok. Povolení nelze převést ani nepřechází na jiného poskytovatele.

§ 65

   Poskytovatel je povinen písemně oznámit ministerstvu změny všech údajů a podmínek, za nichž bylo povolení k uznávání nemocí z povolání uděleno, a to  do 15 dnů  ode dne jejich vzniku.

§ 66

(1) Povolení k uznávání nemocí z povolání zaniká

a) dnem zániku oprávnění k poskytování zdravotních služeb v oboru pracovní lékařství,

b) odejmutím povolení ministerstvem.

(2) Ministerstvo povolení k uznávání nemocí z povolání

a) odejme, jestliže o to poskytovatel požádá nebo nezajišťuje zdravotní službu pro území uvedené v povolení,

b) může odejmout, jestliže poskytovatel přestal splňovat některou z podmínek podle § 64 odst. 1 písm. c) nebo d) nebo odst. 4 písm. c).

(3) Jde-li o poskytovatele, kterému po skončení období, na něž mu bylo vydáno povolení k uznávání nemocí z povolání, nebylo podle § 64 uděleno nové povolení k uznávání nemocí z povolání, použijí se pro nakládání se zdravotnickou dokumentací obdobně ustanovení zákona o zdravotních službách upravující nakládání se zdravotnickou dokumentací při zániku poskytovatele s tím, že zdravotnickou dokumentaci do doby jejího předání novému poskytovateli příslušnému k uznávání nemocí z povolán přebírá ministerstvo.

Díl 4

Společná ustanovení pro posuzování zdravotní způsobilosti k práci,
pracovně lékařské služby
a posuzování  a uznávání nemocí z povolání
u příslušníků bezpečnostních sborů  a ozbrojených sil

§ 67

(1) Zaměstnavatelem se rozumí též

a) bezpečnostní sbor16), který vykonává práva a povinnosti podle jiného právního předpisu vůči fyzické osobě, která  v bezpečnostním sboru vykonává službu (dále jen „příslušník bezpečnostního sboru"),

b) ozbrojené síly České republiky17), které vykonávají práva a povinnosti podle jiného právního předpisu vůči příslušníkovi ve služebním poměru, který v nich vykonává  službu. 

(2) Zaměstnancem se rozumí příslušník bezpečnostního sboru nebo příslušník ozbrojených sil České republiky ve služebním poměru podle jiného právního předpisu16), 17). 

(3) Místem výkonu práce se rozumí též místo služebního působiště nebo výkonu služby podle jiného právního předpisu.

(4) Je-li jiným právním předpisem stanoveno posuzování  zdravotní způsobilosti příslušníka k výkonu  služby v bezpečnostním sboru nebo v ozbrojených silách České republiky nebo občana, který se uchází o přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru nebo uchazeče o povolání do služebního poměru v ozbrojených silách jinak, postupuje se podle tohoto jiného právního předpisu.

Hlava V

Lékařské ozáření a klinické audity  

Díl 1

Lékařské ozáření

§ 68

(1) Lékařským ozářením se rozumí ozáření fyzických osob podle jiného právního předpisu13). 

(2) Klinickou odpovědností za lékařské ozáření se rozumí odpovědnost za jednotlivá lékařská ozáření, která zahrnuje zejména odůvodnění lékařského ozáření, včetně zhodnocení cílů lékařského ozáření, jeho optimalizaci, klinické hodnocení, praktickou spolupráci s  jinými ošetřujícími zdravotnickými pracovníky, popřípadě získávání informací o předchozím poskytování zdravotních služeb, poskytování informací nebo záznamů o provedeném lékařském ozáření jiným aplikujícím nebo indikujícím odborníkům na jejich žádost a poskytování informací o riziku ionizujícího záření ozařovaným osobám. Nositelem klinické odpovědnosti je aplikující odborník.  

(3) Indikujícím odborníkem se rozumí každý ošetřující lékař nebo zubní lékař, který doporučuje se svým písemným odůvodněním pacienta k lékařskému ozáření aplikujícímu odborníkovi. Indikující odborník je povinen posoudit veškeré informace o zdravotním stavu pacienta významné pro lékařské ozáření, které jsou mu známy, tak, aby vyloučil zbytečné ozáření pacienta.

(4) Aplikujícím odborníkem se rozumí zdravotnický pracovník oprávněný provádět činnosti lékařského ozáření podle jiného právního předpisu, který rozhoduje o poskytování zdravotních služeb s využitím radiologických postupů a poskytování těchto zdravotních služeb zabezpečuje.  

(5) Národními radiologickými standardy se rozumí postupy při poskytování zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření, které odpovídají současným poznatkům vědy a klinické medicíny (dále jen „národní radiologické standardy"). Národní radiologické standardy zveřejní ministerstvo ve věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 69

(1) Poskytovatel poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření, je povinen

a) provést lékařské ozáření jen v případě, že prokáže jeho čistý přínos při zvážení celkového možného diagnostického nebo léčebného přínosu, včetně přímého přínosu pro zdraví osoby nebo přínosu pro společnost, ve srovnání s újmou, kterou může ozáření způsobit; do procesu odůvodnění musí být zapojen indikující i aplikující odborník; indikační kritéria pro odůvodnění lékařského ozáření zveřejňuje ministerstvo ve věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup,

b) vypracovat místní radiologické standardy a zajistit jejich dodržování; při vypracování místních radiologických standardů vychází z národních radiologických standardů, konkrétních podmínek na pracovišti zdravotnického zařízení a rozsahu poskytovaných zdravotních služeb, 

c) provádět interní klinický audit a zjistí-li za základě jeho výsledků nedostatky, provést opatření za účelem jejich odstranění,

d) zajistit provedení externího klinického auditu k tomu oprávněnými osobami; jsou-li externím klinickým auditem zjištěny nedostatky, provede poskytovatel opatření za účelem jejich odstranění; jsou-li externím klinickým auditem zjištěny nedostatky neodhalené interním klinickým auditem, poskytovatel zajistí prošetření důvodů tohoto neodhalení a přijme příslušná opatření; externí klinický audit se neprovádí na radiologických pracovištích zdravotnických zařízení vybavených pouze zubními rentgeny nebo kostními denzitometry.

