Návrh reformovaného systému
Jen pro příznak bolesti zad by dg.standard musel obsahovat minimálně 30 vyšetření v ceně přes 1 mil. To je neufinancovatelné.
V tom je umění, zkušenost a intuice lékaře, aby s minim.dg.prostředky vybral to nejpravděpodobnější a rychle začal pacienta (=trpícího)léčit.Bude-li úspěšný (trefí-li se do dg a ter.) ušetří mnoho peněz.Ale riskuje i neúspěch. Často se alibisticky ztrácí čas i peníze honbou za dg., ač je terapie řady dg stejná.Nebo se dělá drahá dif.dg na všechny minimálně pravděpodobné dg jen aby byl lékař kryt, že nic nezanedbal.
Kdy konečně někdo pochopí, že lékařina je umění, které nejde sešněrovat předpisy (ani tedy standardy) a že by tomu mělo odpovídat i ohodnocení této práce včetně platby za riziko (vysoká pojistka lékaře).
Standardy ano:vzdělání,vybavení
Pro základní, povinné, rovné pojištění (což je dnes) nemá více ZP žádný smysl.Jejich zrušení by připravilo spoustu lidí o práci v ZP, ušetřilo by se na multiplicitním vybavení ZP (např.odnovy hard- a sofware). Zaměstnavatelé by platili zdr.poj. jen na 1 místo. Já mám 4 zaměstnance a na 3 ZP posílám přehledy o platech a pojistné (to vše stojí peníze i čas).
Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležité, aby absolvent lékařské fakulty začal pracovat v tom oboru, který si vybral. Seznámí se s ním a kolegové mu pomohou ( i proto, aby byl co nejdříve jejich platných spolupracovníkem).
Je to buď podceněním výuky na lékařských fakultách, nebo je ta výuka tak špatná, že absolvent není schopen žádné samostatné práce bez dohledu?
Nenahrazujeme v dnešních kmenech to, co by měl umět lékař už z fakulty?
A spíše naopak: není dvouletý základní kmen zbytečně dlouhý protože jeho náplň je blízká (až totožná) s dřívější přípravou na základní atestaci v tomto oboru? Nebude lékař zbytečně školen v tom, co ve svém konečném oboru nebude potřebovat?
Domnívám se, že by bylo ideální, kdyby začínající lékař až po cca roční praxi a zakotvení ve svém oboru absolvoval praxi v základních oborech tak, aby si při ní mohl vybrat – nebo pro něj bylo vybráno to, co bude ve svém oboru potřebovat.
Dříve byly pro každou atestaci studijní plány, které obsahovaly výčet praxí a kurzů, které musí lékař před atestací absolvovat, aniž by u nich byla předepsána doba či pořadí v jakém je absolvuje.
Nebylo by vhodné za současné situace, nevyhovující řadě oborů, zrušit pro tyto obory povinnost absolvovat jeden základní kmen?
A zařadit jim do studijního plánu praxi v základních oborech v takovém rozsahu a náplni, kterou bude potřebovat pro svůj definitivní obor?
a) Je nezbytné aby vedle systému povinného pojištění vznikl systém nepovinného připojištění, jako další zdroj financování zdravotnictví. Tento krok musí být začleněn do systému jako jeden z prvních.
b) cena za péči musí být stanovována penězi a nikoliv body.
c) je vhodné systém otevřít možnostem přímé platby za péči, kterou by pojišťovny mohly a měly proplácet (je li péče poskytována v rámci standardů a lege alrtis), případně vytvořit rámec pro smluvní vztah takovéhoto principou hrazení za péči, jako alternativu rovnou ostatním systémům hrazení zdravotní péče. Jasné "NE" zavádění prvků alternativního hrazení za zdravotní péči, potažmo tolik dislkutovanému pokldenskému systému, je-li zde část populace, která jej popdporuje lze považovat za diskriminační a nedemokratické -jde o pemníze za služby nikoliv o politické rozhodování.
Ad c) To by měla umožnovat možnost volby pokladenského systému (ale musí počítat s vyšší cenou), a v případě, že pacient nebude dodržovat pravidla stanovená pojistným plánem (zejména řízené péče). Např. pokud bude mít ve smlouvě gate-keeping, tak může jít k AS přímo, ale musí počítat s přímou úhradou – ev. 50 a více procentní spoluúčastí.