(2) Poskytovatel je dále povinen zajistit, aby

a) byly místní radiologické standardy k dispozici všem zdravotnickým pracovníkům provádějícím lékařské ozáření,

b) při poskytovaní zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření, s výjimkou poskytování těchto služeb na radiologických pracovištích zdravotnických zařízeních vybavených pouze zubními rentgeny nebo kostními denzitometry, byl k dispozici zdravotnický pracovník se způsobilostí radiologický fyzik v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem.

(3) Registrující poskytovatel pacienta v oboru všeobecné praktické lékařství nebo v oboru praktické lékařství pro děti a dorost je povinen na základě žádosti poskytovatele poskytujícího zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření, předat písemné informace o zdravotním stavu pacienta významné pro lékařské ozáření. Tím není dotčena povinnost podle zákona o zdravotních službách poskytovat informace potřebné k zajištění návaznosti zdravotních služeb.

§ 70

(1) Lékařské ozáření pacientů v rámci lékařsko-právních postupů podle jiných právních předpisů18) lze provádět jen ve zvlášť odůvodněných případech a za použití přiměřených technik tak, aby nebyly překročeny diagnostické referenční úrovně13), a aby byly používány pouze postupy odpovídající národním radiologickým standardům. Lékařsko-právními účely se rozumí postupy prováděné pro pojišťovací nebo právní účely bez lékařské indikace.

(2) Ustanovení o ověřování nezavedených metod se obdobně použijí na ozáření zdravých osob nebo pacientů v rámci dobrovolné účasti na biolékařském výzkumném programu, včetně těch ozáření, které nemají přímý zdravotní přínos pro  osoby podstupující ozáření.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví 

a) obsah činností indikujícího nebo aplikujícího odborníka a spolupracující osoby,

b) pro potřeby vyhledávacích vyšetření s využitím ionizujícího záření požadavky na radiační ochranu, vyšetřovací metody a způsob jejich provádění, způsob zabezpečování jakosti a operativního řízení jakosti a hodnocení dávek, sledování a vyhodnocování činnosti, zvláštní věcné, technické a personální požadavky, počty prováděných vyhledávacíchvyšetření, cílovou skupinu osob a způsob jejich zvaní k vyhledávacímu vyšetření,

c) pravidla radiační ochrany osob ozařovaných pro lékařsko-právní účely,

d) pravidla radiační ochrany ozařovaných pacientek v průběhu těhotenství a kojení.

§ 71

(1)   Národní radiologické standardy obsahují zejména

a) požadavky na specializovanou způsobilost zdravotnických pracovníků,

b) technické parametry radiologických přístrojů, na kterých se provádí lékařské ozáření,

c) způsob stanovení zátěže pacienta a hodnocení evidence podkladů nutných pro odhad dávek pacientů nebo pacientům podané aktivity,

d) radiologické postupy,

e) požadavky na přípravu pacienta k vyšetření a na průběh vlastní metody.

(2) Národní radiologické standardy zveřejňuje ministerstvo ve věstníku a způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Díl 2

Klinické audity

§ 72

(1) Cílem interního klinického auditu je ověřit a zhodnotit, zda zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření, jsou prováděny v souladu s místními radiologickými standardy, a zda je dodržován systém jakosti lékařského ozáření.

(2) Interní klinický audit se provádí jedenkrát za rok, a to prostřednictvím osob, které mají k poskytovateli pracovně právní nebo obdobný vztah.

(3) Poskytovatel vede evidenci provedených interních klinických auditů, ve které zaznamenává termín provedení auditu, zjištění učiněná na jeho základě ve vztahu k cíli stanovenému v odstavci 1 a jméno, popřípadě jména, a příjmení osob, které interní klinický audit provedly,  a jejich vztah k poskytovateli.

§ 73

(1) Cílem externího klinického auditu je hodnocení místních radiologických standardů, jejich souladu s národními radiologickými standardy a dodržování místních radiologických standardů při poskytování zdravotních služeb, jejichž součástí je lékařské ozáření.  Externí klinický audit se provádí nejméně jedenkrát za 5 let.

(2) Externí klinický audit může provádět právnická osoba, které bylo ministerstvem uděleno oprávnění k této činnosti. O udělení oprávnění k provádění externích klinických auditů rozhoduje ministerstvo. Oprávnění k provádění externího klinického auditu nelze převést ani nepřechází na jinou právnickou osobu.

(3) Právnické osobě se udělí oprávnění k provádění externího klinického auditu na její písemnou žádost, jestliže

a) není poskytovatelem nebo společníkem právnické osoby, která je poskytovatelem,

b) její statutární orgán nebo jeho člen nebo člen jejího kontrolního orgánu není současně statutárním orgánem nebo jeho členem nebo členem kontrolního orgánu jiného poskytovatele a není ani poskytovatelem,

c) má vypracována pravidla procesu hodnocení místních radiologických standardů a jejich souladu s národními radiologickými standardy (dále jen „pravidla procesu hodnocení") pro jednotlivé oblasti lékařského ozáření; oblastmi lékařského ozáření se rozumí

   1. radiodiagnostika, včetně intervenční radiologie, kardiologie,

   2. radioterapie,

   3. nukleární medicína, a

d) je personálně zabezpečena pro provádění externího klinického auditu v rozsahu, pro něž je žádáno o udělení oprávnění.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví minimální požadavky na

a) způsob a postupy hodnocení místních radiologických standardů a jejich souladu s národními radiologickými standardy,

b) minimální personální zabezpečení provádění externího klinického auditu.

§ 74

(1) Žádost o udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu kromě obecných náležitostí stanovených správním řádem obsahuje 

a) jméno, popřípadě jména, příjmení, státní občanství, místo trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě osoby bez trvalého pobytu na území České republiky bydliště mimo území České republiky a popřípadě místo hlášeného pobytu na území České republiky a datum narození osob, které jsou statutárním orgánem žadatele nebo jeho členy nebo které jednají jménem právnické osoby zapisované do obchodního nebo obdobného rejstříku před jejím vznikem,

b) datum, od kterého hodlá externí klinický audit provádět,

c) oblast lékařského ozáření, pro kterou má být oprávnění uděleno.

(2) Žadatel k žádosti o udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu připojí

a) prohlášení, že není poskytovatelem a ani společníkem právnické osoby, která je poskytovatelem,

b) prohlášení statutárního orgánu nebo jeho členů nebo členů kontrolního orgánu, že nejsou současně statutárním orgánem nebo jeho členy nebo členy kontrolního orgánu jiného poskytovatele a ani jiným poskytovatelem,

c) doklad o tom, že právnická osoba byla zřízena nebo založena, pokud se nezapisuje do obchodního nebo obdobného rejstříku nebo pokud zápis ještě nebyl proveden, nebo doklad o tom, že právnická osoba je zapsána do obchodního nebo obdobného rejstříku; je-li žadatelem právnická osoba se sídlem mimo území České republiky, připojí výpis z obchodního nebo obdobného rejstříku vedeného ve státě sídla a doklad o tom, že právnická osoba, popřípadě podnik nebo organizační složka podniku právnické osoby na území České republiky byly zapsány do obchodního rejstříku, pokud zápis již byl proveden; doklad o zápisu do obchodního nebo obdobného rejstříku nebo výpis z těchto rejstříků nesmí být starší 3 měsíců,

d) seznam osob, jejichž prostřednictvím bude externí klinický audit prováděn, s uvedením jména, popřípadě jmen, a příjmení; u zdravotnických pracovníků se dále uvede jejich odborná nebo specializovaná způsobilost k výkonu zdravotnického povolání a u ostatních osob  jejich vzdělání s uvedením studijního programu a oboru, ve které bylo získáno,

e) pravidla procesu hodnocení pro jednotlivé oblasti lékařského ozáření.

§ 75

(1) Rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu kromě náležitostí stanovených správním řádem dále obsahuje

a) datum, od kterého lze externí klinický audit provádět,

b) oblasti lékařského ozáření, pro které se oprávnění uděluje.

(2) Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu do 30 dnů od právní moci rozhodnutí místně příslušnému správci daně vykonávajícímu správu daně z příjmů a místně příslušné okresní správě sociálního zabezpečení.

(3) Ministerstvo zveřejňuje seznam osob oprávněných k provádění externího klinického auditu, s uvedením údajů uvedených v odstavci 1, způsobem umožňujícím dálkový přístup.

§ 76

(1) Právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění externího klinického auditu, je povinna zveřejnit pravidla procesu hodnocení způsobem umožňujícím dálkový přístup.

(2) Právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění externího klinického auditu, je povinna písemně oznámit ministerstvu všechny změny týkající se údajů obsažených v rozhodnutí o udělení oprávnění, v žádosti o udělení oprávnění a v dokladech předkládaných s touto žádostí a doložit tyto změny příslušnými doklady. Změny podle věty první musí být oznámeny do 15 dnů ode dne, kdy k nim došlo.

(3) Týká-li se změna údaje, který není uveden v rozhodnutí o udělení oprávnění k provádění externího klinického auditu a jsou-li nadále splněny podmínky stanovené pro provádění hodnocení, provede ministerstvo o této změně záznam do spisu; v ostatních případech rozhodne ministerstvo podle okolností o změně oprávnění nebo o jeho odejmutí.

§ 77

(1) Oprávnění k provádění externího klinického auditu zaniká

a) zánikem právnické osoby, která získala toto oprávnění,

b) výmazem právnické osoby se sídlem mimo území České republiky z obchodního rejstříku,

c) rozhodnutím ministerstva o odejmutí oprávnění.

(2) Ministerstvo odejme oprávnění k provádění externího klinického auditu, jestliže právnická osoba, které bylo uděleno,

a) přestala splňovat některou z podmínek stanovených v § 73 odst. 3, nebo

b) o odejmutí oprávnění požádala.  

(3) Ministerstvo může odejmout oprávnění k provádění externího klinického auditu, jestliže právnická osoba závažným způsobem nebo opakovaně porušila některou z povinností uvedených v  § 76 odst. 1 nebo 2 nebo v § 79 odst. 2 nebo externí klinický audit provedla prostřednictvím osoby vyloučené z provádění externího klinického auditu podle § 79 odst. 3.

§ 78

   Ministerstvo zašle stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí o změně nebo odejmutí oprávnění k provádění externího klinického auditu do 30 dnů od právní moci rozhodnutí orgánům uvedeným v § 75 odst. 2.

§ 79

(1) Právnická osoba, které bylo uděleno oprávnění k provádění externího klinického auditu, provede hodnocení na základě smlouvy uzavřené mezi poskytovatelem a touto osobou. Externí klinický audit musí být proveden do 12 měsíců ode dne uzavření smlouvy.

(2) Právnická osoba provádějící externí klinický audit je při provádění hodnocení povinna

a) postupovat nestranně,

b) dodržovat pravidla procesu hodnocení.

(3) Z provádění externího klinického auditu je vyloučena osoba, která je v  pracovně právním vztahu nebo v jiném právním vztahu závislé práce k poskytovateli, u něhož má být audit proveden, nebo vykonává pro tohoto poskytovatele funkci odborného zástupce nebo je společníkem tohoto poskytovatele, jeho statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu nebo členem jeho kontrolního orgánu.

§ 80

(1) Právnická osoba, která provedla externí klinický audit, vydá poskytovateli zprávu o provedení externího klinického auditu (dále jen „zpráva").