(Definice standardu: odborná zdravotní péče a léčivé přípravky, které jsou přiměřené zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být jejich poskytnutím dosaženo, a jsou pro pojištěnce přiměřeně bezpečné, a zároveň existují důkazy jejich účinnosti a zároveň jsou ekonomicky nejméně náročné v porovnání s případnými alternativami vedoucími ke srovnatelnému výsledku.)
Spousta politiků má plná ústa připojištění a nadstandardů, ale jaksi již od nich neslyšíme, co je standard.
My bychom do obecného standardu hrazené léčby doplnili také toto:
- Povinný gate-keeping s výjimkou dispenzarizovaných pacientů, kteří budou v přechodném období 6-12 měsíců předáni písemně od PL do dlouhodobé péče AS.
- Placení prvních 10 rehabilitačních procedur (návštěv) v roce (viz Holandsko)
- Placení "hotelových služeb" v nemocnicích a lázních (strava a ubytování)
- Systémovým opatřením by rozhodně mělo být vydávání účtu při každém poskytnutí zdravotnických služeb - nejen pro kontrolu, ale i pro edukaci pacientů o cenách služeb a jejich podílu na hrazení (při spoluúčasti).
2/ odchod lékařů do ciziny za prací se týká dle mého názoru hlavně nemocničních lékařů nebo absolventů. Netýká se praktických lékařů již provozujících praxi. Zaprvé starší generace nemůže jen tak za sebou zavřít dveře- má velké množství vazeb a nějaký majetek. Problémem u praktických lékařů je zvýšit prestiž oboru a zajistit méně administrativně složitou přípravu absolventů na obor, než je v současnoti. A promiňte mi můj názor, ale stabilizačními dohodami dosáhnete jen větší frustraci absolventů a více podvodů. Nebo zažili jste někdy, aby pracovník Tesca podepsal, že když odejde ze zaměstnání zaplatí milion pokuty? To je nejen ostudné, ale snad i proti zákonům této republiky.
m.horcicka@staber-kollegen.de | IP: 217.91.219.x | [ reagovat ]
flasar@lekariproreformu.cz | IP: 84.42.225.x | [ reagovat ]
K pokladenskému systému se vyjadřovat nebudu – hodnocení můžete nalézt na našich stránkách.
Ale zkusím odpovědět na váš hlavní dotaz. Vycházíte z nepochopení celého systému. ZP budou muset zajistit zdravotní péči pro své pojištěnce dle podmínek zákona (místní a časová dostupnost) a budou kontrolováni úřadem pro dohled. Tu péči mohou zajistit pouze přes poskytovavalele a těch je stále nedostatek. Ceny budou vznikat na základě dohod – náklady již všichni známe a pokud nás ZP budou tlačit do nevýhodných smluv, tak se prostě smlouva nepodepíše. Pro pojišťovny pak vznikne riziko nedostatečného pokrytí sítě poskytovatelů a tím pádem i odejmutí licence. Pro fungování celého systému je nezbytná konkrence mezi pojišťovnami, aby měli pojištěnci kam odejít, pokud se pojišťovna bude chovat nestandardně. Navíc zkušenosti z Holandska ukazují, že v nevýhodě jsou spíše ZP. Mají obavy z vlivu lékařů, kteři mohou ovlivnit změnu ZP u pacientů. Problém vidím spíše v nenavazování smluv v místech, kde je lékařů nadbytek (některé specializace ve velkých městech) .
Jak si představujete zajištění ústavních pohotovostních služeb? Co to je Národni referenčni centrum?
dr. Jaroslav Poláček, psychiatr a sexuolog se 39-letou praxí.
roman.jelinek@worldonline.cz | IP: 193.179.183.x | [ reagovat ]
Můj názor je takový, že využití současného systému lze zachovat se spoluúčastí pacienta cca kolem 30%. Pokud si pamatuji některé studie tak je nyní kolem 18% (to vše zaplatí ze svého). No aby to měl pacient levnější, tak je zapotřebí aby k současnému povinnému pojištění ještě existovalo komerční připojištění, takže takový pacient by nakonec platil méně, než platí dnes a při tom by šlo do systému podstatně více peněz.
No a pokud se týká pokladenského systému, tak bych si to představoval asi tak, že pacient- tedy klient pojišťovny by měl místo průkazky od pojišťovny „kreditní kartu pojišťovny“. Tou by platil přímo v ordinaci.
Výhody takové karty - mohly by na být nahrány užitečné informace o zdravotním stavu
Platná kreditní karta by byla jen u toho kdo si pojištění platí
Doktor by měl peníze na účtu během několika dnů.
Nikdo by si nemohl vykazovat body na „mrtvé duše“…….
Dr. R. Jelínek
poctivě jsem text přečetl. S něčím souhlasím, s něčím ne.
Určitě je nutné vytvoření několika pojistných plánů a svobodná volba klientů. Navýšení spoluúčasti je jistě na pořadu dne, ale nesmí se dělat tak diletantsky, jak jsme nepříliš dávno viděli. To skutečně limitovalo zdravotní péči. Julínkovci se vychvalovali, že došlo k úspoře finančních prostředků. nejsem si ale jist, zdali jen nedošlo k odsunutí nákladů- třeba já jsem za skoro 2 R nezachytil jediný kurabilní ca. plic, dříve jsem měl 30%. přitom pokročilý BCA stojí 3-4x tolik než chirurgické řešení a je to beznaděj.
Myslím, že nejvíc by systému pomohlo zrušení monopolu. Podle mě je tímto třeba začít, ideálně limit 20%.
Naopak nesouhlasím s vaší koncepcí praktických lékařů. To, co navrhujete, by znamenalo jejich počty několikrát zvýšit, nemluvě o zaškolení do práce s přístroji. Při současné velikosti rajónů není šance, že by zvládli natočit EKG, udělat spirometrii a třeba bronchodilatační test, nemluvě o ceně vybavení. Aby se technika zaplatila, musel by být výkon zaplacen (podstatně) více než u ambulantního specialisty, což je nesmysl. Spíše bych viděl mezičlánek v podobě všeobecného internisty a/nebo rozšířit oprávnění AS přesáhnout do sousedního oboru (sám coby pneumolog často šťourám v léčbě hyperlipidemií, kardiovask. nemocech, revmatologii..). V současném systému je za tento přístup AS spíše penalizován.
V systému vzdělávání bych viděl jako vhodné zdůraznit "funkční licence" - jiný termín mě nena
Jsem pediatr a v rámci naší společnosti existují tak velké propasti v názorech jak mnohdy postupovat, že se skoro vždy "pohádáme" na kongresech, či na školeních a pod. i mezi sebou, natož, pokud pediatrická problematika zasahuje i do dalších oborů podoborů .....Zdravím Dr.L.Vincent
opravdu se zájmem jsem si přečetl článek za vašem webu. Mám však několik připomínek:
1. pokud jistě víte, tak ústava garantuje bezplatnou péči. Pokud by si pojištěnec kupoval pojistku - není to v rozporu?
2. péče dle standardů je jistě potřebná, ale budou na to naše zdravotní pojišťovny mít?
3. plány s vysokou spoluúčastí nějak nechápu - proč by někdo riskoval, že v případě vážného poškození by platil tak vysokou spoluúčast.
Můžete odpovědi to umístit na váš web?
S pozdravem JP
- může být poskytnuta všem potřebným s daným stavem (proto je standardem),
- podle současných vědomostí nejúčinněji ovlivní zdravotní stav nemocného (z hlediska cost/benefit, žádoucích/nežádoucích účinků, délky léčení/neschopnosti, i dosaženého stavu zdraví),
- je technicky poskytnutelná vzhledem ke kapacitám přístrojovým, personálním i lékovým (tedy máme dost nemocnic, odborníků a léků na takovou péči),
- je finančně reálná (tedy na to pojišťovny budou mít - to se přece při znalosti frekvence a nákladů dá spočítat).
- např. v JAR existuje privátní zdravotní pojišťovna zajišťující péči pro cca 8 mil. klientů - některé její standardy lze najít na stránce http://www.medicalschemes.com/publications/publications.aspx?catid=21&selectId=51
Pokud se na ně dobře podíváte, tak na jedné straně garantují to na co by měl ít pojišťenec nárok, lae na druhé straně také to na co nárok nemá - a to je to co ve standardu obsažené nenía co mu tedy ZP neproplatí.