(2) Zpráva obsahuje

a) údaje o právnické osobě, která provedla externí klinický audit, jimiž jsou obchodní firma nebo název, sídlo, v případě právnické osoby se sídlem mimo území České republiky též místo usazení podniku nebo organizační složky podniku právnické osoby na území České republiky a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

b) údaje o poskytovateli, jimiž jsou

   1. v případě fyzické osoby jméno, popřípadě jména, příjmení a místo jejího trvalého pobytu na území České republiky nebo v případě fyzické osoby bez trvalého pobytu na území České republiky bydliště mimo území České republiky a popřípadě místo hlášeného pobytu na území České republiky, identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a datum narození,

   2. v případě právnické osoby obchodní firmu nebo název, její sídlo, v případě právnické osoby se sídlem mimo území České republiky též místo usazení podniku nebo organizační složky podniku právnické osoby na území České republiky, a identifikační číslo, bylo-li přiděleno,

c) oblasti lékařského ozáření, pro které byl externí klinický audit proveden, a místo nebo místa poskytování zdravotních služeb,

d) popis průběhu a zjištění externího klinického auditu s ohledem na cíle stanovené v § 73 odst. 1,

e) datum vydání zprávy.

(3) Právnická osoba, která provedla externí klinický audit, vydá poskytovateli na jeho žádost potvrzení o provedení externího klinického auditu. Potvrzení obsahuje údaje uvedené v odstavci 2 písm. a) až c) a e).

(4) Právnická osoba provádějící externí klinický audit vede evidenci poskytovatelů, kterým provedla externí klinický audit. V evidenci jsou vedeny o poskytovateli údaje uvedené v odstavci 2 písm. b).

Hlava VI

Ochranné léčení

§ 81

(1) Ochranné léčení se vykonává na základě pravomocného rozhodnutí soudu o uložení ochranného opatření (dále jen „rozhodnutí soudu")

a) mimo výkon trestu odnětí svobody

   1. za současného omezení na svobodě jako ochranné léčení formou lůžkových zdravotních služeb, nebo

   2. jako ochranné léčení formou ambulantních zdravotních služeb,

b) během výkonu trestu odnětí svobody ve zdravotnických zařízeních Vězeňské služby formou ambulantních zdravotních služeb nebo jednodenních zdravotních služeb; podmínky výkonu ochranného léčení nesmí ovlivnit podmínky výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Účelem ochranného léčení je léčení duševní poruchy nebo poruchy chování, kterou pacient trpí a na jejímž základě spáchal trestný čin nebo čin jinak trestný, nebo léčení závislosti na návykových látkách, pokud byl trestný čin spáchán pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím užíváním.

(3) Při výkonu ochranného léčení dochází jen k takovým omezení lidských práv, která stanoví zákon, a v takové míře, která je nezbytná k dosažení účelu ochranného léčení, pokud tohoto účelu nelze dosáhnout jinak.

§ 82

(1) Poskytovatelé lůžkových zdravotních služeb jsou povinni, pokud dále není stanoveno jinak, zajistit ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody, pokud

a) jsou oprávněni poskytovat zdravotní služby v oboru, do jehož náplně tyto činnosti patří podle jiného právního přepisu,

b) zdravotnické zařízení nebo jeho část, v němž má být ochranné léčení vykonáváno, je zabezpečeno tak, aby bylo  možné co nejúčinněji zabránit svémocnému vzdálení se pacienta v ochranném léčení, a

c) je zaveden systém umožňující ve zdravotnickém zařízení sledovat pacienty v ochranném léčení; může být zaveden pouze takový systém sledování pacientů, při němž je respektováno jejich osobní soukromí a důstojnost.

(2) Poskytovatelé ambulantních zdravotních služeb, pokud jsou oprávněni poskytovat zdravotní služby v  oboru, do jehož náplně tyto činnosti patří podle jiného právního přepisu, jsou povinni výkon ochranného léčení mimo výkon trestu odnětí svobody zajistit vždy.

(3) Ochranné léčení vedle výkonu trestu odnětí svobody vykonává poskytovatel ve zdravotnických  zařízeních Vězeňské služby, jsou-li pro poskytování zdravotních služeb splněny podmínky stanovené zákonem o zdravotních službách19). Zdravotnické zařízení Vězeňské služby je součástí věznice.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví seznam věznic, ve kterých se poskytují zdravotní služby v rámci ochranného léčení.

§ 83

(1) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody formou lůžkových zdravotních služeb je vedle práv stanovených zákonem o zdravotních službách oprávněn odmítnout přijetí pacienta k výkonu ochranného léčení, jestliže by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení; v případě odmítnutí přijetí pacienta se postupuje podle zákona o zdravotních službách.

(2) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody formou lůžkových zdravotních služeb může

a) výjimečně zakázat

   1. konkrétní návštěvu u pacienta,

   2. použití telefonu pacientem, nebo

   3. předávání korespondence pacientovi,

jestliže je důvodné podezření, že by závažným způsobem narušovaly léčebný plán; z tohoto důvodu může rovněž kontrolovat balíky pacienta; důvody, které k zákazu nebo ke kontrole balíků vedly, zaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi; pacientovi nelze zakázat návštěvy jeho právního zástupce  nebo zástupce organizace poskytující poradenství pacientům a používání telefonu a písemný styk  při komunikaci s těmto zástupci, 

b) nepovolit pacientovi krátkodobé opuštění zdravotnického zařízení,

c) požadovat po soudu úhradu nákladů spojených se zajištěním účasti pacienta na soudním jednání, v případě, že soud požaduje zajištění účasti pacienta na soudním jednání,

d) požadovat doprovod orgány Policie České republiky, jde-li o pacienta, jehož účast u soudu poskytovatel zajišťuje a který by mohl být nebezpečný sobě nebo okolí, popřípadě hrozí-li nebezpečí jeho útěku.