Pokud by péče byla příliš drahá, musí se buď jako standard zvolit méně náročná, nebo dofinancovat - zvýšením pojistného nebo spoluúčastí, u zvláště náročné léčby dotacemi pro pojišťovny.
Pro nás je vytvoření standardů strašně důležité, protože pak máme v ruce argument typu: my léčíme tak jak máme (dle zákona) a proto pojišťovno zaplať - kde vezmeš prostředky nás nezajímá.
isucharda@lekariproreformu.cz | IP: 193.179.183.x | [ reagovat ]
1) Cituji přesné znění Listiny základních práv a svobod:
"Čl. 31 Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon."
Občanům je tedy garantovaná bezplatná péče pouze
- pod podmínkou veřejného zdravotního pojištění (a jak se stát pojištěncem určuje zákon o veř. zdrav. pojištění - stanovuje tedy např., že čověk musí platit pojistné, a jak),
- za podmínek, které stanoví zákon (tedy např. i způsob a míru spoluúčasti).
Pojištěnec se stává pojištěncem právě teprve tehdy, když má zaplacené pojistné!
3) Vysoká spoluúčast je kompenzována nízkou cenou pojistky - zvolí ji ten, kdo se domnívá, že je zdravý a pojištění nebude potřebovat, více ušetří na pojistném, než vydá za spoluúčast, nebo má dost peněz na to, aby v případě onemocnění doplácel, a pojištění platí v nejmenší možné částce prostě proto, že nemůže neplatit (účast ve všeobecném zdravotním pojištění je ze zákona povinná). Jedná se vlastně o ukázkovou motivaci pro pacienty - když budeš zdravý (zdravý životní styl, vyhýbat se rizikovým sportům ...) tak ušetříš. Pokud ne musíš si zvolit jiný pojistný plán a bude tě to stát více.
s pozdravem MUDr. Zdeněk K. - zatím soukromý ortoped- P.
Hlavní námitka proti zveřejněnému návrhu koncepce.
Domnívám se, že je naprosto nevýhodné, aby na balíku peněz sloužícím pro solidární /základní, všeobecné/ zdrav. pojištění parazitovala více než jedna ZP. Pojistné určené pro připojištění, tedy ona částka nevybíraná srážkou, je pak přesně tou oblastí, kde by počet pojištoven mohl být libovolný a jejich konkurence prospěšná. O Výhodnosti sítí vytvářených pojišťovnami si dovolím pochybovat. Sítě musí vznikat spont. podle místních podmínek za monitorace státem. Je třeba rozhodně v nové koncepci počítat s větší svobodou zdrav. subjektů. Tak, aby ZZ nebylo z existenčních ani jiných duvodů nuceno podepsat smlouvu, se kterou nesouhlasí.
Pokud chápete nominální částu pojistého jako tu, která je určená na připojištění, tak to je omyl. To jsou zdroje na standardní rozsah péče – jen se do systému nedostanou po přerozdělení, ale přímo od občanů a jsou prostředkem konkurenčního boje pojišťoven – pojišťovny si její výši budou určovat samy.
Velkým úkolem bude dokázat, aby si některá strana (nejspíš pravicová) dala tento Váš návrh do svého volebního programu, neboť jen tak může být uveden v život. Dále vidím jako problém to, že stávající systém řadě subjektů (přímo či nepřímo se podílejících na poskytování zdrav. péče) vyhovuje právě pro jeho nedostatky, protože z nich profitují.
Budu tento návrh podporovat.
S pozdravem Dr.Kučera
sucharda@lekariproreformu.cz | IP: 88.100.114.x | [ reagovat ]
Za náš úkol považujeme tvořit - v diskuzi s praktikujícími zdravotníky i se systémovými odborníky - vizi "konečné podoby" systému (co je konečné :-) ). Pokud totiž nevíme KAM CHCEME SMĚŘOVAT, nemá smysl tvořit technické detaily realizace. Ostatně to my ani neumíme, to musí skuteční odborníci.
Ivan Sucharda, místopředseda o.s. a webmaster