(3) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody je povinen zajistit, aby byl pacient při přijetí do ochranného léčení  prokazatelně seznámen se svými právy a povinnostmi souvisejícími s poskytováním zdravotních služeb ve zdravotnickém zařízení při výkonu ochranného léčení, s předpokládanou dobou léčení a  možností změny formy zdravotních služeb podle § 81 odst. 1 písm. a), v níž je ochranné léčení vykonáváno, dále s léčebným plánem, s vnitřním řádem zdravotnického zařízení lůžkových zdravotních služeb (dále jen „vnitřní řád"), pokud podání těchto informací nevylučuje jeho zdravotní stav. Záznam o seznámení pacienta s jeho právy a povinnostmi je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Záznam podepíše zdravotnický pracovník, svědek, který je přítomen podání informace, a pacient. Povinnost podávat pacientovi informace o jeho zdravotním stavu a navržených zdravotních službách podle zákona o zdravotních službách není postupem podle věty první dotčena. Do zdravotnické dokumentace se rovněž zaznamená případný nesouhlas pacienta s navrženým individuálním léčebným postupem.  

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se vztahuje též na ochranné léčení poskytované vedle výkonu trestu odnětí svobody, pokud jiný právní předpis nestanoví jinak20).

§ 84

(1) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody formou lůžkových zdravotních služeb může pacientovi na základě jeho žádosti povolit krátkodobé opuštění zdravotnického zařízení, a to po posouzení zdravotního stavu pacienta; za tím účelem mu vystaví propustku.

(2) Propustku lze vystavit, je-li zdravotní stav pacienta stabilizovaný a lze-li důvodně předpokládat, že v průběhu krátkodobého opuštění zdravotnického zařízení nedojde k jeho změně, která by vedla k poruše chování, v jejíž souvislosti bylo ochranné léčení nařízeno.   Povolení krátkodobého opuštění zdravotnického zařízení nesmí být v rozporu s účelem ochranného léčení a nesmí narušit léčebný plán pacienta.

(3) Žádost pacienta podle odstavce 1 obsahuje důvody pro krátkodobé opuštění zdravotnického zařízení, dobu, na kterou se povolení žádá, a adresu místa, na němž se bude pacient zdržovat. Propustka obsahuje jméno, popřípadě jména, příjmení pacienta, datum jeho narození, dobu, na níž je vystavena, a adresu místa, na němž se pacient bude zdržovat. Písemná žádost nebo záznam o jejím ústním podání a kopie propustky je součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Jestliže poskytovatel  odmítne propustku vystavit, je součástí zdravotnické dokumentace záznam o odmítnutí, v němž se uvedou důvody odmítnutí.

(4) Pokud poskytovatel odmítne vydat propustku, může pacient podat novou žádost nejdříve za 7 dní ode dne odmítnutí původní žádosti.

§ 85

(1) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody může v případě, porušuje-li pacient závažným způsobem individuální léčebný postup ochranného léčení, podat soudu, který ochranné léčení nařídil, návrh na změnu způsobu jeho výkonu21). Pokud je ochranné léčení poskytováno vedle výkonu trestu odnětí svobody, podává soudu návrh na změnu způsobu výkonu ochranného léčení ředitel organizační jednotky Vězeňské služby.

(2) Poskytovatel zajišťující ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody je povinen oznámit soudu, který ochranné léčení nařídil, že

a) nemůže zajistit přijetí pacienta do ochranného léčení vykonávaného formou lůžkových služeb z důvodů  uvedených v § 83 odst. 1; součástí tohoto oznámení je odůvodnění odmítnutí přijetí pacienta a sdělení předpokládaného termínu jeho možného přijetí,

b) pacient, kterému bylo nařízeno ochranné léčení vykonávané formou

   1. lůžkových zdravotních služeb nebo ambulantních zdravotních služeb, v termínu stanoveném soudem  nenastoupil k výkonu ochranného léčení,

   2. lůžkových zdravotních služeb, se svémocně ze zdravotnického zařízení vzdálil,

   3. ambulantních zdravotních služeb, se nedostavuje k lékařským prohlídkám  stanoveným v léčebném plánu,

c) pacient byl na základě náhlé změny zdravotního stavu, která nesouvisí s ochranným léčením vykonávaným formou lůžkových služeb, přeložen na jiné pracoviště poskytovatele vykonávajícího ochranné léčení nebo do zdravotnického zařízení jiného poskytovatele; byl-li pacientovi ustanoven soudem opatrovník, poskytovatel mu tuto skutečnost rovněž oznámí.

(3) Poskytovatel učiní oznámení podle odstavce 2 do 24 hodin od okamžiku, kdy nastala skutečnost uvedená v odstavci 2 písm. a), b) nebo c).

§ 86

(1) Pacient je vedle povinností stanovených zákonem o zdravotních službách při výkonu ochranného léčení povinen

a) podrobit se individuálnímu léčebnému postupu stanovenému pro ochranné léčení, včetně všech zdravotních výkonů, které jsou součástí individuálního léčebného postupu; tím není dotčeno právo pacienta vybrat si z možných alternativ léčby,

b) podrobit se na základě odůvodněného požadavku ošetřujícího lékaře osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního řádu a vyloučení toho, aby u sebe neměl věc, kterou by narušoval individuální léčebný postup lůžkových zdravotních služeb; prohlídku vykonává osoba stejného pohlaví,

c) umožnit zaměstnancům určeným poskytovatelem kontrolu svých osobních věcí,

d) oznámit v případě krátkodobého opuštění zdravotnického zařízení adresu, na které se bude zdržovat, a toto místo pobytu dodržet; pokud odmítne sdělit tuto skutečnost, poskytovatel propustku odmítne vystavit.

(2) O postupu podle odstavce 1 písm. b) nebo c) a o případných následných opatřeních učiní poskytovatel záznam do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi.

§ 87

(1) Náklady související s výkonem ochranného léčení u osob, které nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění podle jiného právního předpisu, hradí stát prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví.

(2) Vyúčtování podle odstavce 1 zašle poskytovatel Ministerstvu zdravotnictví nejpozději do patnáctého dne následujícího kalendářního měsíce po kalendářním čtvrtletí, v němž byly zdravotní služby poskytnuty.  

(3)   Stát takto vynaložené náklady může vymáhat na pacientovi.  

 

Hlava VII

Správní delikty

§ 88

 

(1) Poskytovatel se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 14 odst. 1 uměle ukončí těhotenství po uplynutí lhůty 12 týdnů jeho trvání,

b) nezajistí, aby  před provedením umělého ukončení těhotenství byla pacientka nebo zákonný zástupce pacientky informováni podle § 14 odst. 2 nebo pacient před  provedením sterilizace podle § 17 odst. 2,

c) v rozporu s § 14 odst. 4 nevyrozumí zákonného zástupce o provedení ukončení umělého ukončení těhotenství,

d) ustaví odbornou komisi, jejíž složení nebo vztah jejího člena k poskytovateli je v rozporu s § 16 odst. 2 nebo 3, jde-li o sterilizaci, § 20 odst. 1 nebo 2, jde-li o kastraci, § 23 odst. 1 nebo 2, jde-li o změnu pohlaví transsexuálního pacienta, nebo § 25 odst. 1 nebo 2, jde-li o psychochirurgický výkon,

e) provede

   1. v rozporu s § 13 odst. 1 umělé ukončení těhotenství ze zdravotních důvodů bez písemného souhlasu pacientky nebo v rozporu s § 15  odst. 2 bez písemného souhlasu pacienta provede sterilizaci ze zdravotních důvodů,

   2. bez písemné žádosti pacientky podle § 14 odst. 1  písm. a)  umělé ukončení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů,

   3. bez písemné žádosti pacienta podle § 19 odst. 3 písm. a)  nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 19 odst. 3 písm. b) anebo bez písemné žádosti pacienta podle § 19 odst. 4 písm. a)  nebo kladného stanoviska odborné komisem podle § 19 odst. 4 písm. b)  nebo souhlasu soudu podle § 19 odst. 4 písm. c)   kastraci podle § 19 odst. 2,

   4. bez písemné žádosti pacienta podle § 22 odst. 3 písm. a) nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 22 odst. 3 písm. b) změnu pohlaví transsexuálního pacienta podle § 22 odst. 2, nebo

   5. bez písemného souhlasu pacienta podle § 24 odst. 2 písm. a) nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 24 odst. 2  písm. b) anebo bez písemné žádosti pacienta podle § 24  odst. 3 písm. a)  nebo kladného stanoviska odborné komise podle  § 24   odst. 3 písm. b)  nebo souhlasu soudu podle § 24    odst. 3 písm. c)   psychochirurgický výkon, nebo

f) provede

   1. v rozporu s § 13 odst. 2 umělé přerušení těhotenství ze zdravotních důvodů bez písemného souhlasu zákonného zástupce pacientky nebo z jiných než zdravotních důvodů podle

   2. bez písemné žádosti zákonného zástupce pacientky podle § 14 odst. 1 písm. b) umělé přerušení těhotenství z jiných než zdravotních důvodů,

   3. bez písemného souhlasu zákonného zástupce podle § 16 odst. 1 odst. 1 písm. a), kladného stanoviska odborné komise podle § 16 odst. 1 písm. b) nebo souhlasu soudu podle § 16 odst. 1 písm. c) sterilizaci ze zdravotních důvodů,

   4. bez písemného souhlasu zákonného zástupce podle § 19 odst. 5 písm. a) nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 19 odst. 5 písm. b)  nebo souhlasu soudu podle § 19 odst. 5 písm. c) kastraci podle § 19 odst. 2, nebo

   5. bez písemného souhlasu zákonného zástupce podle § 24 odst. 4 písm. a) nebo kladného stanoviska odborné komise podle § 24  odst. 4 písm. b)  nebo souhlasu soudu podle § 24  odst. 5 písm. c) psychochirurgický výkon,

g) provede sterilizaci, kastraci nebo psychochirurgický výkon z jiných důvodů  nebo jiné osobě než je stanoveno v § 15 odst. 2 nebo § 16 odst. 1, jde-li o sterilizaci, nebo § 19 odst. 2, 4 nebo 5, jde-li o kastraci, nebo v § 22 odst. 2, jde-li o změnu pohlaví transsexuálního pacienta, nebo § 24 odst. 2, 3 nebo 4, jde-li o psychochirurgický výkon,

h) umožní provedení zásahu do lidského genomu z jiných důvodů, než je stanoveno v § 28 odst. 1, nebo vytvoří podmínky pro provádění takového zásahu,

i) v rozporu s § 28 odst. 2 umožní provedení postupů, jejichž účelem je vytvořit lidskou bytost, nebo vytvoří podmínky pro provádění takových postupů nebo umožní vytvoření nové lidské bytosti,

j) umožní postupy v rozporu s § 28 odst. 3 nebo vytvoří podmínky pro provádění takových postupů,

k) odebere krev v rozporu s § 29 odst. 2,

l) vydá lékařský posudek,  k jehož vydání není oprávněn podle § 40 odst. 2,

m) nevydá posudek ve lhůtě stanovené v § 41 odst. 1,

n) nepostoupí návrh na přezkoumání lékařského posudku ve lhůtě stanovené v § 44 odst. 5,

o) v rozporu s § 45 odst. 3 písm. a) nepředloží  krajskému úřadu podklady nebo nedodrží určenou lhůtu,

p) uzná nemoc z povolání, i když není oprávněn nemoci z povolání podle § 59 odst. 2 uznávat, nebo

q) neodešle podle § 61 odst. 1 osobu, u níž na základě odborného vyšetření vzniklo důvodné podezření na nemoc z povolání, nebo je-li podezření, že nemoc již nadále nesplňuje podmínky pro uznání nemoci z povolání, k příslušnému poskytovateli.

(4) Poskytovatel provádějící metody asistované reprodukce se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 8 nezajistí likvidaci zmrazených lidských embryí, nebo ji zajistí v rozporu s § 8,

b) v rozporu s § 9 odst. 3 neuchová údaje o zdravotním stavu anonymního dárce po dobu 30 let od provedení umělého oplodnění, nebo

c) v rozporu s § 10 odst. 1 nezveřejní způsobem umožňujícím dálkový přístup údaje o  úspěšnosti metod provádění umělého oplodnění.

(5) Poskytovatel ověřující nezavedené metody se dopustí správního deliktu tím, že

a) provádí ověření nezavedené metody, i když mu k jejímu provádění nebylo ministerstvem uděleno povolení,

b) provádí ověřování nezavedené metody v rozporu s  § 31 odst. 2 nebo 3,

c) neukončí ověřování nezavedené metody, jestliže mu bylo podle § 34 odst. 4 odejmuto povolení k ověřováním,

d) v rozporu s § 35 písm. a) neustaví etickou komisi nebo ji ustaví ve složení, které je v rozporu s § 35odst. 2,

e) v rozporu s § 35 písm. b) neuzavře pojistnou smlouvu,

f) v rozporu s § 37 odst. 1 písm. a) nepodá zprávu o  etapě ověřování nezavedené metody,

g) v rozporu s § 37 odst. 1 písm. b) neprodleně nepřeruší nebo nezastaví ověřování nezavedené metody,

h) nesplní oznamovací povinnost podle  § 37 odst. 1 písm.b) nebo c),

i) v rozporu s § 37 odst. 1 písm. d) neumožní osobám pověřeným ministerstvem nebo členům etické komise provádění kontroly, nebo

j) v rozporu s § 37 odst. 2 nepředloží závěrečnou zprávu o výsledku ověřování nezavedené metody.

(6) Poskytovatel pracovně lékařských služeb se dopustí správního deliktu tím, že

a) nesplní oznamovací povinnost podle § 55 odst. 1  písm. d), nebo

b) nepodá podle § 55 odst. 1 písm. e)  podnět inspekčnímu orgánu státního dozoru nad bezpečností a ochranou zdraví při práci.

(7) Poskytovatel poskytující zdravotní služby, jejíchž součástí je lékařské ozáření, se dopustí správního deliktu tím, že  

a) v rozporu s  § 69 odst. 1 písm. b) nezajistí dodržování místních radiologických standardů,

b) v rozporu s  § 69 odst. 1 písm. c) neprovede interní klinický audit podle § 72 odst. 2,

c) v rozporu  s  § 69 odst. 1 písm. d) nezajistí provedení externího klinického auditu podle § 73,

d) v rozporu s § 69 odst. 1 písm. c) a d) neprovede opatření k odstranění zjištěných nedostatků, nebo

e) v rozporu § 69 odst. 2 písm. a) nezajistí, aby byly místní radiologické standardy k dispozici všem zdravotnickým pracovníkům provádějícím lékařské ozáření.

(8) Poskytovatel lůžkových zdravotních služeb se dopustí správního deliktu tím, že

a) nezajistí ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody, i když jsou splněny podmínky podle § 82 odst. 1 a nejde-li o postup podle § 83 odst. 1,

b) v rozporu s § 83 odst. 2 písm. a) nezaznamená do zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi důvody, které vedly k zákazu nebo ke kontrole balíků,

c) nezajistí podání informace pacientovi podle § 83 odst. 3, nebo

d) nesplní oznamovací povinnost podle § 85  odst. 3.

(9) Poskytovatel ambulantních zdravotních služeb, se dopustí správního deliktu tím, že v rozporu s § 82 odst. 2 nezajistí ochranné léčení mimo výkon trestu odnětí svobody.

(10) Za správní delikt se uloží pokuta do

a) 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. h), i) a  j),

b) 500 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. a) a p), odstavce 2 písm. a) a odstavce 3 písm. a), c), e) a g),

c) 300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. c), b), e), f), g), l) a q), odstavec 3 písm. b), d) a j), odstavce 5 písm. a), b) a c), odstavce 6 písm. a) a odstavce 7,

d) 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1 písm. d), k), m), n) a o), odstavce 3 písm. f), h) a i), odstavce 4 písm. a) a b), odstavce 5 písm. d) a odstavce 6 písm. d),

e) 100 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. b) a c), odstavce 5 písm. e) a odstavce 6 písm. b) a c).

§ 89

(1) Právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že provádí externí klinický audit, i když nemá k jeho provádění uděleno oprávnění podle § 73 odst. 2.

(2) Právnická osoba, která má oprávnění k provádění externího klinického auditu, se dopustí správního deliktu tím, že

a) v rozporu s § 76 odst. 1 nezveřejní pravidla procesu hodnocení,

b) nesplní oznamovací povinnost podle § 76 odst. 2,

c) v rozporu s § 79 odst. 2 písm. b) při provádění externího klinického auditu nedodrží pravidla procesu hodnocení, nebo

d) v rozporu s § 79 odst. 3 provede externí klinický audit osobou vyloučenou z tohoto hodnocení.

(3) Za správní delikt se uloží

a) pokuta do 1 000 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 1,

b) pokuta do  300 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. a), b) a c),

c) pokuta do 200 000 Kč, jde-li o správní delikt podle odstavce 2 písm. d).

§ 90

(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila.

(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání, jeho následkům a k okolnostem, za nichž byl spáchán.

(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 1 roku ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy byl spáchán.

(4) Správní delikty podle tohoto zákona v prvním stupni  projednává

a) správní orgán příslušný k udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb, jde-li o správní delikty podle § 88 odst. 1, 2, 4 až 6,

b) ministerstvo, jde-li o správní delikty podle § 88 odst. 3 a § 89.

(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby22) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.

(6) Pokutu vybírá a vymáhá správní orgán, který ji uložil. Příjem z pokuty je příjmem rozpočtu, z něhož je hrazena činnost správního orgánu, který pokutu uložil.

§ 91

   Správní orgán, který uložil poskytovateli sankci podle tohoto zákona, zašle opis rozhodnutí o uložení sankce zdravotním pojišťovnám, se kterými má poskytovatel uzavřenu smlouvu podle zákona o veřejném zdravotním pojištění.

 Hlava VIII

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

§ 92

Společné ustanovení

   Působnost stanovená tímto zákonem krajským úřadům je výkonem přenesené působnosti.

§ 93

Zmocňovací ustanovení

(1) Ministerstvo vydá vyhlášku k provedení § 10 odst. 3, § 58 a § 73 odst. 4.

(2) Ministerstvo vydá v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy  vyhlášku k provedení  § 50.

(3) Ministerstvo vydá v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhlášku k provedení § 63.

(4) Ministerstvo vydá v dohodě se Státním úřadem pro jadernou bezpečnost vyhlášku k provedení § 70 odst. 3.

(5) Ministerstvo spravedlnosti vydá v dohodě s ministerstvem vyhlášku k provedení § 82 odst. 4.

 

Přechodná ustanovení

§ 94

(1) Pokud byla přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona předložena žádost o provedení specifických zdravotních služeb, dokončí se posouzení této žádosti podle dosavadních právních předpisů. Pokud bylo před účinností tohoto zákona již započato poskytování těchto specifických zdravotních služeb, postupuje se podle tohoto zákona, je-li to ve prospěch pacienta.

(2) Poskytovatel, kterému bylo uděleno oprávnění  k poskytování zdravotních služeb v oboru reprodukční medicína, údaje podle § 10 odst. 1 předá poprvé ministerstvu za kalendářní rok následující po roce, v němž tento zákon nabude účinnosti.

(3) Poskytovatelé ověřující nezavedenou metodu podle dosavadních právních předpisů jsou povinni žádost o souhlas s ověřováním nezavedené metody podle tohoto zákona předložit ministerstvu do 3 měsíců ode dne nabytí jeho účinnosti. Nezavedenou metodu mohou poskytovatelé ověřovat do doby rozhodnutí o žádosti.

(4) Na základě písemné žádosti neplodného páru poskytovatel zajistí likvidaci zmrazených lidských embryí vzniklých před nabytím účinnosti tohoto zákona. Pokud po deseti letech skladování těchto embryí nereaguje neplodný pár na opakovanou písemnou výzvu poskytovatele k vyjádření o dalším uchování těchto embryí, lze bez vyjádření těchto osob zajistit likvidaci embryí.

§ 95

(1) Ministerstvo uveřejnění Národní radiologické standardy podle § 71 odst. 2 do 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Poskytovatel poskytující zdravotní služby, jejichž součástí je lékařské ozáření, je povinen

a) místní radiologické standardy podle  § 69 odst. 1 písm. b) vypracovat do 1 roku ode dne uveřejnění Národních radiologických standardů,

b) provést první interní klinický audit podle § 72 odst. 2 do 2 let od uveřejnění Národních radiologických standardů,

c) uzavřít smlouvu podle  § 79 odst. 1 na provedení externího klinického auditu na všech svých pracovištích poskytujících lékařské ozáření do 12 měsíců od uveřejnění seznamu podle § 75 odst. 3.

§ 96

(1) Poskytování pracovně lékařských služeb v rozsahu a způsobem stanoveným tímto zákonem musí být zajištěno nejpozději do 1 roku od nabytí účinnosti tohoto zákona. Do té doby se použijí dosavadní právní předpisy upravující poskytování závodní preventivní péče; tím není dotčena povinnost zaměstnavatele hradit závodní preventivní péči v rozsahu stanoveném pro pracovně lékařské služby podle tohoto zákona, a to ode dne nabytí účinnosti  tohoto zákona. 

(2) Lékařské posudky vydané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se přezkoumají podle dosavadních právních předpisů.

§ 97

(1) Ministerstvo zveřejní první výzvu pro podání žádosti o vydání povolení k uznávání nemocí z povolání do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

(2) Posuzování nemocí z povolání započaté před vydáním povolení k uznávání nemocí z povolání podle tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

(3) Poskytovatelé pracovně lékařských služeb, kteří jsou uvedeni v příloze Seznam středisek nemocí z povolání, která nemoci z povolání uznávají, vyhlášky č. 342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají, ve znění účinném ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, tyto nemoci uznávají do zveřejnění seznamu podle § 64 odst. 5. Ministerstvo jim termín zveřejnění seznamu sdělí nejméně 30 dnů před zveřejněním seznamu podle § 64 odst. 5.

(4) Poskytovatelé uvedení v odstavci 3 dokončí uznání nemocí z povolání v případech, které započali přede dnem oznámení podle odstavce 3.

Závěrečná ustanovení

§ 98

Zrušovací ustanovení

   Zrušuje se

a) zákon č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, a

b) vyhláška 75/1986 Sb., kterou se provádí zákon České národní rady č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství.

§ 99

Účinnost

   Tento zákon nabývá účinnosti  prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.


1)       Směrnice Rady 97/43/EURATOM ze dne 30. června 1997 o ochraně zdraví osob před riziky vyplývajícími z ionizujícího záření v souvislosti s lékařským ozářením a o zrušení směrnice 84/466/EURATOM.

        Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12. června 1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví  zaměstnanců při práci.

2)       Zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změně souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách).

3)       Zákon č. 227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a o změně souvisejících zákonů.

4)       § 179 občanského soudního řádu.

5)       Zákon č. 378/2007 Sb., o léčivech a o změnách některých souvisejících zákonů (zákon o léčivech), ve znění pozdějších předpisů.

6)       Zákon č. 363/1999 Sb., o pojišťovnictví a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojišťovnictví), ve znění pozdějších předpisů.

7)       Zákon č.  187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

8)       Zákon č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění pozdějších předpisů.

9)       Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10)      Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění pozdějších předpisů.

11)      Například zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 18/1997 Sb., atomový zákon, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů.

12)      Například zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 309/2006 Sb., nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

13)      Zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

14)      Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů.

        Vyhláška č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti.

15)      Nařízení vlády č. 290/1995, kterým se vydává seznam nemocí z povolání.

16)      Zákon č. 361/2003 Sb.

17)      Zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

18)      Například zákon č. 141/1961, trestní řád.

19)      Zákon č....... Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

20)      Zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

21)      § 351a trestního řádu.

22)      § 2 odst. 2 obchodního zákoníku.

na začátek stránky